Hlavní navigace

Svobodný přístup k „vodovodě“ v restauraci?

Petr Kolman

Onehdy mi jedna známá vyprávěla příběh ze svého „obyčejného každodenního života“ třicátnice.

Doba čtení: 2 minuty

Byla s kolegyní z práce v restauraci a požádaly tam slušně mj. o sklenici vody z vodovodu. Podotkla, že mimoto tam za ten vlahý letní podvečer utratily cca pět set korun.

Dále paní vypravovala: „Jinak celkem sympatický číšník nám důrazně sdělil, že by nám ji dal rád, ale prý to zakazuje zákon!“

A pak se autora tohoto článku (coby právníka) tato dobrá žena zeptala: „To bych chtěla vědět, o jaký zákon se jedná! Takový zákon pokládám za krajně neekologický.“

Nutno říci, že v dnešním čase stále častějších zákazů a příkazů už lidé ani pořádně neví, co je a není zakázáno. Nota bene o nabubřelosti českého (potažmo evropského) právního řádu byly popsány již tuny papíru.

Nicméně zmíněný číšník nehovořil pravdu.

Zákon proti vodovodě nemáme

Žádný takový zákon (ani podzákonný právní předpis) v Česku neexistuje. Naštěstí!

A je pravda, že takový právní předpis by byl vskutku anti-ekologický, jelikož balená voda zbytečně zatěžuje naše životní prostředí.

Test: Kohoutková voda v restauraci přijde i na šedesát korun

Když se nad věcí zamyslíme hlouběji – bylo by absurdní zakazovat zákonem podávání „vodovody“, pakliže každoročně každá vodárenská společnost musí povinně odebrat a analyzovat několik tisíc vzorků. Ve vodě z kohoutku je sledováno na sto ukazatelů kvality vody. Navíc pitná voda v českých veřejných vodovodech patří dlouhodobě mezi nejkvalitnější v Evropě, a tím pádem i na světě.

Nechci být cynikem, ale kde jinde použít okřídlené (dnes již patrně politicky nekorektní) rčení: co by za ni lidé v Africe dali. Važme si tohoto výdobytku, který mj. plyne z naší příznivé geografické polohy a pracovitosti našich předků.

Tatarku povinně zdarma

Ve Francii má host, který si dal v předmětné restauraci něco k jídlu, dokonce ze zákona (jak říkají právníci ex lege) nárok na vodu z vodovodního kohoutku zdarma.

Takové opatření mi přijde již přehnané. Jeví se mi vhodné ponechat i nadále na svobodné vůli restauratéra nebo kavárníka, zda bude vodu z vodovodu hostům podávat a zda tak bude činit zdarma, či za jaký poplatek.

Stejně jako mu nikdo (zatím) nenařizuje, kolik má stát svíčková nebo utopenci. Či ještě trefnější přirovnání: Stejně jako mu nikdo (zatím) nenařizuje, že musí ke smaženému sýru podávat tatarku zdarma.

serial_prilohy

Nad rámec glosy na závěr dodejme, že někdy může mít balená voda dokonce horší kvalitu (při nedbalém skladování) než voda čerstvě natočená z vodovodu.

Galerie: Takhle vypadá voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou