Klíč k určování šarlatánů

Autor: Isifa.cz

Zdravá výživa a zdravý životní styl jsou oblasti, v nichž se nebývalým způsobem daří všelijakým obchodníkům s deštěm, šizuňkům a šarlatánům. Jak je poznáme?

Byznys „obchodníků se zdravím“ je založen na dvou faktorech. Zaprvé na tom, že věda může – a musí – přiznat, že spoustě věcí nerozumí. A druhým faktorem je sklon mnoha lidí k magickému myšlení. A tak stačí čemukoli přidat patřičnou nálepku, například „obsahuje výtažek z rostlin z amazonského pralesa“, a přípravek na zázračné cokoli je na světě.

Jen zisk

Bylo by laciné, a také kontraproduktivní, odmítnout vše, co není „vědecky podložené“, jako šarlatánství. Nikoli, tak tomu není.


Autor: Isifa.cz

Šarlatánské metody, tedy úmyslné nabízení naprostých nesmyslů zabalených do sugestivní legendy, mohou být používány k prodeji rostlin („recept sibiřských šamanů“) stejně dobře jako doplňků stravy („britští vědci zjistili“). Záleží na tom, k jakému typu iracionální víry se případný kupec hlásí, protože u šarlatánů nejde o nic jiného než o zisk.

Jak ale poznat šarlatánskou nabídku a rozeznat ji od reálné, jen zatím „vědecky nepodchycené“? Když věda sama hlásá, že mnoho principů nezná, pak přece nelze říct, že to či ono nefunguje – třeba to jen věda neobjevila? Leckdy vodítko nabídne už samotný popis dané „zázračné metody“. Abychom si ukázali, jak takovou šarlatánskou nabídku poznat, pojďme se nejprve podívat na základní metody vědecké práce.

Věda, pche…!

Vědec není chlap, co kvrdlá kádinkou a vytváří důmyslné jedy, protože chce ve své nezkrotné pýše otrávit nebohou matičku přírodu. Vědecká práce spočívá v úplně jiné věci, totiž ve vědeckém přístupu k práci.

Co to znamená? Znamená to, že každá vědecká teorie musí být falzifikovatelná – tedy musí existovat situace, která by (pokud by nastala) vyvrátila platnost teorie. Teorie o gravitaci falzifikovatelná je: Pokud by předměty nepadaly na zem, teorie neplatí! Teorie o tom, že „tělesa těžší než vzduch nemohou létat“ byla falzifikovatelná tím, že se objevilo těleso těžší vzduchu, co létalo – to se objevilo, teorie padla. Podle slavného filosofa K. R. Poppera je dokonce to, že můžeme tvrzení vyvrátit, hlavním rozlišovacím znamením vědecké teorie. Popper tvrdí, že teorii nelze nikdy stoprocentně potvrdit, ale lze ji kdykoli vyvrátit.

Vědecká práce spočívá v tom, že vědec svou teorii ověřuje nikoli tím, že hledá pokusy, které ji dokazují, ale tím, že dělá pokusy, které ji vyvracejí! Pokud pokusy o vyvrácení teorie selžou a selhávají i dalším vědcům, je teorie připuštěna jako přijatelná – až do chvíle, než se najde někdo, kdo ji vyvrátí. Věda spočívá v neustálém pochybování o tom, co sama hlásá.

Placebo

V medicíně se při testování léčebných metod pracuje právě s kritickým přístupem. Používá se placebo a metoda dvojitě slepého pokusu. Oč jde?

Placebo je tableta, mast, roztok, postup atd., který vypadá jako opravdový lék, ale neobsahuje účinnou látku. Při mnoha nemocech totiž platí známé „víra tvá tě uzdravila…“ a když pacient věří, že dostal účinný lék, tak se uzdraví, jako by jej opravdu dostal. Medicína tento jev zná pod pojmem „placebo efekt“ – lékaři vědí, že někdy stačí jen to, že „autorita v bílém plášti“ prohlásí, že „po tomhle se vám uleví“ – a pacientovi se měřitelně uleví (klesnou horečky, srovná se srdeční činnost apod.) U některých léčiv je „procento úspěšnosti placeba“ v řádech desítek procent, není výjimkou ani účinnost 70 % u některých depresí.

Dvojitě slepý pokus se používá k testování léčiv a léčebných postupů. Například při testování léku X se vybere skupina sto pacientů. Je připraveno sto očíslovaných sad léků, přičemž polovina obsahuje testovanou látku, druhá polovina placebo. Důležité je, že které jsou placebo a které ne, neví ani pacient, ani lékař, který látku podává. Zabraňuje se tím neúmyslnému ovlivnění výsledků pokusu – pokud by lékař věděl, že podává placebo, mohl by se, i neúmyslně, chovat jinak, mohl by dát najevo, že nepodává účinnou látku. Při dvojitě slepém pokusu je až po skončení odhalen klíč, kdo dostal placebo a kdo lék.

Metodu dvojitě slepého pokusu používají i jiné vědecké obory, pokud chtějí eliminovat případné úmyslné či neúmyslné zkreslení výsledků. Výsledek dvojitě slepého pokusu je tak prubířským kamenem mnoha metod – její odosobněnost je přímo ztělesněním vědy.

Hezkou historku připomíná ve své knize iluzionista Derren Brown – byl osloven jakýmsi týmem, který se zabýval parapsychologií a chtěl dokázat úspěšnost mimosmyslového vnímání. Brown, který je snad i díky svému povolání skeptik, navrhl dvojitě slepý pokus, v němž se mělo prokázat, zda mimosmyslové vnímání tak, jak je prezentuje onen tým, funguje, nebo zda jde o statistický šum. Vedoucí onoho týmu však prohlásil: „Dvojitě slepé pokusy nám nikdy nevyjdou, proto je neděláme!“

Pokud chcete ukázku šarlatánství, máte ji zde: Ten tým nedělal pokusy, které by mohly jejich teorii vyvrátit; dělal jen ty, které jejich teorii potvrzovaly.

Nevyvratitelné, tedy pravdivé

Jak tedy poznat šarlatána na první pohled? Stačí se podívat, jestli jeho teorie náhodou nedokazuje sebe sama. Většina konspiračních teorií jsou krásné příklady sebepotvrzujících teorií: „Existuje přísně tajné společenství, o kterém nesmí nikdo nic vědět, a to řídí svět.“ To je tvrzení, které nelze vyvrátit – jediná možnost, jak by ji šlo vyvrátit, by bylo dokázat, že neexistuje. Jenže definice je postavena tak, že jakýkoli důkaz neexistence předem anuluje: „Pokud dokážete, že takové společenství neexistuje, dokazujete tím jen to, že je velmi dobře utajené!“

Abychom si rozuměli – autorovým cílem není přít se o existenci či neexistenci tajných společenství. Přít se s člověkem, který věří samopotvrzující teorii, není možné, protože jakýkoli protiargument, který by platnost podobné teorie vyvracel, ji vlastně posiluje.

Podobné teorie v sobě nesou psychologický osten – mnozí lidé nejsou schopni rozpoznat onen háček na neutralizaci protiargumentů, a podlehnou logickému klamu: Když to nelze vyvrátit, tak to musí být pravda! Což je velmi častý omyl.

Kúra pro kuřáky

Impulsem k sepsání tohoto článku byla jistá nabídka „kúry na odnaučení kouření“. Samotný popis oné kúry byl vtipný a připomínal texty z Osud.cz – o tom, jak speciálními přístroji změří vibrace (velmi oblíbené slovo, mimochodem) z vašeho nedopalku, a pak na vaše tělo budou působit inverzními vibracemi, čímž ve vás potlačí chuť na cigaretu. Za výhodnou cenu získáte i své vibrace na CD. Plus několik nadšených reakcí lidí, co popisovali, jak jim vibrace na místě pomohly a přestali kouřit hned tam na tom křesle! Člověk, znalý placebo efektu, se nepodiví: ti lidé chtěli přestat kouřit, jen potřebovali magický rituál.

Někdo potřebuje magický rituál posezení s psychologem, někomu pomůže rituál vyléčeného infarktu myokardu, další zase potřebuje rituál bylinného čaje, někomu pomůže rituál inverzních vibrací, no a někomu pomůže až rituál típnutí poslední cigarety o kanystr s benzínem.

Ďáblovo kopýtko se v tomto případě skrývalo v nenápadném odstavci, který popisoval úspěšnost této metody. Tato metoda byla, podle autorů stránek, stoprocentně úspěšná, pokud jste si nezapálili cigaretu! Což je výborná obezlička. Aby to bylo zřejmější: Proti kouření nejlépe pomáhá vypít sklenici vody. Jakmile ji vypijete, přestanete hned kouřit. Ale jakmile si zapálíte, zrušíte tím protikuřácký účinek vody, a musíte vypít další sklenici.

Zamysleme se: Jak by bylo možné tuto léčebnou metodu vyvrátit? Jedině tím, že by ji člověk podstoupil a pak si s chutí zapálil. Ovšem právě tenhle akt je už v popisu „metody“ zmíněn, a není považován za selhání metody, ale za selhání vaše, které navíc pozitivní efekt ruší!

Čtěte dále: Vymývači mozků

Diamantová voda, energetický znak…

Jakýsi podnikavec před časem prodával „energetický harmonizační znak pro mikrovlnnou troubu“. Šlo o tajemný klikyhák na papírovém kolečku velikosti mince, kterou si měl majitel nalepit zvenčí na mikrovlnnou troubu, čímž se údajně harmonizovaly energetické síly uvnitř.


Autor: SXC

Samo sebou se nic uvnitř mikrovlnky nedělo a jídlo se ohřívalo stejně jako dřív, jediné, co bylo harmonizováno, byla duše důvěřivce.

Něco podobného je diamantová voda, která – dle popisu věřících – léčí téměř vše. Placebo efekt jako vyšitý, snad možná s jednou výhradou: průjmy, co lidé popisují po jejím požití, nemusí být příznakem „očistného procesu těla“, ale prachobyčejnou reakcí na E. coli bakterie, které se v diamantové vodě vyskytují a díky technice „očkování“ šíří do dalších a dalších exponátů.

Ale mně to pomáhá, a doktoři jsou neschopní!

Ano. Jsou lidé, kteří nevěří „těm umělým sajrajtům“, mají panickou hrůzu z „éček“, jsou přesvědčení, že lékaři je nevyléčí a že na ně zabere jen přírodní léčba – a opravdu to tak je.

Léky od doktora „nezaberou“, ale hrst heřmánku od babky kořenářky „zázračně“ zabere, až se lékaři diví… Není divu. Když budu přesvědčený, že mi lékař nepomůže, tak mi nepomůže, i kdyby tisíckrát chtěl. Profesor Vondráček popisoval případ ženy, která se rozčilovala, že jí „chemický prášky dělají zle“. A opravdu: omdlévala po nich, zvracela, kolabovala… Když dostala od lékaře nový lék „saccharum“, projevily se všechny příznaky, které popisovala. Přitom si kávu sladila zcela běžně…

Autor znal kdysi osobně starší paní, které zabíral jenom léky vyrobené ve Slovakofarmě Hlohovec. Pokud byly ze Spofy či z Léčiv, byly neúčinné, a to objektivně a měřitelně. Prášky na snížení tlaku brala pečlivě, ale nevěřila jim. Tlak jí samo sebou neklesl, až když dostala „důvěryhodné“ ze Slovakofarmy, tlak se rázem upravil.

Jak tedy poznat šarlatána?

Autor je dalek toho, aby tvrdil, že kdo nemá titul MUDr., je automaticky šarlatán. Přesto je několik poměrně spolehlivých rozlišovacích znamení.

  • Za prvé: Šarlatánova teorie, léčba apod. potvrzuje sama sebe a nelze najít případ, který by ji vyvrátil, kdyby nastal.
  • Za druhé: Jakýkoli nezdar není, podle šarlatánovy teorie, způsoben tím, že metoda nefunguje, ale zvnějšku: Máte v sobě moc negativní vibrace, věříte doktorům, klesla vám čakra, cokoli…
  • Za třetí: Dvojitě slepý pokus je pro ně sprosté slovo. Takový pokus dělat nebudou – je to špatný pokus, protože nikdy nevyjde. (Někdy dodají i příběh o tom, že to je výmysl vědců, co má znemožnit jejich metodu, pro kterou „věda nemá vysvětlení“).
  • Za čtvrté: Platí se za ně.

Věda rozhodně není vševědoucí. Cesta vědy je lemována pomníčky padlých teorií – ale to je právě na vědě to nejcennější, že má metody, kterými sama sebe dokáže usvědčit z omylu. Opravdoví vědci se nestaví ke světu tak, že „co věda nedokázala, to není“. Vědecký postoj je opačný: „Je to možné, věda to zatím nevyvrátila.“

Šarlatánská metoda je taková, co se případnému vyvrácení aktivně z definice brání. Šarlatáni se nikdy nemýlí, a zmýlit se ani nemohou. Což by mělo být pro soudného kritického člověka spolehlivým vodítkem při posuzování světa okolo nás.

Přesto i šarlatánské metody budou mít vždy jistou účinnost – totiž účinnost placeba. Pokud jinak neškodí, tak jsou a budou pro některé lidi jedinou možností. V sekularizovaném světě nahradilo New Age a příbuzná hnutí víru v Boha, která byla po dlouhá staletí pro některé lidi jediným vhodným lékem. Myslet si, že všechny uzdraví víra v lékaře, je naivní.

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 1. 2012 19:51