Hlavní navigace

V našem potravinářství chybí pozitivní vzory

10. 1. 2013

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Máme i dobré potraviny a významné osobnosti v oboru, ale nemluvíme o nich. Pak je závěr o ČR jako smetišti Evropy logický. Obraz tuzemské potravinářské produkce je totiž zcela tristní.

Zejména v souvislosti s 20. výročím existence samostatné České republiky se v závěru loňského roku vyrojily diskuse o identitě Čechů a jejich státu. Na místě je proto možná věnovat se také naší gastronomické identitě, kulinářským tradicím, jejich kořenům a s nimi spojených osobností, které se podílely na vytváření podmínek potravinářské produkce, výzkumu nebo žádoucímu posouvání hranic kvality i jedinečnosti na území Česka vyráběných potravin. 


Autor: Isifa.cz

Jako by u nás žádné kvalitní průmyslově vyráběné potraviny neexistovaly…

Stávající obraz tuzemské potravinářské produkce je totiž zcela tristní. Každodenně medializované údaje o výsledcích kontrol prováděných dozorovými orgány státu, při kterých se zveřejňují bez dalších souvislostí pouze negativa, „osvětové“ servery typu Potraviny na pranýři, či „důkazy“ o tom, že je ČR potravinářským smetištěm Evropy, dokázaly tuzemskou nebo v tuzemsku prodávanou potravinářskou produkci degradovat jako celek.

Jako by u nás žádné kvalitní průmyslově vyráběné potraviny neexistovaly, jako by tisíce drobných podniků na trh nedodávaly tradiční, a často ochrannými známkami oceněné výrobky, jako by celá řada u nás vyprodukovaných potravin nevyhrávala ceny v zahraničních soutěžích, a tak dále.

Potravinářská síň slávy: pivovarníci a kdo dál?

Možná je to také tím, že si až na výjimky dostatečně nepřipomínáme často stále ještě žijící legendy tuzemského potravinářství, které se nejen v podmínkách ČR, ale často na evropské i světové úrovni zasloužily o potravinářský výzkum nebo jeho propagaci. Jednotlivým potravinářským oborům chybí cosi jako síně slávy, odkazy na klasické kulinářské tradice, pohled do minulosti. Jak přitom praví klasický slogan: „Kdo nezná svou historii, nemá ani budoucnost.“ Něco na tom je.

Z oborových potravinářských organizací přitom systémově buduje svou síň slávy vlastně jen Český svaz pivovarů a sladoven. Má to svou logiku, tuzemské pivovarnictví je fenomén nejen u nás, ale i ve světě, a podle tradiční technologie výroby piva v ČR je nazvána celá jedna kategorie piv uznávaných oficiálně ve světě jako pilsner českého typu. 

Pivní seriál:

Svaz také pravidelně prezentuje významné osobnosti oboru – naposledy se tak stalo v závěru loňského roku, kdy svaz představil první dámu českého pivovarnictví Gabrielu Basařovou, která se ve svém profesním životě zasloužila především o výzkum v oblasti modernizace technologií uplatňovaných při výrobě piva

Osobnosti i vizionáře máme

Nejen tuzemské pivovarnictví se ale může pyšnit řadou významných osobností, o nichž však veřejnost obvykle nic neví, třeba i proto, že již nejsou mezi námi. Takovým příkladem je třeba někdejší ředitel Michelské pekárny Josef Stoulil. Vizionář, který obohatil domácí pekárenský trh o celou řadu zcela nových a inovativních produktů. Již dlouho před změnou politického systému budoval síť podnikových prodejen s cílem nejen zvýšit prodej pekárenských výrobků, ale zároveň jako strukturu umožňující propagaci těchto produktů a představující také zpětnou vazbu ze strany spotřebitelů. 

Své osobnosti, na které bychom měli být hrdi, mají samozřejmě všechny potravinářské obory, přičemž některé z nich mají dodneška co říci. Třeba dlouholetý šéf národní komise Mezinárodní mlékařské federace Oldřich Obermaier nebo vědec a pedagog Ladislav Steinhauser působící stále ještě aktivně na trhu zpracování masa. 

Myšlenky těchto lidí, a hlavně jejich paměť mapující minulost a vývoj tuzemského potravinářství ale téměř nejsou využívány. Místo toho nastupují „odborná“ doporučení nejrůznějších celebrit, které jsou však obvykle jen tvářemi reklamních kampaní a jejich gastronomická a kulinářská vyjádření nevycházejí z osobního přesvědčení, nýbrž z podkladů nejrůznějších reklamních agentur. 

Nejsme smetištěm Evropy

Tuzemské potravinářství i kulinářství má zkrátka svou historii, která obsahuje mnohé i pro dnešek žádoucí a funkční inspirace. Nebylo by proto od věci si je občas připomenout, třeba prostřednictvím budování „síní slávy“ a zejména prezentací myšlenek osob, které by si nominaci do takových síní zasloužily.

Téměř každý občan v současné době přiznává, že ve společnosti chybí pozitivní vzory a pozitivní myšlenky. Je to ale tím, že je nedostatečně hledáme. Pro ilustraci snad jen jeden případ, již zmíněného mediálně i spotřebitelsky zřejmě nesledovanějšího portálu „Potraviny na pranýři“. Ještě před spuštěním tohoto projektu a opětně při jeho první oficiální prezentaci bylo veřejně řečeno, že uvedený produkt bude obsahovat také žádoucí osvětové informace, pozitivní příklady, věrohodné argumenty o důsledcích složení potravin či zásady správné výživy. Nic z toho server dodneška neobsahuje, přesto získal ocenění v soutěži Křišťálová lupa (viz Potraviny na pranýři získaly ocenění v anketě Křišťálová lupa).

K tématu: Web Potraviny na pranýři – úřady nabídly nedovařený polotovar

Je jistě záslužné informovat spotřebitele o porušení podmínek výroby, deklarovaného složení potravin nebo o nešvarech při jejich prodeji. Pokud to ale mají být jediné údaje o potravinách, v tomto případě zdaleka nejen tuzemských, je závěr spotřebitelské veřejnosti o ČR jako smetišti Evropy vlastně logický. Přestože smetištěm Evropy nejsme, a pokud ano, pak je také smetištěm Evropy ve větší či menší míře každý evropský stát.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).