Smíme dítě bíti?

Výchova a zdravotní péče o děti je dneska zcela jinou záležitostí, než tomu bylo v dobách dávno minulých. Zatímco dříve děti běhaly po venku nebo četly knihy, dnes často namísto toho hrají počítačové hry a surfují na internetu.

Hrbí si tak hřbety nejen ve školních lavicích, ale i mimo ně. Starší generace tvrdí, že jsou děti nezvladatelné a drzé a je škoda, že rákoskám už odzvonilo. Mladší generace si naopak u dětí cení jejich otevřeného projevu, upřímnosti a individuality. Vyrůstají ze současných dětí spratci nebo skutečné osobnosti? Jaký vliv má jejich životní styl na zdraví? A jak tomu bylo kdysi?

Ať je to, jak chce, důležité je, aby byly děti zdravé. Nakolik převáží vlivy dědičnosti či prostředí oproti výrazným rodičovským výchovným snahám, to je věčným sporem různých teorií. V průběhu let se náhledy na výchovu a péči o zdraví dětí (naštěstí) různí.

Například fyzickým trestům a přehnané přísnosti naše praprababičky už tolik neholdovaly, ale třeba takovou onanii považovaly za něco hříšného a ohavného, proto toto ostudné a nebezpečné sebeprznění rozhodně tolerováno nebylo. Je pravda, že téma dětské masturbace vyvolává rozpaky i dnes, ale ze strany rodičů dochází k citlivému řešení situace a pochopení s nadhledem, kdežto u našich předků se jednalo o trestuhodný smrtelný hřích.

Nedávejme dětem hraček hřmotných

Už od raného dětství má dětská hra výchovný i zdravotní význam, protože podporuje jak duševní, tak i fyzický vývoj dítěte. Doktorka Jenny Springerová nabádá ve své lékařské knize z přelomu devatenáctého a dvacátého století rodiče k tomu, aby nedávali dětem komplikované a dokonalé hračky, které nepodporují rozvoj kreativity a fantazie. Zdá se tedy, že chudé děti měly své dětství o mnoho bohatší, když si vystačily s lopatkou, kamínkem, provázkem nebo pískem, oproti těm, které dostaly elegantně nazdobenou panenku či dokonale fungující železnici. Možná bychom se i my dnes mohli zamyslet nad tím, jestli si naše děti umí vážit toho, co mají, když se vše, co se pokazí, ihned vyhodí a nahradí novým a dokonalejším výrobkem.

Jenny Springerová píše: „Jest velmi pochybeno, když dětem dávají se do ruky věci odporné a zpitvořené. Krasocit jest nejen důležitý pro ušlechtilejší požitky pozdějšího života, které poskytují příroda a umění, nýbrž může působiti také zušlechťujícím způsobem na charakter, tím že vzbuzuje odpor k nepěkným činům. Nedávejme též dětem hraček hřmotných a hlomoz působících nástrojů. Již při obyčejném hraní vzniká takový hluk, že uši dospělých zaléhají a vyžaduje to velkého sebeovládání. Přistoupí-li k tomu ještě hluk trubek, bubnů, práskání bičů a pískání píšťal, pak vzniká tak značné obtěžování, že to musíme označiti jako neplechu.“ Lékařka také zdůrazňuje, jak negativně mohou nevhodné hračky ovlivnit celý další život člověka, například vojenské hračky u chlapců mohou prý vést k nárůstu útočnosti a surovosti. Kdoví, co by řekla na dnešní počítačové hry…

TIP: Vylezte z pravěku, počítačové hry vaše dítě nesežerou

Příklady táhnou

Její názory na výchovu a porozumění dětské duši jsou pokrokové. Například uvádí, jakým způsobem rodiče hřeší proti dětské přirozenosti tím, že neberou v potaz skutečné potřeby a projevy emocí svých dětí. Naráží na nedostatečné porozumění povahovým vlastnostem dítěte, požadavky společnosti na způsobnost dětského chování, kterou spíše hodnotí jako pohodlnou pro okolí, bez toho, aniž by se skutečně chápaly důvody přirozeného dětského chování. Tehdy zkrátka nebyl pro respektující výchovu prostor.


Autor: Carl Larsson on Wikipedia.org, podle licence: Public domain

Domácí vězení aneb „mít zaracha“, 1894

A děti se za neposlušnost trestaly. „Bitím trestající vychovatelé nikdy nedocílili jiných výsledků, než že ctižádost z dítěte vytloukli a vtloukli mu pokrytectví. Sami se připravují o veškerou úctu, neovládají se a nedovedou vzbuditi porozumění dítěte a pokládají je za vzdorovité nebo líné. V obou případech dítě prohlédne pravý důvod toho a ztrácí respekt. Již mnohé výtečné založení povahové padlo za oběť této pedagogice a zvrátilo se v pravý opak… Snaha býti dítěti vzorem, vede k poznání vlastních chyb vychovatele a výchově jeho samého. Nejkrásnější zásady výchovné zůstávají bezduchým stínem, nejsou-li ztělesněny v živém vzoru.“

Škodlivé vlivy

Rodiče by měli své děti posuzovat především svýma očima, ne očima těch druhých. Ve škole se vyžaduje soustředěnost, ale mnohé děti mají se soustředěním problém. Zatímco dnes se hovoří o ADHD a škodlivém vlivu éček a slazených limonád způsobujících hyperaktivitu u dětí, v lékařské knize z devatenáctého století se jasně píše o tom, že dětský mozek není schopen se soustředit delší dobu na jeden bod:

„Každý nátlak má škodlivý zpětný účinek na mozek. Výtečným ochranným prostředkem je právě nepozornost, která se dostaví vždy, když chápací schopnost selhává. Bohužel tento názor se neproklestil do pedagogiky, neboť většina učitelů považuje nepozornost za osobní urážku, která má být potírána.“ A ke správnému mravnímu vývoji patří také ochrana zvířat: „…neboť skutečně není jediného zvířete, které by styk s lidmi nemuselo zaplatiti tisícerými mukami.“

Jedním ze zmiňovaných škodlivých vlivů pro děti a mládež je bezesporu biograf: „Biografy přinášejí často vzrušující a mravně velmi povážlivé obrazy, jichž vliv na mladistvou mysl musí býti velmi silný.“ Také detektivky na tom nejsou zrovna nejlépe, doktorka je přesvědčena o tom, že celá řada zločinů bývá provedena pod vlivem takovéto četby, která je nebezpečná pro celou společnost. Kdyby jen věděla, na co všechno budou děti koukat v televizi o sto let později…

TÉMA: Děti na internetu: ohrožuje jejich vývoj?

Zdravotní potíže školáků

A jsme u nemocí. Jako nejčastější zdravotní problémy školních dětí lékařka uvádí zkřivení páteře, krátkozrakost, neurózy a poruchy výživy. Poukazuje na to, jakým způsobem si děti křiví páteř při nesprávném sezení ve školních lavicích bez opory, špatném sklonu sešitu nebo při využívání děvčat k ručním pracím. „Po mnoho hodin zaujímá dítě shrbené postavení, plíce nemohou volně dýchati a svaly namáhají se nepřirozeným způsobem. Následek toho jest často zkřivení páteře a hrudníku.“ 

Můžeme vytušit, že dnešní hrbení dětí u tabletů nemá jiné následky. Tehdejší opěrka knihy, která ji udrží ve výši očí pro úlevu páteři, zastává funkci předchůdce monitoru, a popruhy na židli, kterými se děti připoutávaly kvůli udržení rovné pozice zad, zase vyvolávají vzpomínku na školní lavice před třiceti lety, kdy jsme museli sedět s rukama založenýma za zády. Kromě zamezení vyrušování to sice zřejmě mělo příznivý vliv na naši vyvíjející se dětskou páteř, nicméně pocit nesvobody a omezení ve mně přetrvává do dneška.

Co se týká krátkozrakosti, pedagogy možná pobaví tato věta: „Mnoho bylo si slibováno od zavedení kolmého písma na místo písma šikmého. Předpokládalo se, že tímto způsobem budou nejlépe ochráněny páteř i oči. Poznenáhlu se však vrací opět k šikmému písmu, neboť vyšlo najevo, že kolmé písmo nepřipouští normálního držení při psaní, svalstvo umdlévá, což ještě více podporuje náchylnost ke špatnému držení těla. Navíc příčinná souvislost s krátkozrakostí a šikmým písmem také nebyla prokázána.“

TIP: Některé děti si myslí, že bolest je při psaní normální. Není

Sebeprznění je mor

Toto téma nelze vynechat. Masturbace byla v dobách naštěstí již dávno minulých považována za smrtelný hřích, trestuhodnou záležitost, duševní chorobu nebo důsledek špatného příkladu.

„Nachází-li se ve třídě jen jediný onanista, působí na své spolužáky jako duševní nákaza, které bohužel mnozí padnou za oběť. Pak-li tento neblahý návyk v čas se neodkryje a nepotírá, pak mohou se z toho vyvinouti vážné tělesné poruchy, zvláště tak zvané pohlavní neurosy.“ Tím bylo myšleno to, že kdo jednou zkusí, potom už musí.

A jak se dá podle tehdejšího pohledu zabránit zvýšení pohlavní dráždivosti u dětí a mládeže? Sportem, pobytem na čerstvém vzduchu, pravidelným režimem, chladnějším vzduchem v ložnici a spaním na tvrdé posteli, studeným omýváním těla a otužováním, pravidelným a častým močením a vyměšováním, vyloučením všech dráždivých jídel ze stravy – například koření, masa, pochopitelně také kávy a lihovin. Lékařka doporučuje převahu rostlinné stravy. Ostatně dětem do tří let vůbec nedoporučuje podávat maso, a to z mnoha důvodů. Znamená to tedy, že dítě do tří let by v podstatě mělo být vegetarián.

Galerie: Pohnuté dějiny masturbace

Co si z toho dnes můžeme vzít? Pokud nechcete, aby vaše dítě onanovalo, můžete zkusit v jeho jídelníčku omezit maso (nicméně podle současných sexuologů tento vliv není potvrzený). Ale ostatně, proč by vlastně nemohlo onanovat? Pokud to nedělá na veřejnosti… Více k problematice v článku Jak zvládnout onanii u dětí?

Děti nenosí vrána

Dalším závažným tématem je pohlavní poučování, které lékařka Springerová považuje za nesmírně důležité. Zastává názor, že mlčením o této věci se v žádném případě nedosáhne mravní čistoty, naopak je potřeba s dětmi o těchto věcech otevřeně promluvit. Ovšem teprve tehdy, když se dítě zeptá, v duchu rčení: „Quieta non movere!“ Tedy: „Co jest v klidu, tím nehýbati.“ „Chceme-li však udržeti pohlavní poučování dětí ohledně vzniku člověka a chceme-li zapuditi z výchovy lež o čápu, kteréžto bajce již žádné dítě nevěří, jest nám na této cestě stále kupředu kráčeti.“

„Mocnější než filozofie lékařství a snahy potírati tohoto nebezpečí, jsou lidské vášně, pud pohlavní a smyslnost. Ty jsou s člověkem tak těsně spojeny a přes všechny překážky a následky ovládaly všechny národy za všech dob a také v budoucnu nedají se potlačovati.“