Hlavní navigace

Zrádné červené hřiby

Petr Havel

Po suchém létu, kdy i zkušený houbař v lese ani o prašivku nezavadil, roste v posledních dnech v našich lesích téměř vše, s čím se lze (nejen) v tomto období setkat. Tedy i takzvané „červené“ hřiby, které jsou docela zajímavou skupinou krásných, chutných, ale i rizikových hub.

Doba čtení: 2 minuty

Červené, nebo také modrající nebo barevné hřiby, totiž zahrnují i jedovaté druhy. Vyznáte se v „červených hřibech“?

Tak trochu to odpovídá v přírodě obecně platnému principu, že výrazně zbarvené organismy obvykle signalizují nějaké nebezpečí, především pro své predátory, i když u hub to tak úplně neplatí.

Bezpečné „červené hřiby“ jsou kovář a koloděj

Takový hřib kovář (Neoboletus luridiformis), který je z „červených hřibů“ nejoblíbenější a také nejhojnější, je dobrá a chutná houba. Je ale poněkud tuhý, měl by se i z tohoto důvodu déle než měkké houby tepelně zpracovávat.

Kovář spolu s hřibem kolodějem (Suillellus luridus), což je další „červený hřib“, na rozdíl od kováře ale se světlejším povrchem klobouku, je také předmětem mýtu, podle kterého se na tyto hřiby nesmí na rozdíl od jiných hub pít alkohol. Není to pravda, možné zdravotní potíže se mohou vyskytnout jen při kombinaci konzumace alkoholu a hnojníku inkoustového, což je ovšem houba, kterou téměř nikdo nesbírá. I když v současné době hnojníky rostou.

Kovář a koloděj se nicméně kromě barvy klobouku od sebe liší i stanovištěm – zatímco kovář roste téměř všude, zejména ale v jehličnatých lesích, koloděj roste hlavně v lesích smíšených a listnatých, ale dokonce i mimo les, pod lipami nebo duby.

Koloděj je navíc za syrova mírně jedovatý – v tomto případě je proto tepelná úprava k vyloučení možných zdravotních potíží nezbytná.

Kdo najde vzácný hřib, měl by to ohlásit

Mezi „červené hřiby“ patří také velmi vzácné houby, jako je hřib Dupainův (Boletus dupainii) nebo hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus), které jsou sice jedlé, ale chráněné – hřib rubínový je dokonce zapsán v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh, a pokud se s ním někdo setká, měl by jeho výskyt hlásit profesionálním mykologům.

Hřib rubínový je teplomilný druh, takže letos určitá naděje jej nalézt existuje. Najít bychom jej mohli ve světlých listnatých lesích, hlavně pod duby, ale také v parcích nebo u rybničních hrází.

Kříšť a satan – nebrat!

Další „červené hřiby“, respektive hřiby s červeným nebo červenajícím třeněm, bychom ale neměli sbírat z jiných důvodů – totiž kvůli svému zdraví.

Patří mezi ně především nejedlý a již na první „ochutnání“ velmi hořký hřib kříšť (Caloboletus calopus), který roste hlavně v horských a podhorských oblastech pod jehličnatými stromy.

Tím se liší od přímo jedovatého hřibu satana (Rubroboletus satanas), který roste hlavně v teplejších oblastech s listnatými lesy a ve vápenitých půdách. Satan je přitom na pohled krásná houba, podle mykologů jde navíc také o největší hřib, který se vykytuje na území naší země. Platí však, že satana ani kříště při sběru hub – nebrat.

Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají