Hlavní navigace

Trapistické pivo: focení mnichů při výrobě přísně zakázáno

Autor: Jana Kuklová
Jana Kuklová

Ze všech piv vařených pod dohledem katolické církve jsou nejvyhlášenější trapistická piva. Když se řekne klášterní pivo, člověku se vybaví obrázek temného sklepení, ve kterém za drmolení latinských formulí shrbeni nad kádí vaří chmelový mok svatí muži v kutnách. Ve skutečnosti se církevní pivovary nijak zvlášť neliší od běžných komerčních provozů.

Doba čtení: 4 minuty

„Focení je povoleno. Pokud ale potkáme mnicha, tak je focení přísně zakázáno,“ vítá skupinku cizojazyčných turistů v klášterním pivovaru La Trappe lámanou angličtinou bodrý holandský průvodce Tonny. Nakonec se za celou prohlídku neobjeví ani jeden mnich. A skutečnost, že se pivovar nachází na klášterním území, připomíná pouze velký kříž dohlížející na měděné kotle, ve kterých právě vzniká světoznámé pivo.

Vaření piva – cesta k přežití

Ze všech piv vařených pod dohledem katolické církve jsou nejvyhlášenější trapistická piva. I když většina pivovarů provozovaných trapistickým řádem leží na území Belgie, nejprogresivnější a nejrychleji se rozvíjející je pivovar La Trappe, který se nachází na území nizozemského opatství Koningshoeven.

Pivo zde členové Řádu cisterciáků přísné observance, kterým se s odkazem na zakládající opatství v La Trappe zkráceně říká trapisté, začali vařit krátce po založení kláštera v roce 1881. Sotva se zde mniši usadili, rychle pochopili, že místní neúrodná půda je nedokáže uživit. Protože každý trapistický klášter musí fungovat jako soběstačná jednotka, holandští trapisté hledali způsob, jak získat finance na obživu, kterou si nedokázali sami vypěstovat. Protože jedním z prvních koningshoevenských mnichů byl syn německého sládka, vybudování pivovaru se nabízelo jako logický krok.

Od roku 1884 tak mniši v koningshoevenském opatství začali vařit pivo, které bylo určeno k prodeji lidem z blízkého okolí. Díky takto získanému výdělku dokázala koningshoevenská skupina trapistů přežít a vybudovat prosperující opatství.

Tři pravidla

Aby si klášterní pivovar vysloužil ochranou známku Authentic Trappist Product a jeho výrobky se mohly označovat jako trapistické, musí splňovat tři podmínky. Pivo se musí vařit za zdmi kláštera patřícího trapistickému řádu, na výrobě se musejí podílet, nebo na ni aspoň dohlížet, členové tohoto řádu a zisk z prodeje musí být určen na provoz kláštera a na charitativní účely.

Na konci dvacátého století koningshoevenský pivovar vstoupil do partnerství s komerční firmou Bavaria. Záměrem tohoto kroku bylo získat výpomoc při exportu a narůstajícím objemu výroby. Z pohledu Mezinárodní trapistické asociace se ale jednalo o porušení pravidel a pivovar La Trappe byl zbaven označení Authentic Trappist Product. Až v roce 2009 došlo k přehodnocení smlouvy s Bavarií. Mniši se opět začali více podílet na výrobě piva, a díky tomu získali zpět dříve ztracenou ochrannou známku.

Dvakrát kvašené pivo

Že se v Koningshoevenu pivo pije ve velkém, napovídá rozlehlá pivní zahrádka ležící v těsné blízkosti pivovarnických budov. Masivní dřevěné lavice zde nabízejí posezení aspoň pro sto hostů a do přilehlé restaurace se vejde několik dalších desítek pijáků piva. Ze všech trapistických pivovarů má také ten v Koningshoevenu největší nabídku toho, co je právě na čepu. Pod značkou La Trappe se zde vaří hned osm různých piv. „Jenom my děláme jediné trapistické pšeničné pivo, jediný trapistický bockbier a kromě dubbelu a tripelu jako jediní na světě vaříme quadrupel. A ten musíte rozhodně ochutnat,“ vychvaluje neobvykle silné pivo průvodce Tonny. Během řeči zkušeným pohybem otevírá třetinkovou lahev a šibalsky pokukuje po dobrovolníkovi, který by se nebál piva s desetiprocentním obsahem alkoholu.

I když český turista dá automaticky přednost točenému pivu, ve skutečnosti většina trapistických piv nejlépe vynikne v lahvi. Stejně jako u všech ostatních svrchně kvašených piv typu ale i koningshoevenská piva nejdříve procházejí čtyřtýdenním procesem fermentace. Po stočení do láhví je však čeká ještě další fáze kvašení. Do láhví se k pivu přidává směs cukru a kvasinek, která odstartuje fázi druhé fermentace.

Kvasnice se z výsledného produktu už neodstraňují a na to je nutné myslet i při nalévání piva. „Nejdřív lijete pivo do sklenice tak, že máte láhev jenom mírně nakloněnou, vlastně ji držíte v téměř vodorovné poloze. Až vám zbývá přibližně centimetr piva, lahví opatrně zakroužíte, aby se promíchaly na dně usazené kvasnice a pomalu tento zbytek dolijete do sklenice,“ vysvětluje Tonny zásadní pravidlo, jak správně nakládat s trapistickým pivem.

Hledání duchovna

Po prvních pár doušcích silného tmavého piva opadá ostych a lidé si začínají sdělovat dojmy z prohlídky. „Musím se přiznat, že mě mrzí, jak trapisté oddělují pivovar a turisty od samotného kláštera,“ zklamaně říká Sam, který ve Spojených státech vlastní malý pivovar a do Evropy se vydal na studijní cestu po těch nejvěhlasnějších výrobcích piva. „Toto je už několikátý trapistický pivovar, který jsem za poslední dny navštívil, a všude je to stejné. Klášterní budovy jsou někde za branou a člověk se nedostane ani do kostela.“

Trapistický řád vznikl v 18. století jako odpověď na uvolňující se pravidla v cisterciáckých klášterech. I když není pravda, že označení trapisté pochází od slova trápit, a ani neplatí to, že trapisté nikdy nemohou opustit zdi svého kláštera, je tento řád považován za jedno z nejpřísnějších mnišských společenství v křesťanském světě. V trapistických klášterech se klade důraz na modlitbu, manuální práci a odloučení od okolního světa. Je proto pochopitelné, že si společenství mnichů snaží udržovat odstup od hlučícího davu turistů.

Na rozdíl od některých jiných trapistických pivovarů ale Koningshoeven aspoň nabízí návštěvníkům žíznícím kromě piva také po trošce duchovna možnost zastavit se u nedaleké kapličky a zapálit zde svíčku ke slávě boží. Mnoho příznivců trapistických produktů také oceňuje skutečnost, že peníze, které utratí v místní restauraci i bohatě zásobeném obchůdku, jdou na dobrou věc. Konkrétně opatství v Koningshoevenu výtěžek z prodeje svého piva a dalších výrobků posílá do chudých částí Indonésie. A komu je to málo, může u pokladny v klášterním obchodě hodit ještě několik eur andělíčkovi do kasičky. Porcelánový andílek za odměnu pokývá svojí kudrnatou hlavičkou na znamení, že tak je to správně, že kromě dobrého piva do života radost přináší i dobré skutky.