Hlavní navigace

Za kouření byl v Rusku trest smrti, bičování, Sibiř nebo uřezání nosu

Taťána Kročková

O historii tabáku a prvotních počátcích kouření se mnoho neví. Zajímá vás, jak se vyrábějí doutníky, jaké tresty následovaly za kouření, kolik kapek nikotinu usmrtí psa nebo proč si cigarety tykají s alkoholem a láska před nimi prchá?

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Když v roce 1492 přistál Kryštof Kolumbus na Bahamách a na Kubě, spatřil domorodce se zapálenými svinutými listy v ústech, ze kterých vypouštěli oblaky kouře. Původně si myslel, že jde snad o jakousi ochranu před moskyty. Jeho posádka se naučila kouřit, a tak došlo k prvotnímu seznámení Evropanů s tabákem.

Tabák se postupně začínal dovážet do Evropy právě z těchto amerických oblastí v době zámořských objevů. Velkou roli v tom všem sehrál také karibský ostrov Tobago, který byl kolonizován a jehož název až nápadně připomíná slovo tabák. Údajně byl ztotožňován s ostrovem, na kterém pobýval Robinson Crusoe. První semena tabáku přivezl přírodovědec a lékař španělského krále Hernandez de Toledo do Španělska v 16. století a samozřejmě hned začal tabák používat k léčení.

Šňupací tabák jako znamenitý lék

Rostlina se těšila velké oblibě pro své krásné květy a lékaři její listy používali k léčbě zanícených ran a vředů. K léčebným účelům se ale rozmohlo především šňupání tabáku.

V roce 1560 poslal francouzský vyslanec na portugalském dvoře Jean Nicot šňupací tabák Kateřině Medicejské jako nový lék. Sama královna si prý šňupáním léčila migrény. Nicot šňupal rovněž a účinky tabáku popsal i v knize. Právě po něm je pojmenovaná tabáková rostlina, kterou v roce 1586 botanik Jacques Daléchamps nazval Nicotiana. Jed zvaný nikotin byl z rostliny izolovaný až v roce 1828.

Kuřákům se uřezávaly nosy

Francouzský král Ludvík XIII. nechal v 17. století tabák zdanit. Ovšem dokud do hry nevstoupily peníze, v Rusku se za kouření přísně trestalo. Kuřákům se uřezávaly nosy, byli posíláni na Sibiř nebo dostávali pětadvacet ran knutou, což byl tlustý kožený bič, který trhal kůži na cucky. Knuta se používala až do roku 1845 a dokázala zabít už po deseti pořádných ranách. Výjimkou nebyl ani trest smrti. Zákaz kouření byl vykoupen až za vlády Petra I. Velikého, který si nechal pořádně zaplatit od anglických obchodníků.

Náruživě kouřili a šňupali také kněží. Papeži to sice zakazovali, ale posléze byla klatba sňata papežem Benediktem XIII., který sám hojně šňupal. Nakonec se zjistilo, že bude výhodné z kouření těžit; byly nastoleny vysoké daně a monopoly pro Francii, Rakousko a Itálii. A bylo vymalováno.

Jak se vyráběly doutníky a šňupací tabák

Za nejlepší tabák se považoval virginský, marylandský a pospolitý z Havany, Jamajky, Portorika, Sumatry, Jávy a Manily. Kvalita vždy závisela na podnebí, půdě a způsobu pěstování a sklizně, které vyžadovaly patřičnou námahu a zkušenosti. Listy se nejprve sušily na hromadách a fermentovaly tak dlouho, až se změnilo jejich složení. Bílkoviny se proměnily, škroby zmizely, ubylo nikotinu a změnila se chuť a vůně. Nakonec se listy zbavené stonků a žeber máčely v mořidlu, které zpravidla tvořily tyto ingredience: šafrán, kamenec, sanytr (dusičnan draselný), med, skořice, borax, kořalka, vanilka, čaj, cukr, aloe, sladké víno, odvar z rozinek, kadidlo nebo jalovec.

Každá továrna na tabák měla své tajné recepty. Šňupací tabák se musel nechat déle kvasit, mořil se tři měsíce, nadrobno se rozemlel a znovu kvasil a přesypával. Jeho výroba byla velmi zdlouhavá. Nakonec se balil do voskového papíru, ukládal do sudů nebo olověných pouzder.

Při výrobě doutníků se listy kropily vodou, aby změkly, řezaly se, sušily a balily do papíru. Každý doutník se skládal ze tří částí. Krycí list tvořily jemné listy, obal listy méněcenné a výplň tabákové odpady.

Zatímco cigarety se v Čechách se prodávaly od roku 1882 a vyráběly se strojově, doutníky se tehdy ještě vyráběly ručně.

Jedna kapka nikotinu zabije psa

Nikotin je prudký jed. Je to olejovitá a bezbarvá látka zapáchající po tabáku. Už jedna až dvě kapky nikotinu usmrcují psa a malí ptáci hynou, když přiblížíme k jejich zobáku tyčinku namočenou do nikotinu, píše se v knize Domácí lékař a přírodní léčba od kolektivu lékařů z 20. let minulého století. Jedna kapka nikotinu může u člověka vyvolat těžkou otravu. Tabákový kouř pak obsahuje oxid uhličitý, pikolin, pyridin, kyanovodík, sirovodík, čpavek, řadu jedů, nikotin a kolidin. O tom, že kouření zrovna neprospívá našemu zdraví, dnes již nemůže být pochyb; ale nebylo to tak vždy:

Galerie: Kuřte! Doporučovalo devět z deseti lékařů

Už kdysi se lidé snažili zdravotní rizika zmírnit, ale moc se jim to nedařilo. Doporučovaly se dýmky z bílé hlíny nebo mořské pěny s dlouhým troubelem. Měly se často střídat a špička pravidelně čistit lihem. Krátké dýmky způsobovaly rakovinu jazyka a více dráždily horkem ústa. Do těla se tak dostávalo ještě více jedu.

Naopak zdravější jsou vodní dýmky, protože jedy ředí pára. Jednou z možných snah byla i aplikace různých sloučenin na vatě či vložkách, které se vkládaly do špiček dýmky. Obsahovaly například 10 % roztok chloridu železitého a podobně.

Mezi zdravotní rizika kouření patří i měknutí mozku 

Ve zmíněném Domácím lékaři se píše, že kouření postihuje nos, hrtan, průdušky, plíce, žaludek a srdce. Dochází ke dráždění sliznic, větší tvorbě slin, vzniku kataru, k bolestem a tlaku žaludku, trávicím problémům, střídání průjmu a zácpy, nevolnostem, poruchám krevního oběhu, arytmii, degeneraci srdce, kornatění tepen, většímu riziku anginy pectoris, k narušení psychiky, k nespavosti, pohybovým potížím a poruchám rovnováhy, neuralgii, migrénám, měknutí mozku, zeslabení paměti, k oslabení citlivosti chuťových a čichových nervů, potížím zraku, hučení v uších a nedoslýchavosti.

To je celkem slušný výčet. Navíc až 95 % pacientů s tuberkulózou bylo kuřáků, takže kouření tehdy přímo podněcovalo toto onemocnění. V neposlední řadě se už tehdy hodně hovořilo o impotenci a poruchách plodnosti. A to ještě tehdy kuřáky pořádně nezačala kosit rakovina…

Tabakisti jsou impotenti a mají svraštělá varlata

Tabák a láska zkrátka nejdou dohromady. V deníku francouzského literárního kritika Edmonda de Goncourta z 19. století se píše, že „mezi tabákem a ženou panuje antagonismus, záliba v jednom zmenšuje zálibu v druhém, proto vzdávají se vášniví záletníci jednoho krásného dne tabáku, poněvadž cítí, že tabák snižuje jejich touhu a sílu lásky…“

To je nepochybně pravda a v Domácím lékaři jsou uvedena jména minimálně osmi lékařů té doby, kteří prováděli studie a zjistili, že kouření způsobuje neplodnost, a to mužů i žen. Bylo to pozorováno i při pokusech na zvířatech. Dr. Samuel Wright trávil psy nikotinem a denně jim přidával 0,1 až 0,3 g tabáku do potravy. Bylo zjištěno, že psům zmizel pohlavní pud a měli měkká a svraštělá varlata.

Při pozorování námořníků to bylo naopak žádoucí. Hojně žvýkali tabák, a alespoň tak byli na dlouhých plavbách bez žen v klidu. Uvádí se, že impotence se spraví, jakmile kuřák kouřit přestane, ale kdoví…

Tipli listopad

Proč se kouří po sexu?

Dnes se impotence uvádí i na krabičkách od cigaret. Erektilní dysfunkce nastává nejčastěji u mužů nad padesát let vlivem sníženého průtoku krve do topořivých tělísek v penisu. Hlavní příčinou je ateroskleróza. A proč se kouří až po sexu? Vtip je to dobrý, ale situace je vážná. Bezprostředně po vykouření cigarety se vám zřejmě asi dvacet minut nepostaví, protože dochází k dočasnému zúžení cév po cigaretě.

Neplodnost samozřejmě platí i u žen, neboť kouřením dochází k narušení tvorby estrogenu a nezabírá prý ani umělé oplodnění. Celá situace je alarmující už u mladých lidí a nezlepšuje ji ani přemíra konzumace alkoholu, který často ke kouření patří. Je pravda, že abstinenti mnohem méně pijí alkohol, kdežto kuřáci jej konzumují častěji.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).