Babičky mají nejraději dcery svých synů

Autor: Isifa.cz

Zdá se vám, že váš Jeníček je u babičky v menší oblibě než (mnohem zlobivější, samozřejmě) bratrova Mařenka? Možná máte pravdu. Podle vědců za to nemohou vrtochy prarodičů, ale geny.

Babičky mají nejraději dcery svých synů, zjistila ve své studii sociobioložka Kristen Hawkesová z americké Utažské univerzity. Spolu se svým týmem zkoumala vliv péče babiček na přežívání vnoučat ve vesnických populacích Japonska, Etiopie, Gambie a Malawi a v městských populacích Německa, Anglie a Kanady.

Rozlišovala při tom míru genetické příbuznosti, to, zda se jedná o babičku z otcovy či matčiny strany, i pohlaví vnoučat.

Dcery synů přežijí


Autor: SXC

Ukázalo se, že nejlepší péči, a tudíž i nejvyšší šanci na přežití mají právě dcery synů. Na první pohled se to může zdát absurdní, protože míra genetické příbuznosti mezi vlastními vnoučaty a prarodiči by měla být stejná:

Naše dědičná informace DNA je uložena na 46 chromozomech. Každá lidská buňka s výjimkou vajíčka a spermie má tedy dvě sady po 23 chromozomech, z nichž každá pochází od jednoho rodiče. Dvaadvacet párů tvoří autozomy, které jsou společné bez ohledu na pohlaví, avšak právě pár sex – chromozomů X a Y, které určují naše pohlaví, je tím detailem, který rozhoduje o míře příbuznosti babičky s vnoučaty.

Muži nesou ve své dědičné kombinaci X a Y. Svým synům tedy předají mužský chromozom Y a dcery po nich dědí chrozomom X. Ženské pohlaví je určeno dvojicí XX, a tak matky předají synům i dcerám vždy jeden X chromozom. Proto mají vnučky  vždy stoprocentně jeden chromozom X od babičky z otcovy strany, který jejich bratři nikdy nezdědí.

U babičky z matčiny strany je pravděpodobnost sdílení chromozomu X s vnoučaty stejná bez ohledu na jejich pohlaví, a to 50%. Ačkoli tvoří chromozom X jen 8 % dědičné informace, nese zásadní geny důležité pro funkci mozku a plodnost, což jsou z biologického hlediska nejdůležitější vlastnosti.

Nechci ho hlídat, má špatný chromozom

V praxi to může znamenat, že o vnučky ze synovy strany babička s láskou pečuje, kdežto o vnuky mnoho zájmu nejeví a není vždy právě štěstím bez sebe, má-li je hlídat.


Autor: Isifa.cz

U vnoučat obojího pohlaví z dceřiny strany, kde je šance na shodu již zmíněných 50 na 50, bez genetických testů vědci těžko určí míru příbuznosti. V průměru platí, že těmto dětem věnují babičky jen o něco méně pozornosti než synovým vnučkám.

Ani zde ovšem není vyloučeno, že shodu vycítí u konkrétního dítěte ještě jinou cestou a oblíbí si například právě Jeníčka, ačkoli Mařenka je mnohem hodnější a roztomilejší.

Tento sociobiologický pohled je samozřejmě poněkud omezený a nelze jej brát jako absolutní zákon. Svou roli určitě hrají povahové vlastnosti prarodičů i dětí, kvalita rodinných vztahů, společenské konvence i další životní okolnosti.

Může ale pomoci ozřejmit zdánlivě nevysvětlitelné lidské chování. Kolegyně a kamarádky, jejichž tchyně odmítají hlídat vesměs hodné a roztomilé vnuky, vědí své.

Ostatně i mně se babička věnovala nesrovnatelně víc než mým bratrancům, dětem jinak milovaného syna.

Potvrzují vaše zkušenosti závěry studie? Nebo se u vás nadržuje podle jiných pravidel? Kdo je oblíbenec vašich babiček?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 2. 2011 17:14