Hlavní navigace

Školní obědy v ČR jsou přesolené jako jídla ve fast foodu

Redakce

Obědy ze školních jídelen v České republice mají většinou tolik soli, že je nelze odlišit od pokrmů rychlého občerstvení, včetně burgerů, hranolků či stripsů. Ukázaly to porovnávací studie.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Na situaci, kdy se obědy pro školní děti v obsahu soli neliší od pokrmů ve fast foodu, upozorňuje Centrum zdraví, výživy a potravin (CZVP). Pracoviště, které je součástí Státního zdravotního ústavu, tak činí na základě několika svých studií.

Nezdravý fast food, zdravá jídelna?

Ani školním jídelnám se občas nevyhne nějaký skandál. Naposledy loni zjistila Státní veterinární správa v jídelně, která vaří pro místní školy, školku a veřejnost denně zhruba sedm set obědů, šedesát kilogramů prošlého masa.

Pokrmy rychlého občerstvení bývají vnímány jako jakési synonymum pro nezdravou stravu. Jde o různé aspekty, jedním z nich je i příliš vysoký obsah soli. „O tom, že je náš přívod soli dietou nejméně dvakrát vyšší, než je maximálně doporučováno (5–6 g na osobu a den), se už napsalo hodně. Ale možná nevíte, že školní obědy mají většinou tolik soli, že je statisticky nelze odlišit od pokrmů rychlého občerstvení, včetně burgerů, hranolků, stripsů aj.,“ uvádí prof. Jiří Ruprich, vedoucí CZVP, jehož studie tento stav prokazují. Zabývaly se jak pokrmy ze známých fast foodů, tak i školních jídelen, včetně těch údajně nejlepších, které mají dodržovat nutriční doporučení. „Kdo to konečně v praxi posune kupředu? Asi nikdo. Ale je dobré to vědět,“ komentuje skepticky zjištění prof. Ruprich.

CZVP monitorovalo ve dvou obdobích typické pokrmy z rychlého občerstvení, a to v letech 2013 a 2016. Současně hodnotilo i školní obědy, ve školním roce 2015/16 a 2017/18. „Nelze říci, že by se situace neměnila. Obsah soli klesá pomalu v obou typech stravování. Privátní fast foody jsou často napadány pro vysoký obsah soli. Ale s překvapením zjišťujeme, že ani státem podporované školní jídelny se v obsahu soli zase tak moc neliší,“ říká vedoucí Centra na základě statistického zpracování výsledků všech čtyř zmíněných studií.


Autor: SZÚ

Srovnání výsledků 4 studií CZVP

Školní jídelny mají až 2× více soli proti doporučení

„Na 100 gramů porce jídla by nemělo být v průměru (orientačně) více než 0,4 gramů soli. Těchto hodnot fast foody samozřejmě nedosahují. Ale ani nejlepší školní jídelny v ČR, s výjimkou asi tak čtyř jídelen z osmadvaceti testovaných. Tam je potřeba se učit, jak situaci zlepšit. Chopí se někdo této iniciativy, nebo se bude zase dlouho diskutovat?“ ptá se prof. Ruprich.

CZVP však konkrétní jídelny a jejich výsledky nezveřejňuje. „Nejsme kontrolní orgán a studie neměla charakter státní kontroly s legislativními sankcemi,“ vysvětluje Jiří Ruprich. Každá z jídelen však má k dispozici své výsledky, aby s nimi mohla dále pracovat, k dispozici jsou i příslušným orgánům ochrany veřejného zdraví.

Centrum serveru Vitalia.cz poskytlo alespoň adresy čtyř jídelen, které ve studii mohly být příkladem i pro ostatní. Jde o jídelny v Rudolticích, Kutné Hoře v ulici Kremnická, Základní a mateřské škole Rudná pod Pradědem a ZŠ Bílá Cesta v Teplicích.


Autor: SZÚ

Vedoucí centra uvádí příklad italského Milána, kde v rámci boje proti vysokému příjmu soli zakázali při přípravě pokrmů ve školkách sůl používat. „Ale realita je taková, že při diskusi o obsahu soli ve školních obědech jsme dostali připomínku z praxe, že když vedoucí jídelny vyžadovala snížení obsahu soli, nosili si údajně kuchaři sůl z domova,“ popisuje odborník a dodává, že návyk na sůl mají zejména starší osoby. Děti ne. „Jsou v tomto směru ‚plastické‘. Dokazuje to také zjištění, že v jídelně, která prakticky plnila doporučený limit, si děti nijak významně nestěžovaly, že je jídlo neslané.“

CZVP a Státní zdravotní ústav se kvalitou školního stravování zabývají dlouhodobě. Iniciovali například průzkum na téma nabídky více druhů jídel ve školách. Problematice se již několik let věnuje také program Skutečně zdravá škola.

„Kdo vlastně nese nějakou odpovědnost za dodržování limitů (viz zákon č. 258/2000 Sb. ‚o ochraně veřejného zdraví‘) v obědech pro děti? Kdo to bude metodicky jasně řešit, ale mnoho let? Je prostředí opravdu tak liberální?“ uzavírá prof. Ruprich.