Hlavní navigace

Snědl rtuť ze čtyř teploměrů a přežil

Redakce

Rtuť je těžký toxický kovový prvek, který se nachází jak v plombách z amalgámu, tak ve starých teploměrech či úsporných žárovkách. Co dělat, když se kuličky rtuti rozkutálí po podlaze?

Doba čtení: 3 minuty

Toxikologické informační středisko (TIS) na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ročně vyřizuje sedmnáct tisíc telefonátů, z nichž se téměř dvě stovky týkají rtuti. Nejčastěji se probírá riziko otravy ve spojitosti s rozbitím rtuťového teploměru. Máme se rtuti bát?

Otrava rtutí se projevuje převráceným režimem spánku

Rtuť je těžký toxický kovový prvek. V běžném životě se s ní můžete setkat v podobě slitin (amalgámů) nebo náplní některých přístrojů, jako jsou staré teploměry či barometry. Dokonce i moderní světelné zdroje obsahují stopové množství rtuti, proto rozhodně nepatří do koše, ale například do sběrných nádob na těchto místech.

Rtuť se z rozbitých předmětů vypařuje už při pokojové teplotě a její výpary jsou jedovaté. Otrava rtutí se projevuje zánětem dásní, třesem, neklidem a převráceným režimem spánku. „Tyto otravy dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvorných antidot (zejména unithiolu, DMPS). Dochází k nim však velmi vzácně, antidotum vydáváme přibližně dvakrát do roka,“ říká prof. Daniela Pelclová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.

Kdy bychom se měli rtuti obávat?

K otravě většinou dochází na pracovištích nebo při nehodách se zahřátou rtutí. Jde o kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do šedesáti dní). „Pokud budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ upozorňuje prof. Pelclová. Takový případ může nastat, pokud po rozbití teploměru rtuť důkladně neuklidíte (například z koberce).


Autor: Depositphotos.com

Kuličky rtuti

Ani konzumace rtuti nepředstavuje hrozbu

Nejčastější nehodou u dětí je požití lesklých kuliček rtuti z rozbitého rtuťového teploměru nebo vzácně spolknutí amalgámové zubní výplně. „Díky tomu, že tyto formy rtuti nejsou ve vodě rozpustné a ze zažívacího traktu se nevstřebají, není naštěstí požití rtuti z rozbitého teploměru nebezpečné,“ vysvětluje Daniela Pelclová. Přesvědčil se o tom i mladý muž, který se pokusil spáchat sebevraždu konzumací rtuti ze čtyř teploměrů. Výsledkem však byly jen zažívací potíže.

Navíc rtuťové teploměry se už od roku 2009 nesmějí na evropském trhu prodávat, dá se tedy předpokládat, že v domácích lékárničkách už je nahradily teploměry digitální či teploměry s galiem. „Ani s otravami organickými sloučeninami rtuti, kde zdrojem mohou být mořské ryby z kontaminovaných mořských oblastí, se v České republice nesetkáváme,“ říká prof. Pelclová.

Jak postupovat při úklidu rtuti z rozbitého teploměru

1. Použijte gumové rukavice, dobře místnost větrejte a nepouštějte do ní děti ani zvířata.
2. Kontaminované místo nikdy nevysávejte vysavačem, nepoužívejte ani mop či smeták.
3. Kuličky rtuti sesbírejte pomocí lepicí pásky, smeťte do uzavíratelné nádoby tvrdým papírem nebo je nasajte do plastové stříkačky.
4. Celé kontaminované místo prohlédněte, použijte i baterku.
5. K úklidu nepoužívejte čisticí prostředky obsahující chlor.
6. Po likvidaci rtuti místnost důkladně vyvětrejte.

Více informací najdete na webu VFN.

Při pochybnostech lze souvislost zdravotních obtíží ověřit pomocí analýzy koncentrace rtuti v krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava) v Toxikologické laboratoři. Takové vyšetření na vlastní žádost vás vyjde na zhruba tisíc pět set korun.

Galerie: Nejčastější jedy z přírody