Hlavní navigace

Test: Má mořská a himálajská sůl více minerálů než kamenná?

Redakce

Spotřebitelská organizace dTest otestovala vzorky obyčejné kamenné, himálajské a mořské soli. „Reklama se snaží spotřebitele přesvědčit o tom, že stojí za to připlatit si za dražší sůl kvůli minerálním látkám. Je to ale prašť jako uhoď,“ říkají autoři analýzy.

Doba čtení: 2 minuty

Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře devatenáct vzorků různých solí. V laboratoři je pak analyzovali na obsah chloridu sodného, množství dalších minerálů a nečistot.

Rozdíly ve složení jedlé soli nebyly zásadní, zato ceny se pohybovaly od 4 do 116 Kč za kilo, uvádějí autoři testu.

Test jedlé soli:

  • 8× sůl kamenná
  • 6× sůl mořská
  • 5× sůl himálajská

Přehled testovaných solí najdete na webu www.dtest.cz

Kompletní výsledky testu přineslo říjnové vydání časopisu dTest.

Laboratoř zkoumala obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia. Laboratorní přístroje nenaměřily žádné znepokojivě vysoké hodnoty obsahu těžkých kovů. Největší nedostatky spočívaly v zavádějících tvrzeních odporujících platným předpisům.

Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je 6 gramů denně. Pokud se chce potravina prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, musí pokrýt alespoň 15 % jeho denní spotřeby. Nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru. „Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 % vápníku nebo draslíku,“ shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Rozdílům mezi druhy soli se věnujeme podrobněji v článku: V čem se liší drahá sůl od té obyčejné?

Pravá, přírodní, čistá… Tyto výrazy zákon nepovoluje

Podle platné vyhlášky o označování potravin nesmějí výrobci na obalech solí uvádět tvrzení o její zdravotní prospěšnosti ani výrazy jako pravá, přírodní nebo čistá. Spotřebitelská organizace dTest zjistila pochybení u pěti výrobků.

Zavádějící tvrzení obsahovaly tyto soli:

  • K+S Sůl jedlá kamenná s jodem,
  • Bad Reichenhaler Alpská sůl s jodem,
  • K+S Himálajská sůl,
  • ES Himálajská sůl,
  • Cereus Himálajská sůl jedlá diamantová do mlýnku.

„Co do klamání byla nejodvážnější značka Cereus – o své soli tvrdí, že má očistný vliv na organizmus. Ať už si výrobce o svém produktu myslí cokoliv, na obalu potravin takové tvrzení nemá co pohledávat. Na všechny provinilce jsme proto podali podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci,“ komentuje Hana Hoffmannová.