Hlavní navigace

Rostliny pro sladký život: Neznámá přírodní sladidla

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
O škodlivosti či neškodlivosti sladidel se odborníci neustále přou. Obvykle zamítají bílý i třtinový cukr. Mnozí z nich také agáve a jsou i tací, kteří odmítají třeba stévii. Mezi rostlinami jsou však další varianty, kterými si můžeme přisladit.

Jaké sladidlo pozřeme, je samozřejmě na nás. I když někdy obsahují cukr i takové potraviny, u kterých byste to nečekali. Můžeme hřešit a dávat si, co se nám zlíbí. Ale jestli se jen trochu zajímáme o vlastní stravu, pak je vhodné slazení omezit.

Galerie: 10 potravin, v nichž byste cukr nečekali. Ale je tam

Můžeme používat například nesířené sušené ovoce nebo jednoduché cukry, a to spíše v omezeném množství. Případně vyzkoušejte některé z méně známých přírodních sladidel. Dají se sehnat v různých formách, nebo jsou již obsažené v některých potravinách.

Lípie sladká

Jde o sladidlo, které je velmi podobné stévii, avšak je chuťově příjemnější. A údajně také zdravější. Na pultech obchodů ji můžete najít jako „Aztécký cukr“. Nejde o žádnou novinku, protože rostlina byla objevena už v 17. století a od té doby je neustále prozkoumávána.

Rostlina ukrývá svůj přírodní nekalorický cukr v listech. Onen cukr je pojmenován jako sesquiterpenoid hernandulcin a je až tisíckrát sladší než běžný rafinovaný cukr. Lípie se dříve využívala i jako přírodní lék proti kašli, při nachlazení i jako účinný prostředek proti bronchitidě a astmatu. Poradit si prý umí i s ledvinovými kaménky. Lípie je vhodná i pro diabetiky. Pěstovat doma si ji pak může úplně každý, je nenáročná.

Rapadura

Zjednodušeně řečeno, jde o velice kvalitní sušenou třtinovou šťávu. Třtina se sklidí tradičním způsobem a z ní se pak lisuje šťáva. Nakonec se přefiltruje a pomalým vařením a odpařováním se získává rapadura. Hotovo je ve chvíli, kdy začne krystalizovat.

Hlavní rozdíl mezi tradičním třtinovým cukrem a rapadurou je ten, že v této třtinové šťávě není obsažena žádná melasa. Tudíž jde o produkt blahodárný, s velkým množstvím minerálních látek. Její nevýhodou však může být tmavá barva, která obarví každý výsledný produkt, a rovněž výrazná a nezaměnitelná karamelová chuť. Najdete ji také pod názvem panela.

Jasan zimnář

Je rozšířený hlavně v jižní Evropě, i když dříve se pěstoval i u nás. V horkém počasí roní mízu – ta tuhne v žlutavé, sladké krůpěje – manu. Hlavní součástí many je cukr mannitol.

Galerie: Přírodní sladidla

Jakon

Rostlina z čeledi hvězdicovitých pochází z Jižní Ameriky, kde byla už v dávných dobách pěstována Inky pro své sladké, křupavé a osvěžující hlízy. Ty se vykopávají ze země a jsou až půlkilové. Přičemž výnos z jedné rostliny může být až osm kilo hlíz. Na první pohled připomínají hlízy sladký brambor – topinambur. Konzumovat je můžeme zasyrova, nebo nastrouhané do salátů. Hlízy se však mohou i jakkoliv tepelně upravovat. Můžeme je i sušit podobně jako křížaly. Pokud z nich však chceme mít sladidlo, je nutné je vylisovat.

Jakon podporuje činnost střev, chrání před nádory tlustého střeva, zmírňuje zácpu, pomáhá při průjmech, reguluje krevní tlak i cholesterol, pomáhá při onemocnění ledvin, posiluje imunitu a zlepšuje stav kůže. Je skvělý pro diabetiky, jelikož účinně snižuje množství cukru v krvi.

Lékořice lysá

Pamatujte na pendrek? Tak to je přesně ta chuť lékořice, kterou lidé buď milují, nebo nenávidí. Ne nadarmo se jí však říká „sladko dřevo“. Je totiž až padesátkrát sladší než běžný cukr. Navíc je zdravá a bez kalorií. Je vhodným doplňkem léčby při respiračních a plicních chorobách. Podporuje vykašlávání, působí antisepticky a lehce snižuje horečku. Používá se i jako lék na bolavý žaludek, tlumí křeče, mírní nadýmání a dá se říci, že může být použita i jako projímadlo.

Dobrou zprávou je i to, že lékořice pomáhá rozpohybovat metabolismus, tudíž je vhodná při hubnutí. Tlumí alergické projevy a reguluje hladinu cholesterolu. Ovšem pozor – není vhodná pro lidi s vysokým krevním tlakem. Při dlouhodobém používání může způsobit otoky a při předávkování snadno můžeme pocítit bolest hlavy či nevolnosti. Jako sladidlo se používá kořen, ze kterého se lisuje sladká šťáva.

Synsepalum

Jde o dřevinu rostoucí v Africe. Plodem je červená peckovice, která má sladkokyselou chuť. Po jejím požití další snědená potrava po dobu až tří hodin chutná sladce.

Datlovník obecný

Plody téhle palmy jsou přesně to, co milujeme. Jedna palma může za rok vyprodukovat až sto kilogramů datlí. Datle obsahují sedmdesát procent sacharidů, minerálních látek (zejména draslík, sodík a fosfor), vitamíny skupiny B i provitamín A. Mají velmi málo vody. Ani přes vysoký obsah cukru však nezvyšují hladinu glukózy v krvi, pečují o zdravý kardiovaskulární systém, pomáhají při nespavosti i mírných depresích (díky obsaženému tryptofanu) a jsou mírným afrodiziakem. Jsou skvělým přírodním sladidlem. Buď můžeme umlít na pastu sušené plody, případně je dnes už možné rovnou koupit datlovou pastu.

Xylitol

Říká se mu také březový cukr, jelikož se dříve získával z březové kůry. Ovšem dnes se povětšinou vyrábí z bobulovitého ovoce. Jde o sladidlo velmi podobné klasickému cukru, má však o čtyřicet procent méně kalorií a také nízký glykemický index (GI 7). Je vhodný i pro diabetiky, jelikož jeho metabolická přeměna nevyžaduje inzulin. Jeho velkou výhodou oproti cukru je i to, že neškodí zubům, což je i důvod, proč se často používá do žvýkaček a zubních past. Bylo dokonce prokázáno, že remineralizuje zubní sklovinu a hojí zubní tkáň.

Xylitol rovněž podporuje růst zdravé střevní mikroflóry a oproti klasickému cukru nepodporuje růst kvasinek a plísní v těle. Ovšem pozor – zatímco pro člověka je xylitol neškodný, u domácích zvířat může vyvolat inzulinovou odpověď a může dojít k extrémnímu poklesu hladiny glukózy v krvi. Pokud bychom domácím zvířatům xylitol nebo potravinu s ním omylem dali, je nutné podat zvířeti běžný cukr, aby se hladina znormalizovala.

Luo-chan-kuo

Jde o popínavou rostlinu, jejíž plody jsou využívány jako přírodní sladidlo. Výtažek z nich je až třistakrát sladší než cukr. Nejvíce se pěstuje na jihu Číny.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Věnuje se bylinářství, aromaterapii a masážím. Připravuje vlastní projekt Bylinkový magazín. Jako bylinářka spolupracuje s Institutem funkční medicíny a výživy. Vystudovala mj. obor Léčivé rostliny na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).