Mediální příušnice a jejich nemediální realita

Byl bych nerad, aby název článku vyzněl tak, že současný nárůst výskytu příušnic v ČR je mediální bublina. To zajisté není. Příušnice se nám skutečně do naší proočkované populace vracejí. Avšak způsob, jakým o tomto jevu informují média, je podezřelý a nepřesný.

Je určitě zajímavé se na aktuální data i jejich vysvětlování podívat. K tomuto článku bych chtěl ještě předeslat poděkování mnoha rodičům, kteří svou aktivitou „vydolovali“ přesnější data z krajských hygienických stanic v ČR.

Reportáž ČT 24. 7. 2016

O návratu příušnic do proočkované populace informovala nedávno v hlavní zpravodajské relaci Události Česká televize (čas 29:08 – 37:30). Tuto reportáž je vhodné si nejprve poslechnout. Budeme se jejím „nepřesnostem“ dále věnovat. Pozoruhodné je však již pouze to, že v takto podrobné reportáži nevystoupil ani jeden jediný vakcinolog či odborník na problematiku očkování. Odborníci a epidemiologové označení v reportáži za autory (původce) klíčových názorů a závěrů zůstali redaktory ČT důsledně skrytí.

Základní informace

V reportáži ČT zazněly tři základní informace, které skutečně nelze utajit a zamlčet. Zaprvé jde o nejvyšší výskyt příušnic za posledních deset let v ČR – 4028 případů jen za první polovinu roku 2016. Dále informace o tom, že více než 80 % případů nemocných tvoří osoby proti příušnicím očkované. Další základní informace poté uvádí, že výskyt příušnic se nyní posunul do vyšších věkových kategorií. S těmito základními vstupy poté začali redaktoři ČT pracovat „mediálním způsobem“. Ještě než se k tomu dostaneme, uveďme si některé zajímavé údaje v jejich přesnější podobě.

Data z krajských hygienických stanic

Na základě iniciativy rodičů získaly neziskové organizace data o výskytu příušnic ze všech krajských hygienických stanic v ČR. Poptávány byly údaje za období dvanácti měsíců v rozmezí 1. 6. 2015 až 31. 5. 2016. Takto získaná data dorazila bohužel v poněkud rozdílných formátech, tvarech i časových intervalech (od 12 do 18 měsíců evidence). Nedají se proto přesně porovnat s údaji v reportáži ČT. Respektive absolutní počty nemocných jsou poněkud jiné. Z údajů od KHS však bylo možné přesněji určit procento očkovaných a neočkovaných, kteří onemocněli příušnicemi. Údaje jsem musel pro účel rozdělení pouze do dvou kategorií přepočítat (zejména rozdělit skupinu těch, u kterých údaj o očkování/neočkování nebyl zjištěn) a jsou z toho důvodu pouze přibližné. Zkreslení by však nemělo být velké.

KHS z kraje Pardubického a z Vysočiny poskytly přehledně také výskyt příušnic (616 případů) rozdělený podle věkových kategorií. Podle jejich údajů nejvyšší výskyt příušnic byl pozorován již ve věkové skupině 10–14 let (240). Ve věkové skupině 15–19 let byl výskyt příušnic již nižší (145). Nižší, ale stále významný byl poté i ve věkové skupině 5–9 let (85). Ve všech věkových kategoriích nad 20 let dohromady byl v těchto dvou krajích výskyt příušnic 138 případů. To je zajímavé. Proč? Hovořit dnes o převážném výskytu příušnic v ČR u dospělých není určitě správné. Vyskytují se zřetelně nejčastěji ve věku 10–19 let, tedy především u žáků a studentů (adolescentů). Pokud bychom vzali pouze pětiletý interval, poté děti ve věku 5–9 let jsou příušnicemi již ohroženy podobně, jako dospělí ve věku 20–24 let.

Některá upřesnění

Určitě je vhodné upřesnit, že procento očkovaných, kteří přesto příušnicemi onemocněli, se bude pohybovat spíše mezi 85–90 % a bude tedy vyšší, než ČT optimisticky uváděných 80 %. Také je vhodné zdůraznit, že problém příušnic se reálně a nezanedbatelně týká už také očkovaných dětí od pěti let jejich věku. Je to tedy problém, který vzniká již relativně velmi záhy po ukončení očkování druhou dávkou MMR vakcíny, a nikoliv až někdy ve vzdálené dospělosti.

K dalšímu zajímavému závěru nás přivede údaj o proočkovanosti proti příušnicím v ČR. Přestože se proočkovanost liší podle věkových skupin, ve věkové kategorii do třiceti let je proočkovanost proti příušnicím (+ spalničkám a zarděnkám) v průměru nad 95 %. Pokud by nikdo nebyl chráněn, měly by se příušnice vyskytnout u sta nemocných osob u cca pětadevadesáti očkovaných a pěti neočkovaných. Tak tomu ale dnes není. Ze 100 nemocných je asi 88 očkovaných a 12 neočkovaných. (Podíl nemocných starších třiceti let, kteří očkování ještě být nemohli, lze v těch 12 % neočkovaných nemocných s trochou vůle zanedbat. V ČR se očkuje proti příušnicím od roku 1987.) Lze tedy říci, že neočkovaní mají vyšší pravděpodobnost, že příušnicemi (do 35 let svého věku) klinicky onemocní, než jedinci očkovaní. To zkrátka platí.

Kouzlo interpretace

Je zajímavé, jak lze dvěma různými způsoby velmi odlišně interpretovat lidem de facto stejný výsledek. Mohli bychom třeba říci, že neočkovaní mají pětkrát vyšší riziko onemocnění příušnicemi než očkovaní. (Jupí! Budeme očkovat.) Mohli bychom ale také třeba říci, že očkováním proti příušnicím se sníží roční riziko vzniku příušnic u jednotlivce do pětatřiceti let z 0,01 % na 0,002 %. (Jéjda! Kvůli tomu máme očkovat?) A obě dvě tyto interpretace přitom ještě pomíjejí jednu velice důležitou skutečnost. Není totiž vůbec jedno, kdy se u člověka příušnice vyskytnou. Příušnice mají prokazatelně horší průběh, více a závažnějších komplikací s přibývajícím věkem nemocného. Jsou nebezpečnější právě u adolescentů a dospělých. Čím později člověk dostane příušnice, tím hůře pro něj. Takže si namodelujme jednu zajímavou nabídku:

Kdybych vám nabídl: A) neočkování proti příušnicím s tím rizikem, že příušnice na 100 % proděláte, avšak do pěti let svého věku, nebo B) očkování proti příušnicím s tím, že příušnice na 20 % proděláte, avšak až po patnáctém roku svého věku, co byste pro sebe nebo své dítě z těchto dvou možností zvolili? – Tento příklad pouze demonstruje, jak nesnadné může být posoudit výhody a nevýhody očkování ve všech správných a relevantních věcných souvislostech pohledem zájmu jednotlivce.

Mutuje virus příušnic?

A nyní již zpět k obsahu reportáže ČT. V ní je zřetelně uvedena informace o tom, že nám tady mutuje a mění se virus příušnic. To je údajně našimi epidemiology a lékaři považováno za příčinu současných případů onemocnění. To, že se jedná o změnu viru, nepřímo podporuje i vyjádření vykulené lékařky, která prý třicet let nic takového na své ambulanci neviděla. (Je poněkud opomenuto, že vykulení lékařky není vůbec na místě, když více než 5000 případů příušnic bylo v ČR již v roce 2006 a v letech 2011–2013 vždy více než 1000.) Řečeno schématy mediální manipulace: Myslete si, pokud možno, že za to může příroda. Virus se nám nyní zkrátka změnil – a lékaři jsou z toho celí vykulení.

Citace z reportáže ČT (čas 30:09): „Co na to říkali lékaři?“ „Že to je nějaké zmutované, že se to teďka stává.“ „Potvrzují to i epidemiologové. Vir se mění a vakcína na něj tolik neúčinkuje.“

Z vědeckých zdrojů však zjistíme, že šíření nějakých nových nebezpečných mutací viru příušnic nikdo nepopisuje. Pouze dlouhodobě koluje po světě několik různých kmenů tohoto viru, které jsou od sebe částečně antigenně odlišné.

Outbreaky příušnic ve světě

V reportáži ČT se divák vůbec nic nedozví o tom, že se nejedná o nic nového ani překvapivého. V celém přeočkovaném světě se zcela pravidelně tyto případy dějí. Říká se jim „outbreaky“ příušnic a vědecké práce o nich lze dohledávat přímo po stovkách. Problematiku těchto outbtreaků opakovaně řešili špičkoví zahraniční vědci, výzkumníci a kapacity ve svých oborech. Pouze jako teoretické varianty výskytu příušnic u očkovaných osob byly určeny celkem čtyři základní možnosti:

  • Časné vyprchání ochranného účinku po MMR vakcínách (waning immunity).
  • Primární selhání očkování MMR (nenavození imunity ihned po očkování).
  • Nedostatečnost očkováním získané imunity při expozici velkému počtu virů.
  • Antigenní odlišnosti jednotlivých kmenů virů (variace).

Nenalezl jsem žádnou vědeckou práci, která by prokázala jako hlavní příčinu outbreaku zcela konkrétní a na daném území nový kmen viru příušnic. Některé vědecké práce dokonce poskytují důkazy právě proti této možnosti. Důležité však je, že tato varianta s novým virem – i pokud by případně nastala – by se epidemiologicky projevila jiným způsobem. Jiný kmen viru, na který MMR-vakcinální protilátky prokazatelně méně účinkují (tedy nutně u všech očkovaných), nemůže odůvodnit, proč dochází k výskytu příušnic preferenčně právě u věkové skupiny 10–19 let. Byl by to více proporcionální plošný jev. Právě velmi specifické rozložení incidence příušnic podle věkových skupin nasvědčuje proti variantě s novým virem.

Také nelze dohledat vůbec žádnou relevantní informaci o tom, že by v ČR aktuálně skutečně řádil nějaký nový a u nás jen dosud málo známý kmen viru příušnic. Nenalezl jsem také žádný kmen viru, o kterém se všeobecně vědecky ví, že proti němu MMR vakcíny jen velmi málo účinkují. (Takový existující a přitom dostatečně rozšířený kmen viru příušnic, na který moc neúčinkují vakcíny, to by přece vůbec nebyla dobrá reklama pro prosazování plošného očkování MMR, nemyslíte?)

Raději utajený epidemiolog

Redakce ČT tak poskytla lidem zjevně jen hypotetickou, vědecky zcela nepodloženou a dnes již i spíše vyvrácenou variantu objasnění příčiny současné situace. Kdo takový nesmysl redaktorům ČT podstrčil? Z reportáže zjistíte jen, že to byl „epidemiolog“. Je to redaktory ČT dobře utajený epidemiolog. To abychom si na něj nemohli všichni ukázat prstem a něco mu třeba napsat. Anebo to bylo možná všechno trochu jinak?

Selhávají MMR vakcíny

Jako nejpravděpodobnější a nejčastěji uváděnou příčinou se poté již dlouhou dobu jeví kombinace prvních dvou variant. Tedy časné vyprchání vakcinální imunity v kombinaci s primárním selháním účinnosti MMR vakcín právě vůči příušnicím. Na relativně nízkou a v čase klesající protektivní účinnost MMR vakcín vůči příušnicím poukazují již velmi početné práce.

Proč je to důležité? Rozlišení mezi tím, zda se nám změnil virus, nebo zda jsme po mnoha letech pouze zjistili, že nám opět nevyšel nějaký další vakcinologický předpoklad, je důležité. Je důležité proto, že z něj vyplývají vhodná a nevhodná opatření k nápravě. V reportáži ČT se tak s překvapením mohli diváci dozvědět, že vše se může a možná i bude řešit posunutím druhé dávky MMR vakcíny do sedmi let věku dítěte. Tedy, že proti škodám zapříčiněným selhávajícími MMR vakcínami použijeme tytéž selhávající vakcíny aplikované ve druhé dávce pouze o pět let později. Takovým opatřením však podle vědeckých prací snížíme úroveň imunologické ochrany proti příušnicím u dětí do sedmi let (do doby druhé dávky MMR) na nějakých cca 70–80 %. 20–30 % očkovaných dětí v podstatě nebude po první dávce účinně chráněno. A za tuto cenu posuneme maximum výskytu příušnic z věkové kategorie 10–19 let do věkové kategorie 15–25 let. Nu, výhra se to nejeví být právě vítězná.

Reportáž klamající diváka

V obsahu reportáže ČT bych chtěl dále upozornit na některé momenty samostatně. Všimněte si, že divákům byla nejprve jako příčina outbreaku příušnic v ČR předložena nesprávná informace o změnách viru a o nedostatečné účinnosti protilátek proti němu. Ta byla navíc „zdůvěryhodněna“ odkazem na názor dobře utajeného epidemiologa. Teprve později v reportáži je uvedená de facto protikladná informace o poklesu protilátek s věkem (rozuměj o vyprchání imunologické ochrany). Tato manipulativní technika zakládá na jednom zajímavém poznatku. Pokud naše mysl aktivovaná jinými informacemi „číhá“ na určitou informaci (zde na objasnění příčiny outbreaku), poté na ni nejvíce zapůsobí a nejvíce naše názory ovlivní informace poskytnutá v pořadí jako první. Pokud následně jsou poskytnuty informace s touto v rozporu nebo napravující její nesprávné vyznění, mají již jen malý a nedostatečný „reparativní“ efekt. Manipulátoři proto jako první obvykle používají lež a v dalším toku vyjádření si už spíše nenápadně vytvoří pro svou lež alibi a informace tuto lež nějak upravující či zasazující do jiného kontextu apod.

Manipulativní je také celý příklad s dvakrát nemocným fotbalistou (čas 29:35). Protože se u něj vyskytly příušnice dvakrát, vyvodili z toho redaktoři ČT vyvrácení „teorie“, že se po prodělání příušnic vytváří trvalá celoživotní imunita. Tuto skutečnost přitom žádný vědecký zdroj nerozporuje a nepopírá. Jedná se o závěr natolik odvážný, že jej redaktoři ČT raději ani nevložili do úst žádného skrytého epidemiologa či odborníka. Přirozeně prodělané příušnice se dvakrát za život neopakují u natolik velkého procenta osob, že lze hovořit o vzniku trvalé celoživotní imunity. Sporadické výjimky samozřejmě existovaly a existují.

(Poznámka: Existuje zajímavá teorie, že celoživotní imunita proti příušnicím skutečně nevzniká pouhým proděláním nemoci, ale je nutné, aby v populaci tento virus stále koloval. Tím dochází – nepozorovaně – k přirozenému „oživování“ imunity (přirozený booster) a ta se nám poté jeví jako trvalá. Pokud by tato teorie byl správná, znamenalo by to, že eliminací viru příušnic z populace učiníme časem nechráněnými i ty osoby, které příušnice již přirozeně prodělaly. Subjektivně se mi ale z dostupných dat nejeví, že by tato teorie byla správná nebo by k takovému „selhání imunity“ pro absenci přirozeného boosteru docházelo u významnějšího počtu osob.)

U našeho fotbalisty bylo velmi zajímavé, že se nemoc opakovala již po pouhých pěti letech. To je pro vzácnou přirozenou recidivu příušnic interval opravdu extrémně krátký a vysoce zarážející. Měli bychom zde rozhodně a především uvažovat o jiných možnostech. Od původní nesprávně určené diagnózy přes možné důvody, proč se imunologická ochrana u něj v podstatě nevytvořila až po prvotní antigenní hřích, pokud byl třeba náš fotbalista jako dítě očkovaný proti příušnicím. Tento významný údaj nám totiž zůstal reportéry ČT utajen. U očkovaných osob by nebylo žádným velkým překvapením, pokud by následné klinické onemocnění příušnicemi celoživotní imunitu již nevytvořilo a pokud by se proto opakovalo. Po očkování – po prvotním setkání s antigenem – už totiž všechno může fungovat trošku jinak. Nelze samozřejmě opomenout ani hypotetickou možnost změny kmene viru při druhém onemocnění.

Další zajímavý údaj, který bychom v reportáži neměli přehlédnout, je, že v jedné jihočeské třídě v jednu chvíli chyběla dokonce celá polovina studentů (čas 32:50). Pokud připustíme – ve smyslu vyznění reportáže – že všichni chybějící měli opravdu příušnice a 95 % z nich bylo očkovaných, poté to svědčí pro téměř 50 % vyvanutí imunity proti příušnicím po MMR vakcíně ve věkové skupině 15–19 let. Zkusme si modelově představit, jak by asi vypadala kolektivní imunita pouze očkované populace, pokud by do osmnácti let od poslední dávky MMR vakcíny podané ve dvou letech vyvanula imunita již u 50 % očkovanců?

Počet proti příušnicím účinně imunologicky chráněných osob by v takové populaci jako celku určitě nepřesáhl 40 %. Respektive mohl by být vyšší. To by ale musela nejprve vypuknout epidemie přirozených příušnic, která by za sebou zanechala třeba 40–50 % celoživotně chráněných osob. To by ale už nebyla kolektivní imunita v důsledku účinného očkování, ale paradoxně v důsledku očkování neúčinného. Pokud tedy očkování MMR vakcínami je schopno zajistit maximálně 40 % chráněných osob v populaci, poté děkujme zatím za ty vysoké počty osob dnes starších třiceti let, které z velké části ještě příušnice přirozeně prodělaly. Ty totiž zatím drží naši kolektivní imunitu vůči příušnicím nad vodou.

Je paradoxem, který si mnozí lidé vůbec neuvědomují, že v podobných případech je to s kolektivní imunitou populace nejlepší v těch letech, kdy se s očkováním teprve začíná. Malé děti totiž ochrání „čerstvé“ očkování a starší jsou ještě chráněni přirozeně prodělanou infekcí. Počet přirozeně chráněných se však snižuje přirozenou mortalitou a čerstvě očkovaní přitom v čase ochranu ztrácejí a pozbývají. Hodnota kolektivní imunity logicky začne postupně klesat. Jak jsem již dříve někde napsal: Plošné očkování se samo chová jako virus. Svým prováděním přímo vytváří potřebu svého dalšího provádění (přeočkovávání) v budoucnu. U očkování proti příušnicím MMR vakcínami to tedy rozhodně platí.

V reportáži ČT je dále již opravdu úsměvné, že podle dobře utajených odborníků to jsou právě darební Jihočeši, kteří – pravděpodobně na základě své darebné jihočeské výchovy – nejvíc ze všech v ČR nedodržují domácí izolaci a režimová opatření. Běhají si nemocní mezi lidmi a šíří nám tu příušnice jako nějaký neukázněný dobytek (čas 33:20). Tak dnes „odborníci“ vysvětlují vysokou incidenci příušnic právě na jihu Čech.

Závěrem

Celé vyznění reportáže ČT, bez ohledu na mnoho zajímavých, nekonfliktních a věcně správných informací, bylo skutečně „klínem do hlavy“ diváků ČT. Je to hrubě zavádějící reportáž, u které se člověk musí opravdu velmi silně přesvědčovat, že redaktoři ČT byli pouze někým z pozadí sami oklamáni. Důležité závěry jsou zcela nepodložené, hypotetické a přitom dominují. Skrytým odborníkům a anonymním epidemiologům jsou několikrát do úst vloženy věcně nesprávné názory, aby je – jakoby – vyřkly autority.

Některé podstatné informace divákům sděleny vůbec nejsou nebo jen okrajově jinými a méně srozumitelnými slovy. Je utajen problém nedostatečné účinnosti MMR vakcín, který je základem současné epidemiologické situace a outbreaků příušnic, jak jsou tyto diskutovány všude v početné odborné literatuře. Není vůbec zmíněno, že průběh příušnic je horší ve vyšším věku, když u malých dětí, u kterých mu úspěšně bráníme očkováním, je naopak nejpříznivější. Jsou činěny lehkovážné redakční závěry odporující všeobecně odborně uznávaným odborným informacím. Jsou prezentovány subjektivní zkušenosti lékařů, které nejsou adekvátní vůči všeobecně známým statistickým údajům a které pouze podporují v divácích vznik celkového mylného dojmu. Reportáž jako celek se snaží v divácích vyvolat dojem nové „přírodní“ příčiny současného problému s příušnicemi. Tím odklání pozornost veřejnosti od příčin skutečných, které nejsou právě ozdobou výrobců MMR vakcín a očkovací politiky a strategie nejen v ČR.

51 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 8. 2016 15:21