Jak odmítnout povinné očkování – 2. díl

Autor: Isifa.cz

Mezi odmítači očkování a rodiči, kteří se jen nechtějí bezvýhradně podřídit danému systému, se velmi účelově nerozlišuje. Odmítat se dá ledacos a mnoha různými způsoby. Ukážeme si jak.

V prvním dílu jsme si uvedli, s jak velmi odlišnými cíli může rodič vlastně přistoupit k „odmítnutí povinného očkování“. Dnes se velmi účelově nerozlišuje mezi „odmítači očkování“, když tímto sumárním pojmem spíše jen označujeme skupinu rodičů, kteří se odmítají bezvýhradně podřídit systému, jaký právě je, bez ohledu na to, v jakém stavu je právě jejich dítě. Odmítat se dá ledacos a udělat se to dá také mnoha různými způsoby. O těch nejdůležitějších nebo nejzajímavějších si dnes něco povíme a vysvětlíme si, na jakém principu „fungují“. Jejich použití v praxi je pouze věcí vaší svobodné volby a rozhodnutí.


Autor: Isifa.cz

Odmítnutí povinného očkování lze provést různými způsoby

Právo na náboženství nebo víru

Dnes nejvíce uváděnou a diskutovanou možností, jak úplně a trvale odmítnout povinné očkování, je způsob, který nedávno vzešel z judikatury Ústavního soudu, a který vám zpřístupnili někteří velmi houževnatí rodiče. Jako významný zde lze považovat nález Ústavního soudu III. ÚS 449/06, který ve II. bodu uvádí: „Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2006 č. j. 5 As 17/2005–66 porušil základní právo stěžovatele svobodně projevovat své náboženství nebo víru ve smyslu ustanovení čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Proto se uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ruší.“ 

Existují tedy práva na náboženství a na víru, které mohou být po obsahové stránce neslučitelné s očkováním a rodiče je z tohoto důvodu mohou u svého dítěte odmítnout. Ačkoliv víra může být rozhodně širší pojem než náboženství, rozhodně nelze víru ztotožňovat s pouhým přesvědčením či názorem. Pokud jste přesvědčeni, že vakcíny mohou být nebezpečné nebo nejsou účinné, nejsou to rozhodně uznatelné aspekty vaší víry. Víra a náboženství značí velmi silné prvky a momenty vašeho světonázoru, které nejsou vyvratitelné racionální a vědeckou argumentací. A protože je v principu nelze „argumentačně rozprášit“, máte právo tyto své postoje mít, uplatňovat a žít s nimi.

Formou víry, která překračuje hranice víry náboženské, tak může být víra v proroctví, věštbu, kletbu, víra ve svého duchovního ochránce, víra v nadpřirozené síly přírody apod. Pokud však budete chtít něco takového naformulovat, musí to být přiměřeně konkretizováno a musí to být přiměřeně uvěřitelné. Příliš mnoho slov poté škodí. Většinou si totiž příliš mnoho slov v něčem protiřečí. Vždy je vhodné uvést obsah své víry, kde má původ, jak se týká problematiky odmítnutí očkování a projevit znalost svých práv na jednání v souladu se svou vírou nebo náboženstvím dle čl. 16 Listiny základních práv a svobod.

Komentář

Tato varianta se mi od svého prvopočátku nelíbí a nejsem jejím příznivcem. Ačkoliv může pomoci splnit svůj účel, bude to většinou jenom velké lhaní. Osobně mi lhaní nevadí, pokud však je svým způsobem ekvivalentní lhaní toho druhého. Když mi někdo tvrdí, že vakcíny nemají téměř žádné vedlejší účinky, nezdráhal bych se mu lhát, že mé dítě není asi zdravotně v pořádku, a proto těmi jeho bezpečnými vakcínami stejně raději očkovat nebudeme. Ale víra a náboženství jsou – si myslím – něčím nedotknutelnější. Lhát o své víře a o svém náboženství mi přijde – a to jsem ateista – jako nepřípustné rouhání. Působí to na mně silně nemorálně a neeticky. A každý, kdo tuto techniku použije, si musí uvědomit, že na některé soudce to může působit zkrátka stejně, ba i hůře…

Právo na zásah jen v případě medicínsky nezbytném

Mnohem zajímavější a po věcné stránce naprosto relevantní variantou, u které vůbec nebudete muset lhát a vymýšlet si, je vaše právo na zásah do organismu vašeho dítěte bez vašeho souhlasu jen v případě nezbytném. Za obsah tohoto vašeho práva mohou ve vzájemné součinnosti a spolupůsobení dva články mezinárodní Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (www.ferovanemocnice.cz).

Je to především článek 6 odst. 2 Úmluvy: „Jestliže nezletilá osoba není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu se zákrokem, nemůže být zákrok proveden bez svolení jejího zákonného zástupce, úřední osoby či jiné osoby nebo orgánu, které jsou k tomu zmocněny zákonem. Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti.“ Působnost tohoto článku je však omezená významným článkem 26 odst. 1 téže Úmluvy: Žádná omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsažených v této Úmluvě kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.“ 

Celý problém poté spočívá v tom, že samozřejmě každý právník tvrdí (a soud dojde výkladem k názoru), že ty nezbytné situace posoudil odborně náš zákonodárce a právě tam, kde to nezbytné shledal, nařídil očkování jako povinné. Pokud omezíme náš pohled jen na uvažování v intencích vnitrostátního právního prostředí ČR, tak z toho není moc „cesty ven“. Ale právě tohle nemusíme provést, protože takto netřeba uvažovat.

Úmluva je mezinárodní smlouva, která zakládá stejná práva pro Čecha, Poláka, Itala, Řeka, Němce i Švéda. Všichni rodiče států povinných Úmluvě mají právo na vynucované povinné očkování svých dětí jedině v případě nezbytném. A POZOR! Všechny děti ve státech povinných Úmluvě0 mají právo na to, aby v případě nezbytném je jejich stát nechal naočkovat i proti vůli rodičů! To jsou ona práva dětí, která mají také svá lidská práva (tedy nejen rodiče), které musí státy povinné Úmluvě povinně chránit a také ochránit. Můžeme tedy říct, že tam, kde TO JE NEZBYTNÉ (pro ochranu bezpečnosti dětí a ochrany veřejného zdraví), všechny státy povinné Úmluvě mají povinnost zavést očkování jako povinné, a ve všech ostatních případech tak učinit naopak nesmí! – A to je významné. Proč?

Protože to, aby ve Spolkové republice Německo nebylo povinné ani jedno jediné očkování a v České republice je jich povinně vynucovaných hned 9 a na Slovensku dokonce už vynucuje stát 10, zkrátka neexistuje absolutně žádné legitimní odůvodnění. Buď Spolková republika Německo (+ Velká Británie, Irsko, Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Holandsko, Švédsko, Španělsko aj.) nebo Česká republika a Slovensko (+ mnoho dalších) zkrátka v enormním rozsahu porušují své povinnosti ve vztahu k lidským právům svých občanů vyplývající jim právě z Úmluvy. (Pozn.: Takový rozsah porušování práv jiných osob již může naplňovat všechny známky trestného činu, kdy pachatel je samozřejmě oficiálně neznámý.)

Dnes se proto všichni informovaní zastánci povinného očkování bojí jako „čert kříže“ především jedné věci. Aby se někdy někdo exaktně začal zabývat tím, kdy v infekční a populační medicíně vlastně objektivně nastává ona NEZBYTNÁ situace. To je totiž veličina, která musí mít známé své odborné parametry (absolutně i relativně určená rizika a přínosy aj.) a také musí být soudně přezkoumatelná, když tento pojem používá nějaký zákon (Úmluva). Této skutečnosti by se měli bát ale také úplně všichni lékaři, protože prováděním povinného očkování, které není NEZBYTNÉ, jednoznačně v rovině materiální pravdy porušují lidská práva rodičů v jejich obsahu, a proto sami jednají přímo v rozporu s článkem 4 Úmluvy: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.“ Nedílnou součástí naší profesní povinnosti je totiž neporušovat našim pacientům a jejich rodičům jejich základní lidská práva svými odbornými postupy.

Co tohle všechno znamená pro vás? Nu to, že když si nějaká individua na Ministerstvu zdravotnictví a v jeho poradních orgánech usmyslí, že v ČR něco je a bude NEZBYTNÉ, tak ještě není vůbec nikde řečeno, že tomu tak objektivně je a že to tak musí zůstat. Subjektivní názory našich individuí totiž nejsou principiálně způsobilé měnit obsah vašich objektivních lidských práv. To je naprosto vyloučené. Proto existuje jedna velmi nebezpečná forma odmítnutí povinného očkování. Její výhodou je, že není nebezpečná pro vás. Uvedu nyní jeden z možných příkladů, jak použití tohoto způsobu může v praxi třeba vypadat:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se jako rodiče syna/dcery (jméno) odmítnout povinné očkování a nedáváme souhlas s jeho provedením v celém rozsahu všech devíti povinně očkovaných onemocnění. Ačkoliv je možné, že tato očkování jsou pro našeho syna/dceru více či méně přínosná, jsme zcela přesvědčeni, že pro něj v České republice nejsou nezbytná. Protože nejsou nezbytně nutná, a to ani s ohledem na bezpečnost našeho syna/dcery, ani s ohledem na ochranu veřejného zdraví, proto nesmí být dle čl. 26 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně provedena bez našeho souhlasu, který tímto nepodáváme. Naše pochybnosti o odborném odůvodnění nezbytnosti těchto očkování vycházejí z praxe mnoha jiných států v EU (příkladem: Německo či Rakousko), které tato očkování jako povinná na svém území nezavedly. Tím daly jednoznačně najevo svůj odborný vědecký názor, že tato očkování nezbytná na jejich území dnes nejsou. Dovolujeme si pouze věřit názorům medicínských a právních odborníků z těchto vyspělých zemí více, než odborníkům v České republice. Pokud nám však dodáte informace, že epidemiologická situace těchto devíti onemocnění v ČR je skutečně výrazně odlišná a našemu synovi/dceři hrozí v ČR skutečně výrazně vyšší riziko těchto onemocnění, než hrozí dětem v Německu či Rakousku, přehodnotíme náš dosavadní postoj a povinné očkování ještě rozhodně uvážíme. Takové informace jsme však zatím žádné nezjistili, a proto je nemáme. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Komentář

Síla této varianta je v tom, že pokud by se proti takovému vašemu reverzu dnes postavily státní orgány – a vy jste se rozhodli klást odpor, dojde k soudnímu řízení, jehož obsahem bude právě ona medicínská NEZBYTNOST povinného očkování v ČR a dojde k jejímu právnímu i expertnímu přezkumu. To si nikdo „z druhého břehu“ nemůže přát – protože to je přinejlepším jeho noční můra. Proto nepochybujte o tom, že i když vás lékař udá v takovém případě na hygienu nebo na sociálku, bude tento postup dříve či později neefektivní. Hygiena vám sice může ještě něco odepsat a nařídit (a uložit sankci), ale jakmile se odvoláte na Ministerstvo zdravotnictví, vaše odmítací kauza „vyšumí do ztracena“. Nebudete rozhodně vůbec první, u koho se tak stane. – Doporučuji vám tedy především správně dodržovat formální postupy. Pokud vás bude někdo k něčemu písemně nutit, vždy se včas a řádně odvolejte a trvejte na svých argumentech (viz výše), případně ještě požadujte další informace (viz níže).

Tato varianta má zdánlivě jednu nevýhodu. Hodí se určitě pro strategii úplného odmítnutí povinného očkování, ale zdá se nevhodná pro některé jiné cíle rodičů, jak jsme si o nich povídali v předchozím dílu. To je jen „napůl“ pravda. Tím, že nejprve odmítněte povinné očkování jako celek z pohledu svých práv, vám vůbec nic nebrání začít uvažovat o jednotlivých očkováních samostatně z pohledu jejich užitečnosti pro vaše dítě. Výše uvedený reverz lze tedy poměrně snadno přepsat v tomto argumentačním duchu: „Odmítáme sice jakékoliv očkování jako povinné, avšak s ohledem na zdraví a bezpečnost našeho syna/dcery uvažujeme samozřejmě o některém očkování jako obzvláště výhodném a užitečném, a to bychom u něj rádi dobrovolně podstoupili a dali k jeho provedení svůj souhlas…“ A dále již můžete lékaři vyspecifikovat jaká očkování (z 9 povinných) podstoupíte dobrovolně na základě vašeho vlastního uvážení jejich vhodnosti. Převedení této globální varianty na variantu selektivního odmítnutí je tedy snadno možné a mohu to pouze doporučit.

Tato technika se však k něčemu přeci jen nehodí. Nehodí se pro cíle rodičů, kteří se snaží dosáhnout pouze odložení provedení očkování v čase (z libovolných důvodů). Zde je potřeba používat techniky a argumentace jiné, případně jejich kombinace.

Čtěte dále: Povinné očkování nelze vynutit, o dítěti rozhodují rodiče

Přímé odmítnutí očkování proti nemoci

Selektivní odmítnutí očkování může být provedeno různými způsoby. Jedním z nich je obrátit se přímo proti samotné užitečnosti očkování proti určitému onemocnění. Řekl bych, že to je varianta odvážná, v některých případech by byla velmi záslužná, ale je také „těžká“. Postavíte se totiž čelem celé současné mainstreamové medicíně a jejím přežitkům – a můžete udělat i velkou chybu. (Odmítat některá očkování tímto argumentačním způsobem je dle mého názoru nevhodné a někdy i neodůvodnitelné.)

Princip argumentace tohoto reverzu je, že prohlásíte některé (vámi vybrané) onemocnění za onemocnění s tak minimálním zdravotním rizikem pro vaše dítě (v jeho věku, v ČR a v dnešní době s možnostmi současné medicíny), že očkování proti němu je vysoce sporné již pouze z tohoto důvodu a pokud uvážíme i jen minimální nežádoucí účinky vakcín, poté je vysoce pravděpodobné, že jeho přínos ani nepřeváží rizika jeho provedení. Dle mého velmi subjektivního názoru, je takový reverz možný zejména u hepatitidy B. Umím si však představit jeho použití také u tetanu (se speciálním dodatkem argumentace), záškrtu a poliomyelitidy. Nejsem si jistý u hemofilových infekcí a u zarděnek. Tam bych spíše volil něco jiného. Podívejme se na možný příklad:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se jako rodiče syna/dcery (jméno) odmítnout povinné očkování proti hepatitidě B a nedáváme souhlas s jeho provedením. Ve věku našeho syna/dcery je objektivní riziko nákazy hepatitidou B tak enormně nízké, že vystavení dítěte riziku provedení očkování možná již i výrazně převažuje benefit jeho provedení. Existují rizika, jejichž míra je v životě člověka natolik zanedbatelná, že považujeme za absurdní a kontraproduktivní se jim vůbec jakkoliv bránit, natožpak pomocí prostředků, které samy zdravotní riziko představují. Očkování našeho dítěte proti hepatitidě B považujeme v jeho věku v epidemiologické situaci České republiky ve 21. století a s možnostmi současné medicíny za odborně zcela neodůvodnitelné. Jsme však ochotni přehodnotit náš názor a určitě bychom ještě jednou uvážili provedení i tohoto očkování, pokud nám dodáte tyto dvě odborné informace, které jsme nikde nenalezli a které k informovanému rozhodnutí nutně potřebujeme: ● Jaké je riziko onemocnění našeho dítěte hepatitidou B v ČR ve věkovém intervalu od jeho narození (0 let) až po dobu dnes vědecky prokázané protektivní účinnosti použité vakcíny (X let)? ● Je riziko závažnějších zdravotních komplikací, které se mohou vyskytnout v souvislosti s provedením očkování u našeho syna/dcery danou vakcínou, nižší než 1: 500 000? Bez možnosti posoudit právě tyto dvě informace z odborných vědeckých zdrojů považujeme za nepravděpodobné, abychom jiným způsobem dospěli k názoru poskytnout náš souhlas s provedením očkování syna/dcery proti hepatitidě B. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Jak můžete pozorovat, v obou dosud uvedených případech jsem použil tzv. subjektivně podmíněný reverz. To je vždy vhodné, ale ne vždy nutné. Je zkrátka vhodné odmítnout očkování, ale své rozhodnutí (které je základním způsobem odůvodněno jinak) podmínit ještě „vstřícným“ požadavkem nového uvážení, pokud vám budou doplněny a dodány významné a pro vaše rozhodnutí důležité informace. Když vám poté dodány nebudou, máte mnohem lepší pozici u soudu a navíc se může soud vyvíjet i směrem ke zjištění obsahu těchto informací. Když vám dodány náhodou budou, spíše se bude jednat o informace jiné, než jste požadovali, což snadno zjistíte. Rozhodně vám nedoporučuji ptát se na extrémní šílenosti jen z toho důvodu, že jsou „nezjistitelné“ a nemohou vám být dodány. Ptejte se na skutečně významné informace, které by opravdu mohly a měly mít vliv na vaše rozhodování. Ptejte se ale dostatečně přesně.

Komentář

Obávám se, že tuto techniku vám obecně doporučit nemohu. Nepatří zkrátka mezi ty „nejlepší“. Byl bych však rád, pokud by se nějaký odhodlaný rodič, který skutečně nechce očkovat své dítě výhradně proti hepatitidě B, právě tímto způsobem pokusil postavit proti tomuto očkování. Bohužel jsem současně také přesvědčen, že by to až k soudu (a slavnému veřejnému vítězství) stejně nedotáhl. Bylo by mu v tichosti „vyhověno“ dříve…

Nepřímé odmítnutí očkování přes odmítnutí vakcín

Tuto techniku již zde v diskusích k seriálu mnozí z vás sami uváděli. Je svým obsahem docela „zákeřná“, avšak argumentačně je naprosto správná a zcela relevantní. Opět má morální výhodu – nejde totiž o žádné lži a smyšlenky. Jejím principem je nestavět se čelem současné očkovací „ideologii“ – tedy mainstreamové vizi medicíny, že zabránit vzniku a šíření některých onemocnění v populaci je přece krásné a růžové. Pozornost této techniky je upřena na kvalitu nástroje, se kterým se mají tyto růžové vize v praxi provést a dosáhnout. A ten rozpor – ten je naprosto evidentní. Vizi očkování a bránění šíření infekčních nemocí versus vědecky dostatečně prokázané parametry a známé funkce současných vakcín bych si s dovolením troufl přirovnat ke vzájemnému vztahu pojmů, jako jsou: váš zájem občana – váš volený zástupce; hlad – výstava fotografií potravin; ucpaný komín – malé dítě, které jednou možná bude kominíkem; celoživotní láska – pozvání na rande apod.

Je mnohem kontroverznější stavět se názorově proti „rozumným“ cílům, než proti zjevně „podivným“ nástrojům k jejich uskutečnění. Proto není potřeba odmítat očkování proti onemocněním, když stačí odmítnout očkování provedené určitou vakcínou, a to pro její známé nebo naopak pro její neznámé a vědecky neprokázané vlastnosti. Tímto způsobem pak lze odmítnout očkování prakticky všemi vakcínami dostupnými na trhu (najednou, nebo postupně za sebou, jak kdo chce). Není vašim problémem, ale je problémem státu, pokud chce povinně očkovat vaše dítě proti infekčním nemocem, aby to provedl alespoň tak, aby mu vůbec pomohl a aby mu přitom vůbec neublížil. Když k tomu nemá vhodný nástroj, nesmí si dovolit vynucovat nějaké očkování. A už vůbec si nesmí stát dovolit vynucovat na vás a vašem dítěti povinně spotřebu konkrétních léčivých přípravků (vakcín), pokud tyto nemají vědecky dostatečně prokázané určité své kvalitativní vlastnosti v určité kvantitě jejich vyjádření. Proto by možný reverz možná mohl vypadat tímto způsobem:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se podstoupit povinné očkování našeho syna/dcery (jméno), proti 9 infekčním onemocněním, jak je ostatně naší povinností uloženou nám ze zákona. Poté, co jsme se ale začali zabývat vlastnostmi vakcíny, kterou má být očkování provedeno, zásadně odmítáme podstoupení očkování touto navrženou vakcínou (název vakcíny). Tato vakcína dle našeho názoru: ● Nemá dostatečně vědecky vyloučené závažné nežádoucí účinky a rizika svého podání, zejména poté imunologická rizika, která se mohou rozvinout v onemocnění s delším časovým odstupem po podání této vakcíny. ● Nemá dostatečně vědecky potvrzenou svou dlouhodobou protektivní účinnost a její známé a vědecky prokázané parametry nás rozhodně nepřesvědčují o tom, že by touto vakcínou mohlo být dosaženo námi očekávané užitečnosti pro našeho syna/dceru. ● U této vakcíny není dále spolehlivě prokázáno, že po jejím podání vzniklé protilátky skutečně zabrání vzniku onemocnění a nepovedou pouze k jeho modifikovanému atypickému průběhu. ● Dosud známé závažnější nežádoucí účinky této vakcíny jsou častější, než jsme ochotni připustit a akceptovat u našeho syna/dcery. Rádi bychom jeho/její zdraví ochránili dostatečně účinnou a přitom dostatečně bezpečnou vakcínou, avšak tato vakcína (název vakcíny) naše očekávání rozhodně nesplňuje. V tomto ohledu jsme přesvědčeni, že po nás není nikdo oprávněn vynucovat provedení očkování právě touto vakcínou a vnutit nám její spotřebu a použití, když toto by dle našeho názoru představovalo porušení přinejmenším práva našeho syna/dcery na osobní bezpečnost dle čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie. 

Žádáme Vás proto o návrh jiné vakcíny, kterou by mohlo být očkování našeho syna/dcery provedeno (nebo o návrh kombinace vakcín), a která je po stránce svých vlastností účinnější a bezpečnější z pohledu známých a vědecky dostatečně prokázaných skutečností a nikoliv pouhých hypotéz a předpokladů. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Komentář

V této variantě je možná důležitější dostatečně důrazně uvést vaše pochybnosti o dostatečně prokázané bezpečnosti vakcíny, než pochybnosti o její nebezpečnosti, protože nebezpečnost se za prokázanou dnes nemá. Jde tedy pouze o použití „stejných zbraní“ jaké používá soupeř. Vám schází vědecké důkazy nebezpečnosti vakcín, jemu schází vědecké důkazy jejich bezpečnosti. To, že dosud nebyla prokázána nebezpečnost, totiž není důkazem bezpečnosti. Tento dojem se pouze všichni lobbisté snaží silně vyvolávat mezi laickou a semiodbornou veřejností. Je to ale pouze hypotéza a ta nepatří do medicíny založené na důkazech. (EBM, Evidence Based Medicine.) Protože někteří z Vás vědí, jak ve skutečnosti vypadají „zevnitř“ ony klinické studie bezpečnosti vakcín, velmi snadno poté odtuší, jak velký má asi farmaceutický průmysl zájem na tom, aby se před soudy zkoumaly vědecké důkazy prokazující bezpečnost vakcín ve své kvalitě a výpovědní hodnotě.

Tato varianta má poté ještě jeden zásadní rozměr. Dříve jsem o něm pochyboval, dnes jsem si stále jistější. Vynucená spotřeba léčivého přípravku v situaci, kdy jeho indikace je medicínsky sporná, se týká racionálního používání léčiv. To lze podřadit pod směrnici 2001/83 ES (viz znění bodu 2 jejího odůvodnění) a v té chvíli se pohybujeme v intencích působnosti unijního práva. My všichni jsme občané EU a jsme chránění Listinou základních práv EU tam, kde je vůči nám aplikováno unijní právo. Pokud by váš odpor proti použití a vynucené spotřebě konkrétních vakcín byl „zlomen“ našimi správními orgány a povinné očkování provedeno vakcínou, kterou odmítáte, máte možnost to dát k soudu a „vydržet“. Vydržet tak dlouho, až Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku poprvé v historii EU vyloží právo vašeho dítěte – euroobčana – na osobní bezpečnost a rozhodne, zda je toto právo vůbec slučitelné s vlastnostmi současných vakcín!!! Nejsem si jist, kdo by to vyhrál. Ale to veřejné praní špinavého farmaceutického prádla na nejvyšší unijní úrovni by bylo tak „velkolepé“, že celospolečensky pozitivní důsledky takového soudního sporu by po něm zkrátka už nemohly nepřijít.

Pokud vám mohu něco doporučit, tak v rámci této varianty určitě trošku redukovat ten obsah toho ukázkového reverzu, aby hlavně jeho duch zůstal zachován. Výše uvedený reverz uvádím pouze k vaší inspiraci. Použijte pouze to, co považujete za vhodné a účelné. Opět jej můžete zkusit rozšířit o nějakou tu pasáž, jak jste ochotni to ještě uvážit, když vám budou sděleny a doplněny tyhle, tyhle, tyhle a tamty informace o vakcíně. (Tady ale musíte vědět dost dobře, co máte chtít. Kdo neví, ať si raději v tomto ohledu otázky nevymýšlí.)

Genderová inkompatibilita

Velmi zajímavou a velmi snadnou možnost odmítnutí očkování – spíše v podobě odmítnutí konkrétních vakcín – umožňuje genderová inkompatibilita polyvakcín. Očkování proti zarděnkám je zkrátka očkování teoreticky užitečné pouze pro ochranu budoucích maminek – děvčat. Očkování proti příušnicím je naopak teoreticky užitečné pouze pro ochranu chlapců. Proti zarděnkám očkujeme, aby se nám nerodily děti s vrozeným zarděnkovým syndromem. Proti příušnicím, aby nám chlapci ve svém pozdějším věku nedostávali virové záněty varlat a nebyli z toho sterilní. Všechno to očkování i druhého pohlaví se dnes samozřejmě vysvětluje nezbytným vytvářením kolektivní imunity, ale je to právě v těchto případech nesmysl, a to hned z více důvodů. U zarděnek jsme si o tom už ostatně povídali v jiném článku. (Příušnice mne teprve čekají.)

Máte-li tedy chlapce, můžete asertivně odmítnout všechny polyvakcíny, které obsahují valenci proti zarděnkám z tohoto důvodu. Máte-li děvče, můžete neméně asertivně odmítnout všechny polyvakcíny, které obsahují valenci proti příušnicím. A ještě to můžete dokonce udělat tím způsobem, že použijte vlastní argumenty protistrany proti ní samotné. Jak? Uvedu jen jeden případ, ale princip je společný pro oba. Reverz rodiče chlapce:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se odmítnout povinné očkování našeho syna (jméno), které by mělo být provedené vakcínou (název vakcíny). Tato vakcína obsahuje antigeny viru zarděnek. Očkování proti zarděnkám je pro chlapce, potažmo našeho syna, medicínsky naprosto neužitečné. Nebrání ničemu jinému, než prostému prodělání této lehké dětské nemoci a nechrání jej před žádným významnějším rizikem z toho plynoucím. Nevidíme žádný důvod, proč by náš syn měl být očkován vakcínou, která obsahuje jednu pro něj zcela neužitečnou valenci a tím představuje její aplikace pouze naprosto zbytečně podstupované biologické riziko. Vytváření kolektivní imunity právě očkováním našeho syna považujeme za zcela neodůvodněné, a to z těchto dvou důvodů: Procento očkovaných dívek a žen v předfertilním věku je v ČR velice vysoké, a s dostatečnou rezervou tedy zajišťuje rodičkám ochranu a bezpečnost jejich nenarozených dětí. Pokud by měl být náš syn povinně očkován proti zarděnkám jen z toho důvodu, aby se od něj jednou náhodou nenakazilo to minimální množství těhotných žen, které očkování podstoupit nemohly, namítáme diskriminaci našeho syna z důvodu věku, když více než 90 % seniorů nemá žádné protilátky proti zarděnkám a mohou být zdrojem nákazy těhotných neočkovaných žen s nemenší pravděpodobností. Očkování seniorů proti zarděnkám kvůli zajištění kolektivní imunity populace však nikdo neřeší a nikdo je na nich také nevynucuje. Pouze upozorňujeme, že očkování našeho syna z toho důvodu, aby se od něj jednou nenakazily těhotné neočkované ženy, které však očkované být mohly, je soukromý problém těchto žen a jejich rodičů a jejich svobodné volby – neočkovat. S tím nemáme co do činění a tato jejich svobodná volba nesmí omezovat práva a zájmy našeho syna. Pokud byste byl toho názoru, že tento náš přístup není odpovědný, prosím sdělte nám, jak velké % žen v předfertilním věku v ČR nemohlo být očkováno proti zarděnkám z objektivních medicínských příčin? S tímto údajem jsme ochotni ještě jednou uvážit očkování našeho syna navrženou vakcínou, a to v zájmu těchto neočkovaných žen s ohledem na jejich počet, bude-li veliký. Nemáme přitom obavu o to, že náš syn si jednou vezme neočkovanou manželku a ohrozí své vlastní děti zarděnkami. Pokud se tak stane, jako dospělý člověk zajisté uváží své přeočkování proti zarděnkám až v tomto věku a v této konkrétní situaci. Rozhodne se tedy již sám a odpovědně. Necítíme se oprávněni toto dnes rozhodovat za něj, když tato situace je navíc nepravděpodobná. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“ 

Komentář

Tato varianta je o to rozumnější, oč více si uvědomíme, že protilátky po očkování mohou v čase pouze klesat a účinek ochrany jedině vyprchávat. Proč očkovat novorozence tam, kde chceme dosáhnout funkční protilátkové ochrany v adolescentním a dospělém věku? To ví opravdu jen málokdo. Pravdou je, že právě v případě zarděnek už dnes v předfertilním věku máme v populaci dost nechráněných žen právě proto, že je očkujeme už jako novorozeňata a protilátky jim často od té doby vyprchaly, aniž by dostaly příležitost včas zarděnky prodělat přirozeným způsobem. (Vrozený zarděnkový syndrom je naštěstí tak raritní a vzácný, že to ani moc nevadí a vliv této skutečnosti v populaci žen ani nelze zpozorovat.) Právě tento argument o selhávání ochrany proti zarděnkám u očkovaných žen proti vám a vašemu reverzu u syna nikdo nepoužije. Vždyť by si tím sám podtrhl argumentaci a současnou praxi, proč vlastně očkujeme holčičky proti zarděnkám jako novorozené a nikoliv ve věku 12–13 let nebo ještě později jako přípravu na „budoucí maminku“.

Odložení očkování z obecně působících důvodů

Tato varianta je pro mne dnes stále ještě složitá a domnívám se, že nejsem „dosamoučen“ na přijatelnou úroveň k její širší diskusi. Budu tedy možná zbytečně opatrný – mnozí z vás zde však již vědí více. Jedná se o znalosti vyzrávání lidského imunitního systému v čase, a to zejména v prvních 6 letech života dítěte. Funkce jednotlivých složek imunitního systému se zde velice mění a v určitých obdobích jsou zkrátka náchylnější k určitým typům dysfunkce a vzniku kvalitativně jiných poruch. Není až tak úplně absolutní pravdou, že čím starší dítě, tím bezpečnější je podání jakékoliv vakcíny. Ve vyšším věku dítěte hrozí po podání vakcíny zkrátka některé trošku jiné komplikace a jiné již určitě hrozí méně. Ty pozdější jsou považovány klinicky za menší rizika a tak se to zobecňuje v univerzální tvrzení „čím později, tím lépe“. Domnívám se, že některé vědecké zdroje již naznačují, u kterých „imunologických typů“ dětí je naopak rizikovější k provedení očkování období pozdější. Budou to však asi menšiny a definovat je imunologicky a umět rozpoznat předem ještě asi není možné nebo běžně dostupné. Rozhodně je to strašně složitá problematika na pomezí základních poznatků a velkého tápání. Pouze bych zde byl velmi skeptický ke každé „jednoznačné pravdě“ už z tohoto důvodu.

A proto pokud chcete odložit očkování u svého dítěte v čase, necítím se kompetentní s vámi moc diskutovat o tom proč. Určitou část pravdy máte určitě – a pravděpodobně je to i pravda „majoritní“. Jenom určitě není celá.

V takovém případě můžete ve svůj prospěch a pro svou argumentaci použít i jiné informace, než pouhé tvrzení, že očkování dětí v pozdějším věku je více bezpečné a hrozí zde méně nežádoucích účinků a komplikací. Můžete tvrdit, že ačkoliv je přínos očkování prokázán, nebyl dosud vědecky jednoznačně prokázán jako optimální přínos právě našeho očkovacího kalendáře. Můžete efektivně poukázat na odlišnou praxi v jiných státech. V Japonsku očkují děti až od dvou let věku a nějaké odborné vědecké důvody k tomu zkrátka mají. Nikdo vám nemůže upírat právo na to věřit japonské vědecké obci a postulovat to jako důkaz vědecké nejistoty v této dosud stále nedostatečně poznané a probádané oblasti dětské imunologie a vývoje imunitního systému. Proto by reverz odkladače očkování mohl znít třeba nějak takto:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se odložit povinné očkování našeho syna/dcery (jméno), proti 9 infekčním onemocněním až od dvou let jeho věku. Ačkoliv přínos očkování je dnes považován vědecky za nesporný, schémata a timing očkování proti jednotlivým onemocněním jsou velmi různorodá a vědecká obec na nich nenalezla dosud všeobecnou shodu. Je zjevné, že tato problematika není nesporná a je v ní dosud příliš mnoho nezodpovězených významných otázek. V různých státech se k povinnému očkování dětí přistupuje v různém věku a také různá onemocnění by si dle vědeckých prací ideálně vyžadovala vlastní časové harmonogramy. Očkování proti mnoha onemocněním současně ve stejném časovém harmonogramu a navíc jednou vakcínou, která zatíží především jednu jedinou primární uzlinu, je ve věku velmi nezralého dítěte ve svém výsledku méně předvídatelné než u dítěte ve věku vyšším. Méně předvídatelné nejsou pouze přímé a časné nežádoucí účinky takového očkování, ale také dlouhodobost takto vytvořených protilátek, jejich strukturální funkce a související protektivní účinnost. Méně předvídatelné jsou v tomto novorozeneckém věku idiosynkrastické reakce a dlouhodobá imunomodulace navozená touto „velkou“ imunologickou zátěži ve věku velmi nevyzrálého imunitního systému, který se ještě hodně opírá o svou ochranu z protilátek mateřského mléka. Na tomto základě jsme se rozhodli odložit provedení povinného očkování našeho dítěte v čase, protože nepovažujeme vědecké důkazy prokazující užitečnost očkování za důkazy, které by současně prokazovaly nezbytnost a optimální logistiku současného očkovacího kalendáře pro vývoj a zdraví dítěte i pro bezpečnost a samotnou efektivitu provedeného očkování. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Odložení očkování z individuálně působících důvodů (zdravotní stav dítěte) 

Tato varianta možná bude v praxi tou nejčastější. Jde o žádost o odložení očkování z důvodu zdravotního stavu vašeho dítěte, které zkrátka není úplně v pořádku. Tady si nemohu vymýšlet nějaké konkrétnější věty a slova, když především popis onoho zdravotního stavu dítěte podaný z vaší strany je důležitý. Zkusím tento reverz pouze velmi obecně s variabilními pasážemi:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se odložit povinné očkování našeho syna/dcery (jméno), proti 9 infekčním onemocněním z důvodu jeho aktuálního zdravotního stavu, který nepovažujeme za normální a který v nás vyvolává obavy ve vztahu k podstoupení imunologické zátěže, kterou očkování podle odborné literatury jednoznačně představuje. Náš syn/dcera již od (čas) …… (popis co dítěti vlastně je, jak se chová, jak reaguje, proč se domníváte, že není zcela zdravé, jak dlouho to trvá, jaký to má vývoj v čase apod.)…. Za této situace Vás žádáme o odůvodněné odložení povinného očkování o (navrhněte kolik měsíců) z důvodů zdravotního stavu dítěte. Pokud by nám nemělo být vyhověno ze strany kontrolních orgánů veřejného zdraví, poté si dovolujeme požádat o poskytnutí dostatečných vědeckých důkazů, že očkování dětí právě v tomto zdravotním stavu má stejná krátkodobá i dlouhodobá zdravotní rizika, jako očkování zdravých dětí, nebo očkování průměru dětské populace v tomto věku. Bez poskytnutí těchto vědeckých informací a záruk nebudeme uvažovat o očkování našeho syna/dcery protože bezpečnost provedení očkování je v takovém případě pouze hypotézou, která pro nás není dostatečně přesvědčivá. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Odložení očkování z individuálně působících důvodů (reakce dítěte) 

Jinou variantou, která bude v praxi možná častější, než by někdo rád viděl a slyšel, je odložení očkování z důvodu pozorované nežádoucí reakce po podání první dávky vakcíny nebo i po jednorázovém očkování. Zde by mohl posloužit vašemu účelu třeba tento reverz:

„Vážený pane doktore, rozhodli jsme se odložit povinné očkování našeho syna/dcery (jméno), protože se u něj po předchozí aplikaci vakcíny (které) rozvinula reakce, jejíž souvislost s podáním vakcíny nemůže nikdo vyloučit. Náš syn/dcera po podání této vakcíny …… (popište správně, přesně a dostatečně co jste pozorovali včetně časového vývoje apod.)…. Za této situace Vás žádáme o odložení (nebo o ukončení!) povinného očkování touto vakcínou (nebo úplně!) o (navrhněte kolik měsíců), a to z důvodů pozorované abnormální reakce našeho dítěte v době po aplikaci vakcíny (nemusí se jednat o týž den, stačí kratší časový odstup, uveďte jej). Obáváme se velice další aplikace vakcíny, protože tyto reakce dle odborné literatury vůbec nemusí být konstantní a mohou znamenat predispozici dítěte k další a ještě závažnější reakci na podání další dávky. V každém případě vnímáme nyní riziko očkování u našeho dítěte jako riziko reálné a mnohem vyšší než u dítěte, které na podání vakcín reaguje zcela obvyklým způsobem a snáší je dobře. Protože považujeme riziko dalšího očkování (nyní, nebo navždy) našeho dítěte za zvýšené, nepovažujeme již přínos provedení očkování u něj (touto vakcínou nebo univerzálně) za natolik jednoznačný. Pokud by nám nemělo být vyhověno ze strany kontrolních orgánů veřejného zdraví, poté si dovolujeme požádat o poskytnutí dostatečných vědeckých důkazů, že opakované očkování dětí, které prodělaly po podání vakcíny tento typ postvakcinační reakce, je stejně tak bezpečné jako očkování zdravých dětí, nebo očkování průměru dětské populace v tomto věku. Bez poskytnutí těchto vědeckých informací a záruk nebudeme nyní uvažovat o očkování našeho syna/dcery (chceme odložit nebo ukončit), protože bezpečnost očkování dětí, které se vyznačují takovými reakcemi je v takovém případě pouze hypotézou, která pro nás není dostatečně přesvědčivá. Děkujeme Vám za respektování našich práv a našeho rozhodnutí a za Váš profesionální přístup.“

Vynucený konec

Když vidím, kolik toho už je popsáno, musím to ukončit. To podstatné máte před sebou. Existují samozřejmě mnohé kombinace výše uvedených argumentací a důvodů. To už je na vás. Existují i jiné důvody k odmítnutí očkování, jako je velmi negativní zkušenost s očkováním u samotných rodičů nebo u sourozence. I tyto důvody lze zpracovat do samotného, nebo do kombinovaného reverzu. V každém případě je vhodné takové důvody zkombinovat třeba s druhou zde uvedenou variantou apod.

Existují i obstrukční možnosti jak odmítnout povinné očkování. Například budete pořád dokola požadovat poskytnutí nějakých nezbytných informací pro vaše informované rozhodnutí. (Ty informace vám především nikdo nedá, takže to bude spíše urputné vymáhání jedné informace než pořád dokola něčeho jiného.) Poté se můžete bránit, že máte právo na informovaný souhlas i informovaný nesouhlas, což vám stát a jeho orgány upřely neposkytnutím významných informací a proto jste „museli“ nesouhlasit. (Bezpečnost nade vše!) Existuje i nepěkná možnost nejprve požádat o dostatečné odložení očkování v čase a pak se bránit tím, že alespoň některá očkování už nejsou vůbec většímu dítěti dostatečně užitečná a prospěšná. (Což by mohl být třeba černý kašel apod.) A je toho vesměs ještě o něco více, ale už jde o techniky spíše jen pro velmi speciální situace, které o moc více výhod neposkytují.

widgety

Při volbě a sepisování obsahu reverzu mějte vždy na paměti, že vašeho reverzu se budou příslušné orgány (a možná i váš lékař) bát a obávat právě podle toho, jakou věc uvedete jako věc klíčovou pro vaše rozhodnutí. Pokud by se totiž právě váš případ odebral „soudní cestou“, poté před soudy bude zkoumána především obsahová relevance vašeho odůvodnění odmítnutí. Základem úspěšné strategie je poté pokusit se právě o to, aby touto rozhodnou věcí bylo „skrývané špinavé prádlo“ farmaceutických výrobců vakcín nebo „vědecké nedostatky“ současné proočkovací argumentace. Pak po vás a po vašem reverzu totiž půjde jenom velký blázen… a blázna rychle někdo chytřejší zastaví.

Zvažujte však vždy opravdu pečlivě, kdy, kdo, kde, jak a za koho…

46 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 12. 2014 23:34