K čemu jsou dětem hromady hraček? K ničemu

FEJETON – Z dětské internetové poradny: Přeju si příšerně hraček, jenže se bojím, že je nedostanu. Dost a dost se trápím; co s tím? Odpověď: Milá holčičko, přej si jen jednu.

Umějí si děti hrát? Ano, prakticky s čímkoliv. Rozhodně neplatí, že čím dražší hračka, tím lépe si bude dítě hrát. Babičky vzpomínají na to, jak si před několika desítkami let hrály s kusem dřeva, který nahradil panenku. Nad moderními elektronickými hračkami jenom kroutí hlavou.

Pokud budete někdy pozorovat dítě, jak si hraje, zjistíte, že dost často nesáhne po pěkné a drahé hračce, ale vybere si běžný předmět, který se v jeho fantazii změní v něco zajímavého. Někdy vás to rozčílí, koupíte dceři drahou a krásnou panenku, která za chvilku skončí nepotřebná v koutě, a holčička si hraje s prázdným kelímkem od jogurtu.


Autor: SXC

Ne nadarmo se říká, že si děti dřív uměly lépe hrát. Měly často jednu nebo dvě hračky, ostatní zábavu obstaraly běžné věci, kus hadru nebo nádobí. To, že nebyly tolik propracované hračky, způsobilo, že se v dítěti rozvíjela představivost. Když neměla rodina na pěknou panenku, svět se prostě nezbořil.

Chci panenku z televize!

Teď je samozřejmě jiná doba, hraček je na výběr spousta a děti si je samozřejmě navzájem závidí. Funguje reklama, takže se samozřejmě každý měsíc objeví na trhu desítky novinek, které děti už předem znají z reklamy a musejí je mít. Může přijít i stádium, kdy je celý byt zavalený hračkami, se kterými si nikdo nehraje. Když je velký výběr, tak se jedna hračka velmi rychle omrzí a vydrží bavit několik hodin nebo dokonce jenom několik minut. Není to prostě o drahých hračkách, je to o tom, co se dítěti zalíbí.

Není ale pravda, že by si dnešní děti neuměly hrát. Alespoň ty nejmenší se zabaví za každé situace, stačí zdánlivě nezajímavý předmět. Děti starší si už umějí postavit hlavu a striktně vyžadují určité hračky. Rodiče tříletých a starších chlapečků možná potvrdí, že ten jejich kluk by se nemohl ukázat ve školce, aniž by měl ponožky, triko, tepláky, čepici a boty s obrázkem známého amerického superhrdiny. Holčičky mají zase jiné hity, znáte to.


Autor: SXC

Zajímavé je, že si děti s těmito hračkami ani moc nehrají, spíše je prostě potřebují mít, vlastnit. Mají je i ostatní, což je mnohdy ta největší motivace. Superhrdina se pak válí v koutě a chlapeček si hraje s vláčkem po dědovi. Holčička zapomene na koníka s hřívou, která se dá česat a barvit, ale hraje si s nádobíčkem po mamince.

I děti mají „imidž“

Hračky jsou pro děti, jak se zdá, záležitostí image, jestli lze ve spojení s malými dětmi toto profláknuté slovo použít. Reklama na děti funguje víc, než na jakoukoliv jinou věkovou skupinu. Malé dítě se k televizi neomylně upře právě ve chvíli, kdy začíná reklama. Kolikrát se mi zdá, že některé reklamy vyloženě cílí na děti, ne na jejich rodiče.

Nemohu si pomoci, ale většina hraček mi přijde zbytečná, zvuky a světla jsou jaksi navíc, jsou složité, překombinované a kýčovité. Také si všímáte toho, že si děti často hrají s hračkami svých rodičů nebo prarodičů? Pokrok v oblasti hraček je rychlý, ale často ne ku prospěchu věci. Proč by si naše děti jinak hrály s hračkami starými několik desítek let? Nejsou tak barevné a elektronické, děti ale baví.

Hra není o hračkách, ale o tom, že se dítě baví a rozvíjí. Jako hračka pak může posloužit prakticky cokoliv, co je po ruce. Důležitý je příběh a nápad, hračka je jenom doplněk. Pokud si někdo myslí, že dá dítěti drahou hračku a bude mít od něho pokoj, má možná pravdu. Na chvíli se ho „zbaví“.

Ale že by si dítě vystačilo samo, se sebedražší hračkou? Chvilku možná ano, ale většinu času potřebuje společnost, to je pro něj ta pravá a přínosná hra. Když si někdo naříká, že si jeho dítě neumí hrát, tak to rozhodně nenapraví drahou hračkou, ale svojí pomocí a přítomností. Podle mého názoru totiž dítě prostě potřebuje ke hře minimálně jednoho parťáka, alespoň občas.

Jaké byly vaše nejoblíbenější hračky? S čím si hrají vaše děti? A hrajete si někdy s nimi?