Černobyl, Fukušima, Evropa - cesty radioaktivity v potravním řetězci

Autor: SXC

Katastrofy dělí 25 let; přesto lidé pociťují následky obou. Ukrajina má dosud kontaminovanou půdu, podobný osud čeká Japonsko. A my? Máme se bát pít čaj z Asie nebo sbírat houby?

Než došlo k zemětřesení a tsunami v Japonsku, uvěřila už většina z nás, že černobylská havárie představovala výjimečnou a ojedinělou katastrofu, která se nebude opakovat. Ironií osudu jsme právě k 25. výročí černobylské katastrofy (26. dubna 1986) dostali dárek v podobě tří havarovaných bloků fukušimské jaderné elektrárny.


Autor: Isifa.cz

Mezinárodní organizace pro jadernou energetiku MAAE po předchozích ujištěních o nízké závažnosti situace posunula stupeň rizika z pětky na sedmičku. Stupeň 7 přitom odpovídá závažné havárii podobně jako v případě Černobylu. Japonská vláda se od počátku tvářila, že má situaci pod kontrolou, za což sklidila ostrou kritiku některých vědců, například slavného fyzika Michia Kaku. V úterý 12. 4. vláda vyhlásila, že se podařilo zabránit nejhoršímu a únik radioaktivity se snížil. Zároveň však byli obyvatelé dvacetikilometrové zóny v okolí elektrárny, kteří až doposud čekali ve svých domovech kvůli zákazu vzcházení, vyzváni k dobrovolné evakuaci.

Firma Tepco, která elektrárnu provozuje, nabízí v přepočtu 80 tisíc korun na den každému pracovníkovi, který se přihlásí k likvidaci havárie. Hlásí přitom, že množství uniklé radioaktivity odpovídá jen 10 % toho, co se dostalo ven při havárii v Černobylu. Podle BBC dosahoval po dobu několika hodin objem radiace unikající z fukušimských reaktorů hodnoty 630 tisíc terabecquerelů, kdežto v Černobylu stouply hodnoty až na 5,2 milionu terabecquerelů.

Jódové tablety zmizely z pultů

Samotná úroveň radiace ale není to nejpodstatnější, větší problém představuje začlenění radioaktivních prvků do potravního řetězce, a tudíž i do našich těl.

Z elektrárny uniká voda kontaminovaná vysokými koncentracemi radioaktivních izotopů, z nichž nejdůležitější jsou radioaktivní jód 131 a cesium 137. S těmito prvky jsme se setkali na vlastní kůži i v Česku v roce 1986, když přes Evropu přeletěl radioaktivní mrak z černobylské elektrárny.

Radioaktivní jód se může dostat do těla ze vzduchu nebo z vody. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že se váže ve štítné žláze, kde může způsobit rakovinu nebo jiné závažné onemocnění. Protože má jód relativně krátký poločas rozpadu, 8 dní, mohou se obyvatelé bránit používáním jódových tablet, které zabrání radioaktivnímu konkurentovi, aby se v těle uchytil.

Radioaktivní jód jako medicína: Onemocnění štítné žlázy

Vědci proto soudí, že k nám z Fukušimy vůbec doputovat nestihne, tedy alespoň ne v nebezpečném množství. V malé míře se zatím vyskytl v ovčím mléku na Slovensku. Zato obyvatelé západoamerického pobřeží mají smůlu: Japonská elektrárna je bude zásobovat jódem 131 ještě alespoň po 3 měsíce, což je odhadovaná doba hašení katastrofy. Důsledky, které bude mít kontaminace pro podmořský život, zatím těžko odhadnout.

Cesium v našich tělech

Dalším problémem je radiocesium 137, látka, která se v těle chová jako draslík a zaujímá jeho místo. Spolu se stronciem 90, jež se pro změnu tváří jako vápník, zamořuje dodnes rozsáhlé oblasti především Ukrajiny a Běloruska. „Cesium 137 je hlavní příčinou zničeného zdraví zhruba 10 milionů lidí, kteří dodnes žijí na kontaminovaném území a konzumují zde vyprodukované potraviny,“ říká doktor Yuri Bandaževský, bývalý primář Medicínského institutu v běloruském Gomelu, kterého nechal za přehnaný zájem o zdraví obyvatel prezident Lukašenko zavřít na 6 let do vězení. „To území má rozsah 145 000 kilometrů čtverečních, je to taková samostatná Republika Černobyl. Situace po katastrofě byla samozřejmě hrozná, jód 131 v kombinaci s cesiem 137 působí hodně destruktivně, dva až tři roky po katastrofě měly děti hodně rakovinu štítné žlázy. Tím to ale neskončilo. Cesium zůstává v půdě, dostává se do obilí, zeleniny, masa, mléka. Způsobuje vývojové vady u dětí, v jejichž těle se ukládá až 5× více než v těle dospělých. Zasahuje kromě štítné žlázy srdce, žaludek, ledviny, pohlavní orgány, oči, nervovou soustavu… před Černobylem se rodilo 80 % dětí zdravých, teď je tomu naopak! Navíc radionuklidy ovlivňují i hormonální systém, takže mnozí lidé jsou dnes neplodní.“

S tímto problémem se budou velmi pravděpodobně potýkat v průběhu příštích desítek, a možná i stovek let rovněž Japonci. Cesium 137 má poločas rozpadu zhruba 30 let, což znamená, že do roku 2041 se rozloží polovina, do roku 2071 tři čtvrtiny… v roce 2101 ještě pořád bude zbývat jedna osmina množství a tak dále.

„Čisté“ potraviny

Jakou porci Fukušima celkově vyvrhne, to je zatím těžko odhadovat. Kontaminovaná evropská území nazvaná doktorem Bandaževským Republika Černobyl, vykazovala hodnoty přes 37 tisíc Bq/m2. Podobné hodnoty byly naměřeny i v některých oblastech Bulharska, Česka, Finska, Maďarska, Itálie, Moldávie, Norska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovinska, Slovenska, Švédska a Švýcarska. Koncentrace přesahující 4000 Bq/m2 postihly 40 % evropského území. Podle údajů Greenpeace je dnes například ve Skotsku stále 374 farem, které podléhají zvláštnímu režimu, protože ovce mají v mase vysokou hodnotu cesia.

Japonci pravděpodobně budou mít tu výhodu, že si coby bohatá země budou moci dovolit dovážet alespoň část potravin ze zemí, kam fukušimské jaderné zplodiny nedoputují.


Autor: SXC

Obyvatelé někdejší SSSR tuto možnost neměli, někteří vědci se však snažili pomáhat, jak se dalo. Profesor Vasilij Nestěrenko z Běloruského institutu radiační bezpečnosti měřil vnitřní kontaminaci obyvatel cesiem 137. Když už nebylo možné zajistit lidem čisté potraviny, učil je spolu s kolegy postupům, jak alespoň ty kontaminované zpracovat tak, aby se obsah radioaktivních prvků co nejvíce snížil. Mléko bylo nutné odstředit a poté znovu zředit vodou, maso je vhodné naložit přes noc do octového roztoku. Houbám a lesním plodům je nejlepší se obloukem vyhnout.

Pokud už má člověk vysoké hodnoty radionuklidů přímo v těle, může pomoci vláknina, například jablečný pektin v podobě prášku či tablet. Vysoké dávky pektinu ale nelze brát dlouhodobě, spolu s nebezpečnými prvky se tak tělo zbaví i pro tělo potřebných minerálů a vitamínů.

Přečtěte si: Jsou houby nezdravé?

Evropa může jít na houby

My Evropané se zatím zplodin z fukušimské havárie příliš obávat nemusíme. Pokud nedojde k explozi, která by radionuklidy vymrštila do vyšších vrstev atmosféry, jod a cesium se k nám dostanou jen v nízké koncentraci.

Prof. Petr Dvořák z brněnské Fakulty veterinární hygieny a ekologie pro TV Nova:

Fukušima:

  • houby, mléko i maso z ČR jsou bezpečné
  • riziko mohou představovat potraviny dovezené z Japonska, ale ty kontroluje Státní veterinární správa a Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Černobyl:

  • v houbách v ČR byla po katastrofě výrazně zvýšená radiace
  • zvýšené množství cesia je v houbách pozorováno dodnes, ale houby jsou již bezpečné pro konzumaci

Kontaminované potraviny z Japonska nás také výrazně neohrožují: Čaj a bambusové výhonky, které se zatím dostaly k nám a k našim německým sousedům, jen mírně přesahují povolené normy, takže pokud je omylem zkonzumujeme, tělo to bez problémů zvládne.

Podaří-li se Japoncům reaktory zchladit, možná budeme moci jít v létě na houby bez dozimetru.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 5. 2011 17:14