Betlém neboli jesličky

Betlém – to je pro mě vzpomínka na dětství. Na Štědrý den se obřadně vyndával z velké krabice, v níž čekal celý rok na svůj den. Byl obyčejný, papírový. Za malým Ježíškem bylo vystřižené okénko, v něm nalepený červený průhledný papír. Za papír jsme postavili svíčku, zapálili – a mocné kouzlo bylo na světě. 

Výjevy z místa narození malého Ježíše jsou v Evropě známy již ze 7. století.

Barokní betlém v Kuksu je řádně zchátralý

Barokní betlém v Kuksu je řádně zchátralý

Tradici betlémů údajně založil svatý František z Assisi. O půlnoci Štědrého dne roku 1223 nechal sloužit mši v jeskyni, v níž inscenoval výjev z Betléma podle tradovaných popisů – postavil jesle se senem, přivedl osla a volka. Obyvatelům italského Greccia se scéna tak zalíbila, že ji začali opakovat.

Rovněž z Itálie pochází pak zrození betlémů s figurami – původně v téměř životní velikosti. Na konci 13. století byla poprvé vystavena scéna klanění Tří králů, postupně následovaly další.

Výjevy byly dlouho situovány do jeskyně, později se začaly objevovat chlévy i jiná místa, časem velmi absurdní, stejně jako postavy, které scénu zaplňují. V lidové tvořivosti se kolem jesliček shromažďují nejrůznější řemeslníci či zvířata, chasníci v českých a moravských krojích, jedním ze Tří králů se stal Jiří z Poděbrad, Ježíška vítal Kecal z Prodané nevěsty i skauti… Mně v paměti uvízl například Méďa Pusík ze stejnojmenného časopisu mých dětí coby Spasitel.

Za předchůdce betlémů jsou považovány jesličkové skříně a oltáře. První betlém ve střední Evropě byl kolem roku 1560 vystaven v Praze, odkud se šířila inspirace do dalších měst. Působivé výjevy budovali jezuité, kteří také šířili tradici nejen u nás, ale i v místech svých misií.

Časem se betlémy staly oblíbeným dárkem mezi šlechtou, která jimi měřila své bohatství. Figury byly oblékány do nákladných rób a Tři králové se blýskali drahými kameny. Italská vévodkyně v 16. století vlastnila betlém o 116 figurkách, které musely být ukládány do dvou truhel.

Předchůdci Barbie

Postavy z kostelních betlémů byly rovněž zpracovány s velkou pečlivostí, některé měly jakési klouby, takže bylo možné nastavit je do různých poloh, k jiným dokonce patřily „vyměňovací“ hlavy. Panna Marie se honosila lidskými vlasy, ovečky ve stádu hřálo pravé rouno.

V 18. století vzniklo na popud hraběte Šporka monumentální barokní dílo Matyáše Brauna – kukský Betlém. Na pískovcové stěně v lese sochař vytvořil reliéfy představující scény z místa Ježíšova narození.

Tou dobou byly betlémy obvyklou součástí výzdoby vánočních kostelů. Později si získaly oblibu lidové betlémy, před rozšířením stromečků se k nim někde dávaly drobné dárky. Koledníci vyráželi na pochůzku s přenosnou verzí jesliček.

Betlémy se vyráběly z nejrůznějších materiálů – dřeva, papíru, slaměné, skleněné, porcelánové… Největší popularitě se těšily a stále těší hlavně betlémy pohyblivé, z nichž u nás je nejslavnější v Třebechovicích pod Orebem. Rozsáhlé dílo známé i v zahraničí málem skončilo trouchnivějící ve stodole.

Kam za betlémy? Čtěte dále…

Za vánoční atmosférou do zahraničí Betlémy Třebotov        

Názory na Betlém neboli jesličky