Hlavní navigace

Vědci vymysleli „kód pravdy“, stříká se přímo na steaky

Petr Havel

Firma PwC vyvíjí spolu s řezníky neviditelné „čárové“ kódy, které bude možné nastříkat na hovězí maso a posléze naskenovat. Mají sloužit především k zamezení podvodů.

Doba čtení: 4 minuty

Australská pobočka poradenské firmy PricewaterhouseCoopers (PwC) vyvíjí čárový kód pro steaky, který půjde naskenovat. V zahraničních médiích jej překřtili na „kód pravdy“.  Kód je možné nastříkat přímo na hovězí maso, odkud by si ho spotřebitelé mohli přečíst chytrým telefonem a ověřit si tak původ výrobku – a nejen to. „Díky ‚jedlým‘ čárovým kódům lze během pár sekund identifikovat, co zvíře jedlo a kde a kdy bylo poraženo a následně zpracováno,“ uvádí česká pobočka PwC v tiskové zprávě. Cílem je ale zejména zamezit podvodům, jako byl například celoevropský skandál se zaměňováním hovězího masa za koňské v roce 2013.

Technologie je založena na elektronickém leptání, které vytváří neviditelný, sledovatelný čárový kód na bázi jedlého, netoxického oxidu křemičitého. Jeho ultra jemné částice se na hovězí maso stříkají již na jatkách a vytvářejí jakýsi sledovatelný podpis. Autoři plánují do budoucna využití této technologie také pro víno a mléčné výrobky.

Význam z pohledu klamání spotřebitele je však sporný.

Jedlé čárové kódy podvodům nezabrání

Zmíněné speciální kódy aplikované přímo na povrchu masa, které by měly zabránit podvodům s identifikací původu, představují spíše technologický pokrok než zásadní zvýšení ochrany spotřebitele. I když se v této souvislosti ochranou spotřebitele především argumentuje.


Autor: PwC Česká republika

Australská PwC vyvinula čárové kódy na maso

Potenciální možnost klamání spotřebitele je totiž v tomto případě úplně stejná jako v případě současných čárových kódů, které se používají na obalech masných výrobků. Je tomu tak proto, že principem veškerých čárových kódů, QR kódů a jakýchkoli kódů obecně je existence nějaké databáze naplněné informacemi, které jsou následně „přetaveny“ do grafické podoby. Záleží tak především na tom, jakými daty jsou databáze „krmeny“. Pokud jsou vstupní informace poskytnuté do databáze nesprávné nebo manipulativní, neposkytuje ani čárový kód informace správné, neboť vychází z dat z příslušných databází. Velmi stručně řečeno – žádný kód nemůže klamání spotřebitele, a to i v případě původu masa, fakticky zcela vyloučit.

Informace na talíři

Označení původu masa – avšak na obalech masných produktů – je navíc v současné době na základě platné legislativy EU povinné u všech základních typů mas. Aféra s nemocí šílených krav (BSE) kromě toho již před mnoha lety uložila prodejcům hovězího masa uvádět nejen údaje o zemi původu, ale také o stáří zvířat a chovech, v nichž bylo maso produkováno. To v zásadě znamená i částečnou odpověď na to, co zvíře za svého života jedlo, což má být jedním z údajů na „jedlých“ čárových kódech. „Čárových“ údajů může být ostatně svým způsobem nekonečně mnoho, záleží na tom, z jakých informací budou poskládané příslušné databáze. Samozřejmě ovšem platí, že čím více jich bude, nebo čím více jich bude požadováno, tím vyšší bude riziko úmyslných, ale i neúmyslných chyb.

Galerie: Průvodce hovězím masem

V případě „jedlých“ kódů, pravda, nemusí spotřebitel zkoumat obal výrobku, což například při konzumaci pokrmů v restauracích vlastně ani nemůže. Možnost prověřit si přímo na talíři informace o tom, co to vlastně bude jíst, je samozřejmě praktická a v tomto smyslu o jistý bonus z hlediska ochrany před klamáním spotřebitele jde.

I tak lze ale připomenout, že právě gastronomická zařízení, alespoň v ČR, kontroluje již několik let Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která samozřejmě původ a označování v příslušných kuchyních zpracovávaného masa, a nejen masa, prověřuje – a vzhledem k často prezentovaným zjištěným pochybením dost přísně.

Omezení plastů, ale i trvanlivosti masa

„Jedlé“ kódy přímo na masu nicméně mohou přispět k omezování používání obalů masa, a přispět tak tedy i k omezení používání plastů, což je v současné době světový i evropský trend. Spotřebitel by v takovém případě nemusel hledat údaje o složení a původu na obalu, ale měl by je přímo na výrobku. Sami výrobci přitom přiznávají, že do budoucnosti musí problematikou obalů a materiálů, z nichž jsou v současné době vyrobeny, řešit.

Což ovšem v případě masa a masných produktů bude docela oříšek. Značná část masných produktů je totiž balena do obalů s ochrannou atmosférou, jejichž hlavní rolí je zvyšovat dobu trvanlivosti (údržnosti) výrobků. Pokud by se přitom více masa než v současné době prodávalo bez obalů, mimo jiné i proto, že obal ve smyslu nosiče informací pro spotřebitele by ztratil tento význam, znamenalo by to v praxi, že takové maso pro další zpracování tak dlouho, jako v současné době, nevydrží. I v tomto případě tak platí, že vždy je něco „za něco“.