První anorektička světa: Omylem v cizím těle

Toužila být štíhlá. Nejedla, potratila, ztratila menstruaci, neúspěšně se léčila. Po několika pokusech spáchala sebevraždu. Příběh starý desetiletí prožívají dnes tisíce dívek a žen.

Prožila život v nekonečném boji proti svému údělu. Osud ji prý chtěl tlustou a ošklivou. Ellen Westová však toužila být štíhlá. Této dívce byl přidělen titul první anorektičky vůbec, ve skutečnosti se však jedná jen o první případ popsaný z psychiatrického hlediska.

Podle historiků vykazovala známky anorexie například již Alžběta Bavorská známá pod přezdívkou Sissi, jež byla posedlá svojí váhou. Kontrolovala ji 3× denně a při výšce 172 cm si většinou  udržovala hmotnost mezi 44–48 kg. Držela drastické diety – jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, nosila přehnaně utažené šněrovačky, do korzetů se dokonce nechávala zašívat a veškerý volný čas naplňovala sportem. Sissi si nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle a při hostinách se používala zvláštní klekátka. Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který vedla, nároky, které na ni byly kladeny a rovněž i její rodinné předpoklady. (Wikipedia)

Modelka Isabelle Caro nafotila billboardy proti anorexii. Tři roky po jejich pořízení zemřela ve věku 28 let.

Modelka Isabelle Caro nafotila billboardy proti anorexii. Tři roky po jejich pořízení zemřela ve věku 28 let.

Problém masového hubnutí se začal ve velkém objevovat s příchodem dvacátého století. A to už jen proto, že na poli mezilidských vztahů nebo na cestě k osobním úspěchům stále víc a víc pociťujeme vysokou konkurenci a nechceme „nic nechat náhodě“. Tento jev je pro nás přirozený. Ale naše touha po dokonalosti se často vymkne z rukou, stejně jako se to stalo Ellen Westové. Poučit se nedokážeme…

Klade si vysoké cíle

Ellenin příběh začíná zcela jinak, než by se dalo očekávat. Jako dítě je velice šikovná a nadaná. Ráda se učí novým věcem, věnuje se mnoha koníčkům a pečlivě studuje. Odmalička využívá naplno každou minutu svého života. Nezahálí. Píše básně. Křičí z nich životní energie, touha po lásce, vášni a dobrodružství. Má smysl pro humor a ráda cestuje.

Do jejího života vkročí temné myšlenky teprve krátce poté, co je na nátlak otce nucena zrušit své zasnoubení. Začne hodně jíst – miluje sladkosti. Tehdy opravdu výrazně ztloustne, což se stane terčem jízlivých poznámek jejího okolí. Uvědomuje si, že už svůj život nedrží pevně v rukou a začíná panikařit. Popadne ji obrovský strach z tloušťky.

Okamžitě začíná žít v neuvěřitelném odříkání. Nejí sladkosti ani žádné tučné pokrmy a zcela vynechává večeři. Navíc se každodenně vydává na podivně dlouhé túry. Rodina je v šoku z toho, jak nezdravě vypadá. To je jí právě jednadvacet let.

Anorexie (někdy také mentální anorexie), kterou Ellen Westová trpěla, je dnes jednou z největších zdravotních hrozeb, a to především dospívající dívky. Každý strach má totiž reálné kořeny a to i strach z tloušťky. Dívky jsou právě v pubertě často konfrontovány s měnící se postavou, která se zženšťuje, zakulacuje. Navíc jsou mladé dívky cílovou skupinou různých módních časopisů, v nichž jsou jako ideály krásy vystavovány modelky, jejichž těla jsou většinou ještě nezdravější obdobou slavné Twiggy.

Stydí se za sebe

Moderní dívky často a snadno propadají dojmu, že právě jejich tělo je nenormální. Normální a správné je přece to, co dělají modelky, ne? Proč by je jinak obdivoval celý svět? Mají strach z posměchu, z neúspěchu u mužů, z reakcí okolí na své „nedokonalé“ tělo.

  • Mentální anorexií trpí 3 % žen na celém světě. Toto číslo je ale pravděpodobně optimističtější než realita, protože se jedná jen o počet lékařsky zaznamenaných případů.
  • Necelých 20 % dívek trpících mentální anorexií na její následky nakonec zemře.
  • Dalších 20 % zaujímají dívky, které se z anorexie nikdy nevyléčí a prostě jen „přežívají“.
  • Jen 60 % nemocných se zcela vyléčí a vrátí se k normálnímu životu.
  • Poruchy příjmu potravy tak obsazují první místo v úmrtnosti mezi všemi psychickými poruchami.

I Ellen trápily pocity méněcennosti a beznaděje. Po následující léta je její život zatemněn neustálým strachem – ze světla, ze tmy, z ticha i z hluku. V jejím deníku můžeme nalézt pasáže vzývající smrt jako „nádhernou paní s bílými astrami v tmavých vlasech“. Touží po ní, píše: „Nechá-li mě ještě dlouho čekat, ten velký přítel, smrt, pak se vzchopím a najdu si ho.“


Autor: SXC

Když se Ellena bláznivě zamiluje do univerzitního spolužáka, vypadá to, že se snad její psychický stav zlepší. Nastane však přesný opak. Po boku svého vysněného muže na sebe klade ještě větší nároky, nakonec znovu ruší zasnoubení – stydí se za svou váhu. Po zbytek života už patří jen jedinému muži, bratranci Karlovi, který se do ní zamiluje a stane se jí ohromnou a jedinou oporou.

Nikdy nebude matkou

Po svatbě se setkává s prvními vážnými zdravotními problémy. Vynechává jí perioda. Ve 29 letech potratí. Doktor jí seznámí s faktem, že pokud se nezačne o své tělo lépe starat, nikdy se jí nepodaří dítě donosit. Ellenou tak zmítá silný konflikt. Na jedné straně stojí strach z tloušťky, na druhé touha po vlastních potomcích. Po roce vítězí strach z tloušťky, Ellen rapidně hubne a brzy jí perioda vymizí úplně. S myšlenkou na děti se nadobro loučí.

Nejúčinnější cestu k udržení štíhlé postavy nachází v požívání projímadel. V jednom období polyká dokonce 70 tablet denně. Její stav se zhoršuje. Váží už jen 38 kg.

Masivní hubnutí, kterým dívky svá trápení většinou řeší, může způsobit velké množství zdravotních problémů. Mezi ty nejdůležitější patří hlavně: porucha menstruace (stejně jako v Ellenině případu může vést ke ztrátě plodnosti), křeče, svalové slabosti, atrofie mozku, poruchy paměti a srdeční arytmie. Tito lidé se stávají nervózními, náladovými a nespolečenskými. Mohou být ze společenského života úplně vyřazeni.

Touha jíst

Ellen si po celou dobu uvědomuje, že není v pořádku. Své nemoci dává osudový nádech. Její neštěstí spočívá v tom, že se narodila do špatného těla. Bůh ji stvořil tlustou, zatímco její já touží po štíhlosti a kráse. Připadá jí nespravedlivé, že nemůže sníst, co se jí zachce, a celý život hledá způsob, jak toho dosáhnout. Občas ji přepadne neskutečná chuť a bezmyšlenkovitě se pustí do spousty tučných pochutin. Když skončí, upadne do deprese plné výčitek a sebeobviňování.

Několik let se léčí. Psychoanalýza inspirovaná Freudovým učením ji jen unavuje. Je léčena také daseinanalytiky, zvláštní skupinou psychiatrů, jejichž postupy vycházejí z existencialismu. Nic nezabírá. Mnohokrát se pokusí o sebevraždu. Vždy neúspěšně.

Ve věku 33 let je z léčebny propuštěna. Touží po návratu k manželovi a normálním životě. Lékaři si od návratu do běžného koloběhu slibují zlepšení. A skutečně to tak vypadá. Pár dní po svém propuštění se probudí a nasnídá. Nevynechá máslo, cukr, ani marmeládu. Poprvé po 13 letech se nají dosyta. Odpoledne si na prosluněné zahradě pochutná na belgických pralinkách. Na procházce s manželem nahlas předčítá své oblíbené verše. V předvečer napíše několik dopisů svým doktorům a přítelkyni ze sanatoria. Před spaním polkne dávku jedu. A už se nikdy neprobudí.

Být štíhlý? Ne za každou cenu

Léčba anorexie je velice náročná. V závažných fázích nemoci je dokonce nutná hospitalizace a samozřejmě přísně kontrolovaný příjem stravy.

Primární je zde především prevence. Zda bude mít dítě sklon k anorexii či ne, je zakořeněno ve stravovacích návycích už od útlého dětství. Především vytvořením správného postoje k pestré a vyvážené stravě, zdravou mírou pohybu a hlavně laskavým a láskyplným přístupem sám k sobě se člověk nejlépe obrní proti poruchám příjmu potravy.

Vztah dítěte k rodičům je většinou klíčovým faktorem. Pokud tedy jste, nebo budete rodiči, pamatujte na to, že anorexie vzniká z pocitu méněcennosti. Dítě musí být především milováno, cítit pocit bezpečí, zázemí a vlastní důležitosti.

Chraňte své děti! Anorexie není nemocí, kterou vyléčí pár pilulek nebo pořádný oběd. Často je vaším stínem po celý život. A ten nemusí být dlouhý.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 5. 2011 6:48