Hlavní navigace

Změna pamlskové vyhlášky do škol ovocné složky nepřinesla

Petr Havel

Počátek školního roku je každoročně ve znamení diskusí o správném stravování našich dětí v místech, kde tráví podstatnou část svého dne mimo domov – ve školních zařízeních.

Doba čtení: 3 minuty

Častokrát byla přitom v této souvislosti zmiňována novelizace takzvané pamlskové vyhlášky, která měla údajně přinést do škol širší sortiment potravin, které je možné prodávat ve školních bufetech nebo které jsou součástí programu „Mléko do škol“. Nic takového se ale nestalo.

Platí to především právě v případě mlékárenských výrobků, přičemž z pamlskové vyhlášky nebyl program Mléko do škol vyjmut, o což usilovalo především ministerstvo zemědělství a nerozporovalo ani ministerstvo zdravotnictví. Kategoricky proti však bylo ministerstvo školství, které svůj postoj oproti dvěma jmenovaným resortům díky tomu, že je pamlsková vyhláška v jeho gesci, prosadilo. Mléko do škol a možnost prodeje výrobků z mléka ve školních bufetech se tak řídí jednotnými pravidly.

Co si děti nedopřejí

Co to v praxi znamená? Především to, že ani v bufetech, ani v dodávkách splňujících požadavky na školní mléko nebudou moci školáci konzumovat obecně oblíbené jogurty ochucené ovocem, což se týká dokonce i zakysaných mlékárenských výrobků s ovocnou složkou.

Nadále si také nemohou dopřát smetanové krémy, ochucené tvarohové krémy a většinu sýrů. Jedině u sýrů přitom došlo k mírnému rozšíření povoleného sortimentu, díky mírnému zvýšení možného maximálního obsahu soli. Naopak obsah cukru, jehož maximální limit je v novelizované vyhlášce stanoven na 11 gramů na 100 mililitrů, ale nadále blokuje využití většiny mlékárenských produktů. Ten v případě ovocných složek nelze prakticky dodržet.

Galerie: Jaké ovoce se dává do jogurtů?

Mléko jako takové totiž obsahuje přirozeně na 100 ml zhruba 4 procenta (gramy) cukru, stejně tak ovoce zhruba 5 procent (gramů) fruktózy (ovocný cukr) na uvedené množství. Prostor, který do dovolených 11 procent zbývá, jen tak při potřebě mírně finální produkt doslazovat, minimální.

Mléčné výrobky jako příčina růstu obezity?

Vysoký obsah cukru v potravinách a nápojích se v naší zemi všeobecně dává do souvislosti s rostoucí obezitou dětí, pro něž cukr znamená rozhodující energetický příjem. Skutečností ale je, že školní svačinka včetně svačiny v rámci programu Mléko do škol nepředstavuje v celkovém energetickém příjmu pro školáky i podle analýzy Státního zdravotního ústavu (SZÚ) zásadní energetický příjem, spíše naopak. Celá řada školáků si tak doplňuje energii prostřednictvím energetických nápojů, což je ovšem přesně to, co by se dít nemělo, vzhledem ke složení takových produktů.  

Na skutečnost, že současné potravinářské inženýrství může výrazně narušit dlouhodobě budovaný a unikátní systém školního stravování, upozornil nedávno Pavel Grasgruber z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Podle něj vychází teze o nárůstu obezity v dětské populaci v ČR ze starých studií, i proto, že původně plánovaný 7. celostátní výzkum v roce 2011 nebyl ze strany českého státu finančně podpořen. Tím vzniklo vakuum, které vytvořilo prostor pro účelové manipulace. Nějaká data ale podle Grasgrubera existují.

Uprostřed tukového peletonu

„Například podle studie SZÚ stoupl v letech 1996–2011 podíl dětí s nadváhou o 7 %, ale v roce 2016 již došlo k mírnému poklesu. K podobnému závěru došla mezinárodní studie HBSC, která uvádí, že se podíl českých dětí s nadváhou v letech 2010–2014 stabilizoval. Studie SZÚ však shrnula výsledky v kategorii 5–17 let a studie HBSC se věnovala jen 11–15letým, takže to nic neříká o stavu mládeže na prahu dospělosti,“ uvádí výzkumník s tím, že podle posledních zveřejněných dat Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2017 by se čeští chlapci a dívky ve věku 5–19 let nacházeli přibližně uprostřed „tukového peletonu“ vyspělých západních zemí.

Ani snaha řešit zdravější stravovací návyky přímo ve školách není podle poznatků zmiňované fakulty optimální cestou. Z výsledků výzkumů totiž vyšlo, že „tělesný vzrůst mládeže má tendenci stoupat s frekvencí návštěv školních jídelen, konzumací mléčných produktů a vzděláním rodičů. Obézní děti naopak do školních jídelen nechodí, přijímají biologicky méně kvalitní bílkoviny a každodenní starost rodičů o jejich životní režim je na mnohem nižší úrovni než u rodičů vysokoškolsky vzdělaných.“ Lidově řečeno – riziko obezity nebylo a není spojeno s nevhodným školním stravováním, ale naopak s tím, že se obézní děti ve škole nestravují.