Hlavní navigace

Když vás opustí holka, zkuste myslet na svého psa

26. 8. 2011

Sdílet

 Autor: SXC
K čemu je mít doma tvora, který neumí nic jiného než jíst a spát? Psi by měli hlídat, kočky chytat myši. Kolik z nich to ale skutečně dělá? A co třeba křečci? Přesto nám prospívají. Jak?

Lidé jsou odborníci na soužití s jinými zvířaty. Co se týče chovu jiných tvorů pro zjevný užitek, mohou nám konkurovat snad jen mravenci. Jako chovatelé pro vlastní potěšení pravděpodobně nemáme konkurenci žádnou.


Autor: SXC

Vědci přitom vztah člověka a zvířat, které si vydržuje, aniž by z nich měl prospěch typu masa, vlny, nebo pomoci při zemědělských pracích, dosud neviděli příliš optimisticky. Biologové často považují drobné savce, jako jsou kočky, psi nebo křečci, za něco mezi příživníky a parazity. Lidé je živí a starají se o ně, aniž by dostávali něco na oplátku.

Samozřejmě: pes může hlídat, kočka lovit myši, ale jak velká část dnes žijících psů nebo koček něco takového dělá? Navíc, k čemu je křeček, který umí jen jíst a spát? Z pohledu evolučních biologů si nás domácí zvířata obtočila kolem tlapky svým roztomilým vzhledem. Ani psychologové nepovažují chov zvířat jen tak pro radost za něco příliš zdravého. Většina z nich je posedlá mezilidskými vztahy. Zvířata považují za náhražku ze svého pohledu hodnotnějších vztahů k jiným lidem. Co když je to ale jinak?

Nemocným lidem němé tváře prospívají, a to i když nepočítáme užitečné pomocníky, jako jsou třeba slepečtí psi. Ve spojených státech navštěvují klienti zdravotně-pojišťovacího programu pro seniory lékaře méně často, pokud vlastní nějaké zvíře. Lidé bez zvířete zemřou do jednoho roku pravděpodobněji než lidé, kteří nějaké vlastní. V jedné studii se HIV pozitivní pacienti cítili lépe, pokud chovali doma pro potěšení nějakého živého tvora. Stejně na tom byli i pacienti s poraněním mozku nebo páteře.

Pomáhají ale domácí zvířata i zdravým jedincům?

Se zvířetem je líp

Nejspíš ano. Svědčí o tom výsledky rozsáhlé studie skupiny vědců vedené Allenem R. McConnellem z univerzity v americkém Miami. Napřed pozvali dobrovolníky, jestli by nevyplnili „Dotazník o osobnosti a vztahu k domácím zvířatům“. Přihlásilo se přes dvě stě zájemců. Jelikož průzkum probíhal v létě, byli to častěji zaměstnanci univerzity než studenti. Věkový průměr byl 31 let. Ve většině psychologických prací to bývá okolo jednadvaceti. Účastníci průzkumu vlastnili dohromady osmdesát psů, padesát osm koček, dva koně, tři ještěrky a jednu kozu.

Majitelé zvířat byli šťastnější, měli lepší sebehodnocení, víc sportovali a byli v lepší kondici a také se cítili méně osamělí než lidé, kteří žádné zvíře nechovali.

Jediný samec, který nezklamal: Vezmeš si mě, Alíku?


Autor: SXC

Psychologové posuzují lidskou osobnost, podle tzv. velké pětky. Každý člověk se v něm dá charakterizovat pomocí pěti základních rozměrů. Jsou to extroverze, otevřenost k novým zážitkům, vstřícnost, svědomitost a neuroticismus. První čtyři nevyžadují bližší vysvětlení, poslední je sklon k duševní a emocionální nestabilitě, výčitkám svědomí depresím a podobně. Majitelé zvířat byli oproti zbytku lidí extrovertnější a svědomitější. Obojí je zvykem považovat za kladné vlastnosti.

Podle jednoho speciálního dotazníku považovali zvířata za stejně důležitou součást své osobnosti jako třeba sourozence. Objem duševní energie věnované zvířatům ale nesnižoval objem duševní energie vynakládané na lidi. Naopak pro majitele zvířat byli lidé v jejich životě důležitější než pro účastníky výzkumu, kteří žádné zvíře neměli. Na druhou stranu, pokud měli sklon přisuzovat zvířatům lidské vlastnosti, byli o něco depresivnější než zbytek populace. V žádném případě ale osamělejší.

Psí osobnost je důležitá

Ačkoliv první průzkum už ledacos naznačoval, ještě nebylo úplně jisté, jestli domácí zvířata dělají lidi šťastnějšími jen sama od sebe nebo na úkor jiných lidí. Aby to zjistili, uspořádali vědci druhý průzkum, ve kterém se na tento problém zaměřili. Soustředili se v něm jen na chovatele psů. Pomocí statistických triků zjistili, že platí první možnost. Energie vynaložená na zvířata se neodečítá od energie vynaložené na lidi. Majitelé němých tváří vycházeli méně depresivní, osamělí a stresovaní. Naopak byli opět šťastnější a měli lepší sebehodnocení.

Součástí druhého průzkumu bylo i ohodnocení osobnosti psů. Psí psychologie ještě není rozvinutá tolik jako lidská, přesto už má svůj standardní osobnostní dotazník.

Přečtěte si: Jaký pes se k vám hodí?

Z pochopitelných důvodů ho ovšem musí vyplňovat majitelé. K popisu povahy psa se používá pět rozměrů stejně jako u lidí. Jsou ale jiné: ustrašenost, agresivita vůči lidem, aktivita, vnímavost vůči výcviku (všichni mí psi by určitě skončili hodně dole) a agresivita vůči zvířatům.

Psi, kteří dobře naplňovali sociální potřeby svých majitelů, byli oproti průměru méně ustrašení, aktivnější a méně agresivní vůči zvířatům i lidem.

Proti osamění – myslete na svého přítele. Nebo psa

Výsledky dotazníkových průzkumů jsou zajímavé, těžko se ale dají použít jako důkaz, protože měřily jen momentální stav věci. Pokud se dá ve vědě vůbec něco dokázat, jediná cesta je pokus. Experimentátor musí změnit nějakou vlastnost studovaného systému, a sledovat, jak se to projeví na jiných vlastnostech. Allen R. McConnell si toho byl vědom, a proto se svými spolupracovníky jeden experiment uspořádal. Chtěli zjistit, jestli psi pomáhají lidem naplňovat potřebu sounáležitosti.

Jako pokusné osoby použili tentokrát už zase studenty prvního ročníku okolo dvacítky. Napřed vyplnili dotazník, měřící stupeň naplnění jejich sociálních potřeb. Pak napsali esej o okamžiku, kdy se cítili za celý svůj dosavadní život nejvíc osaměle. Byl to samozřejmě podvod, jako většina psychologických experimentů. Když napíšete esej o vlastní osamělosti, budete se osaměle cítit. Další postup se lišil. Třetina kreslila mapu kampusu, třetina psala esej o svém nejlepším příteli a třetina o svém zvířeti. Nakonec všichni znovu vyplnili dotazník.

Kreslení mapy proti osamělosti nepomáhalo – výsledek dotazníku byl skoro stejný jako na začátku experimentu. Zato zvíře nebo nejlepší přítel pomohli. Zvíře dokonce o něco víc. Celý pokus byl o trochu komplikovanější, než jak jsem ho tu popsal, ale na hlavním výsledku to nic nemění.

Domácí zvířata jsou užitečná, i kdyby neuměla nic jiného než jíst a spát. Plyne z něj i praktické poučení: když vás opustí holka, můžete zkusit myslet na svého psa. Třeba se vám uleví.

Ještě jedno praktické využití: Nejlepší seznamka je pes

Zdroj:
http://dx.doi­.org/10.1037/a00245­06

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Píše o vědě. Vystudoval ekologii na Univerzitě Karlově v Praze. Momentálně studuje ještě psychologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde i žije. Baví ho čtení, psaní, běhání, kulečník a spánek.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).