Rouskovaný pyl nejlépe využijeme naložený do medu

Autor: Nina Havlová

Rousky jsou vysušená zrna pylu. Tzv. rouskový, rouskovaný nebo také květový pyl je mnohem menší alergen než pyl volně poletující vzduchem. Ještě lepší je pyl perga.

I když není rouskový pyl včelí produkt v pravém slova smyslu, do včelích produktů se počítá a jeho obliba, zdá se, neustále roste. Nastává tak zřejmě doba vhodná pro několik podrobnějších informací o tomto výrobku.

Galerie: Propolis – včelí antibiotikum

Ten nejlepší pyl

Na trhu je totiž několik druhů pylů a stejně tak se pod rozličnými názvy skrývá řada shodných výrobků. To platí pro názvy květový pyl, rouskový pyl a rouskovaný pyl, což je totéž.

Něco trochu jiného je ale pyl perga nebo také pyl vypichovaný, který je dražší, ale také kvalitnější. Rozdíl spočívá ve způsobu získávání pylu – rouskový (rouskovaný) pyl se odebírá včelám ještě předtím, než jej včely zpracují v úlu, pyl perga je odebírán až po fermentaci z včelích pláství v úlu a obsahuje tak i enzymy od samotných včel.

Pyl perga přitom slouží k výrobě mateří kašičky, což je samo o sobě důkazem, že jde o kvalitnější produkt, v zásadě včelami zpracovanou původní surovinu. Podstatné ale je, že je pyl perga (vypichovaný pyl) pro člověka mnohem snáze stravitelnější, využitelnější a také znamená nižší riziko alergické reakce na pyl jako takový.

Rouskový pyl

  • květový pyl, rouskový pyl a rouskovaný pyl
  • odebírá se předtím, než jej včely zpracují v úlu

Pyl perga

  • pyl perga, vypichovaný pyl
  • je odebírán až po fermentaci z včelích pláství v úlu, obsahuje tak i enzymy od samotných včel

Využitelnost různých typů jedlých pylů pro člověka je mimochodem dlouhodobě předmětem odborných diskusí.

Rouskovaný pyl naložte do medu

Podle některých vědců je rouskový pyl za běžných okolností téměř nevyužitelný, protože prostou konzumací rousky (vysušená zrna pylu) v trávicím ústrojí člověka neprasknou a tělo tak jejich obsah nevyužije. Žádoucí využitelnosti je ale možné pomoci, a to tím, že pyl naložíme do zředěného medu, kde proběhne mléčné kvašení, zrnka rousků se naruší a tělo pak může v nich obsažené příznivé látky využít. Doporučená denní dávka medu s rouskovým pylem je asi pětadvacet gramů, což jsou tři malé nebo jedna polévková lžíce.

Rouskový pyl se skladuje v lednici, kde vydrží bez problémů po celou dobu používání, také proto, že rousky jsou, jak již bylo řečeno, vysušené, přičemž intenzitou sušení je dána tvrdost rousků. Samotné rousky přitom vznikají hnětením na těle včely zachyceného a následně kartáčky na nohou sčesaného pylu, a to třetím párem nohou včel s přídavkem obsahu medového váčku, což je ona surovina, kterou včely odnášejí k dalšímu zpracování do svých úlů.

Pyl – velmi zdravý, ale také alergenní

Včelí pyl je všeobecně považován za zdraví prospěšný a za prevenci celé řady nemocí. Asi nejzajímavější je příznivý vliv na regeneraci jater a prevenci rakoviny, avšak ne po dobu léčby rakoviny, ale až po vyléčení. K regeneraci jater, ale i dalších lidských orgánů, přitom přispívají v pylu obsažené aminokyseliny.

 

Pyl jako takový je ovšem také alergenem, je ale vhodné vědět, že i částečně včelami zpracovaný pyl rouskový je mnohem menší alergen než pyl volně poletující vzduchem.

Stejně tak platí, že ne každá pylová zrna jsou alergenem pro každého, možná alergenní reakce je ryze individuální a je do značné míry závislá na tom, z jakých bylin pyl pochází.

Rouskový pyl (a částečně ani pyl perga) nicméně nemůže konzumovat každý, vhodná je proto konzultace s alergologem. Na druhou stranu právě u medu a u pylu zřejmě nejvíce platí, že lidský organismus je odolnější vůči alergenům z prostředí, v němž se pravidelně pohybuje, a tím si vůči nim vytváří přirozenou imunitu. Nižší riziko alergenní reakce tak podpoříme pravidelnějším pobytem v přírodě a preferováním skutečně českého medu (a pylu) z bylin rostoucích na našem území.