Hlavní navigace

Sociopat mívá slušné IQ, ale jde z něj strach

14. 8. 2018

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Tvrzení „všechny prostředky jsou dobré“ by s dodatkem „pro dosažení mého prospěchu“ mohlo být životním krédem lidí s poruchou osobnosti nazývanou sociopatie.

Z typických rysů sociopatů jde strach. Intelekt postižen nebývá, obvykle je na slušné úrovni. Ovšem je masivně zneužíván k pochybným cílům.

Sociopat ochotně souhlasí s okřídleným tvrzením „pravda vítězí“. Ovšem výhradně s malým dodatkem: „Pravdou je to, co zvítězilo.“ Samozřejmě učiní vše pro to, aby zvítězil jeho názor. V tomto směru je zručný manipulátor. Vodítkem mu mj. bývá další okřídlené tvrzení: „Rozděl a panuj.“

Temné dědictví

V osobnosti sociopata hrají značnou roli vlivy dědičné. Nemusí být např. „celý tatínek“. Genetické dispozice mohou pocházet od vzdáleného příbuzného. Náš „zemský ráj to na pohled“ prošlo v posledním století mnoho armád, potažmo jiných poutníků, jejichž často poněkud exotičtí příslušníci zde anonymně zanechali své geny.

Na rozdíl od přijatelného IQ sociopatům chybí:

  • schopnost soucitu,
  • umění vcítit se do druhého člověka,
  • stud související s vlastním nevhodným jednáním,
  • ohled na práva druhých lidí (naopak zbytnělá je citlivost na práva svá),
  • ochota pomáhat,
  • zodpovědnost,
  • náhled na sebe sama.

Uvádí se, že sociopatie je výrazně častější u chlapců a posléze mužů. Zřejmě to souvisí s projevy nápadných poruch chování, tzv. aktivních dificilit. Krádeže, rvačky, asociální party a sexuálně motivované agresivní excesy jsou skutečně častější u mužských sociopatů.

Intrikánství, křivá obvinění, manipulace a vydírání spojené s sexem jsou spíše doménou žen. Sociopatky bývají mnohdy rafinovanější než jejich kolegové.

Společná je nízká míra úzkosti a malý zájem o tzv. psychologickou odměnu. Tj. pochvalu, společné sdílení pozitivních pocitů. Jinými slovy – bývají tak samolibí, že pochvalu a souznění nepotřebují.

Portrét sociopata

Americký psycholog Joseph Carver vytvořil imaginární portrét sociopata. Po nevelkých úpravách platí i v našich podmínkách.


Autor: Depositphotos.com

Vše, co sociopat má, patří jen jemu. Na vše, co máte vy, si dělá plná vlastnická práva. Chce „vlastnit“ i vaše myšlenky, postoje, hodnoty… Vše, čím jste a čím kdy budete.

Obrazně řečeno vzít nohy na ramena se vyplatí, pokud váš protějšek:

  • připomíná bodliny dikobraza – snadno, obvykle úmyslně zraní, ale sám i na náhodnou maličkost zareaguje obranou,
  • jeho vztahy jsou povrchní. Od vás ale bude očekávat opak,
  • reaguje impulsivně – nebo to alespoň tak vypadá. Občas to bývají jen jakési mimikry směřující k prosazení vlastního zájmu,
  • je vyhraněný egoista,
  • používá „cukr a bič“. Chce narušit vaši sebedůvěru, vyvolat u vás pocit viny, vázat vás na sebe, být vašim pánem. Rozhodně nechce být vaší oporou a ochráncem, byť to někdy předstírá,
  • „Jen ty a já, jinak to možné už není…“ Učiní vše, abyste na něm byli závislí,
  • je vztahovačný. Cokoliv řeknete, může být nejen později, ale i ihned použito proti vám,
  • ponižuje vás nejen v soukromí, ale přímo s gustem i na veřejnosti,
  • chová se stylem „zákon jsem já“. Vše, co má, patří jen jemu. Na vše, co máte vy, má plná vlastnická práva. Namátkou existenci společného jmění manželů považuje za revanšistický výmysl. Ještě horší je jeho snaha „vlastnit“ i vaše myšlenky, postoje, hodnoty… Vše, čím jste a čím kdy budete,
  • podle sebe soudí tebe: žádná špatnost mu není cizí. Tudíž i k vám bude přistupovat s předpokladem viny,
  • obvykle nesnáší vaše přátele, příbuzné, rodinu. Pravidlo má ovšem své výjimky. Pokud se mu zdaří někoho z výše uvedených zmanipulovat ve svůj prospěch, bude vám ho dávat za vzor,
  • s oblibou užívá výroků „Každý normální (muž, žena, syn, dcera, matka) ví, že…“,
  • ať hlásá jakoukoliv hloupost, či dokonce zvrácenost, prezentuje se jako mluvčí „normálních“ lidí. Že jimi ve skutečnosti pohrdá, je věc druhá,
  • žárlí mj. i na jakýkoliv váš úspěch,
  • využívá tzv. dvojnou vazbu. Jednotlivé informace nejsou v souladu. Naopak – jedna popírá druhou. To se děje zejména při srovnání slovních a mimoslovních sdělení. Sem patří i rychle se střídající chování „pana Jekylla a pana Hyda“.

Co s tím?

Bohužel představa, že se takový člověk změní, nebo dokonce že jej změní láska, je ještě mnohem méně pravděpodobná než přesvědčení: „Poručíme větru, dešti!“

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).