Rodiče se (navzájem) obviňují ze smrti dcery. Měla anorexii

Mentální anorektička (či méně často anorektik) nemusí být obětí prostředí a chyb jiných lidí. Mnohé tragédie nemají jednoznačného viníka. Jeho hledání je nejen marné, ale i znemožňující smíření s tím, co již nelze změnit.

Návštěvu domluvila paní. Prý mají s manželem obtíže v komunikaci. Bývá to časté, málem módní vysvětlení krize. Obvykle nejde ani tak o komunikaci, jako o to, co nesnáze v jejím rámci vyvolává.

Manželé přišli, posadili se a začali se hádat. Za takřka půl století poradenské praxe jsem vyslechl mnoho hádek na nejrůznější témata. To, oč se přel prošedivělý pár, mne překvapilo.

Hádka probíhala v čase, kdy léto co do teplot vrcholilo. Z jejich dialogu mrazilo. Muž a žena se přeli o to, kdo kdysi, již dosti dávno, víc zavinil smrt jejich dcery. Nešlo o úraz či jinou nehodu. Diagnóza: mentální anorexie.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

Nemocní stav podceňují

Mentální anorexie je duševní choroba. Charakterizuje ji odmítání potravy a zkreslené představy o svém těle. Spolu s bulimií (záchvatovitým přejídáním) se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Nejde o nechutenství nebo snahu „zhubnout do plavek“. Jde o vědomé odmítání jídla, jež směřuje k výrazné a nebezpečné podvýživě. Postižení vědomě jíst nechtějí. Ztráta apetitu nastává až v průběhu choroby. Jde o jeden z důsledků hladovění. Diagnózu usnadní následující zjištění:

Projevy mentální anorexie

  • Tělesná hmotnost je nejméně o patnáct procent nižší, než se předpokládá v rámci normy.
  • Razantní snížení hmotnosti je prováděno samotným pacientem, jenž má dostatek jídla k dispozici. Impuls může přijít zvenčí, např. nátlak trenéra v krasobruslení, gymnastice, baletu. Možný je i subjektivní motiv typu „tloušťka je hnusná“.
  • V rámci snahy o snížení hmotnosti užívají nemocní vyprovokované zvracení, obdobně defekaci, anorektika a diuretika. Leckdy i nadměrně intenzivní a dlouhé fyzické cvičení.
  • Přítomen bývá chorobný strach z přibrání, byť by šlo o dosažení běžné úrovně. S tím souvisí nadměrný vliv štíhlosti, či spíše vychrtlosti tělesných proporcí na sebehodnocení.
  • U žen bývají vynechány nejméně tři po sobě následující menstruace.
  • Obě pohlaví stav podceňují. Předstírají běžnou konzumaci jídla. Minimum konzumované potravy racionalizují nutnou dietou či rozličnými pseudofilosofickými souvislostmi.

Ve vyspělých zemích se výskyt objevuje u 0,5 až 1 % populace. Pět až deset procent případů končí smrtí.

Počet diagnostikovaných mužů je jen zlomek takto diagnostikovaných žen. Poměr bývá uváděn mezi jedna ku devíti až deseti. Ve skutečnosti bude rozdíl spíše menší. Chlapci a muži se za stav stydí více než dívky a ženy a úspěšněji jej maskují.

Nikdy ne dost štíhlí

„Krizová léta“ obvyklého výskytu jsou zhruba ve věku třináct až dvacet let. Dceři rodičů, kteří mne navštívili, bylo necelých devatenáct.

Vše začíná nenápadně. Někdy za pochval okolí: „Báječně jsi zhubla, mnohem víc ti to teď sluší.“ Časem se objeví přecitlivělost, zúžení zájmů, podrážděnost, plačtivost, problémy v sociálních vztazích.

Choroba se může podílet na vzniku závažných somatických onemocnění, zdaleka ne jen na podvýživě. Namátkou jde o řídnutí kostí, poškození zubní skloviny, onemocnění jícnu, zácpy, průjmy atd. Záporný vliv má nespokojenost se vzhledem vlastního těla. Ta samozřejmě nemusí být objektivně podložená. I vyhublá anorektička se může považovat za obézní.

Šance na zlepšení a uzdravení

Platí tu pravidlo jedna ku jedné a pravidlo tří stejně pravděpodobných variant.

První pravidlo naznačuje, že zhruba polovina onemocnění se po čase výrazně zlepší nebo upraví sama nebo s pomocí běžného poradenství.

Druhé pravidlo mimochodem platí u mnoha psychických chorob a mj. i při sledování úspěšnosti manželského poradenství u rozvaděných párů. Třetina případů se časem zlepší, třetina zůstává zhruba stejná a třetina se zhoršuje.

Poruchy příjmu potravy a rodina

Pozor na zjednodušování vztahu „příčina–následek“. Souvislosti bývají složitější a vzájemně propojené. Pokud je přítomno něco tzv. rizikových faktorů, samo o sobě to neznamená příčinnou souvislost s nemocí. Nicméně zmíněných rizikových faktorů souvisejících s rodinou je zde dost.

V obecném povědomí je znám původně psychoanalytický názor: „Příčinou choroby je špatný vztah, zejména podvědomá agresivita vůči matce.“ To nelze tvrdit kategoricky a vždy. Vliv zde má namátkou podceňování, nespokojenost a tlak ze strany osobně důležitých osob i rodinné konflikty. Opakovaně jsem se setkal s anorexií časově související s tzv. bojem o dítě a rozvodem rodičů. Burcující jsou studie o sexuálním zneužívání časově předcházejícímu anorexii.

Matčino „hlazení do vyhlazení“?

Těžko nazvat mámy střídajícím se „panem Jekyllem a panem Hydem“. O směsku odlišných vlastností tu jde. Matky bývají často pečlivé, svědomité, starostlivé, dlouhou dobu až příliš dítka ochraňující, manipulující. Obvykle i náročné a ctižádostivé. Takový přístup u dítěte může vyvolat třeba podvědomý strach z toho, zda dokáže zvládnout požadavky dalších věkových období, obvykle adolescence nebo rané dospělosti.


Autor: Isifa.cz

Občas mají problémy s přijetím tzv. ženské role, ostatně ta se s léty mění a může vytvářet pocit „kdo chvíli stál, již stojí opodál“ tak, aby alespoň dcera byla ve všech směrech OK. Dívka bývá ve své rodině často v koalici s jedním z rodičů. Otec v těchto rodinách nezaujímá imponující postavení. Někdy je i „pod pantoflem“, jindy je permanentním aktérem v boji o moc.

Rodičům nesedí doporučení: „Děti mějte rádi za to, že jsou, ne jen tehdy, když si to zaslouží.“ Princip zásluhovosti zvedá varovně prst. Přece „nic není zadarmo a pečení holubi do úst nelétají“. Přísloví o pečených holubech zde má tragikomické kouzlo nechtěného.

Blaze bude na světě, když si každý před svým prahem zamete

Mentální anorektička nemusí být obětí prostředí a chyb jiných lidí. Často (někteří hovoří o šedesáti procentech) zde je diagnostikována symptomatologie tzv. vyhýbavé poruchy osobnosti. Tj. osobnosti s nadměrnými rysy závislosti, s projevy pasivní – spíše neuvědomované agresivity a obsedantně-kompulsivními projevy. Úlevu od rozličných obav a úzkostí nalézá postižený v tom, že se neustále ujišťuje a opakovaně provádí nějakou činnost: „Musím zkontrolovat zavření dveří, zhasnutí plynu, musím vyjít z domu levou, nebo se něco hrozného stane. Musím se umývat mnohokrát, bakterie útočí…“ Uvedené lze parafrázovat ve smyslu: „Nesmím jíst, nebo…“

Anorektičky mívají problémy i ve sféře sociálních vztahů. Ve vrstevnických skupinách zůstávají spíše v pozadí. Později než ostatní navazují erotické vztahy. To ovšem nepřipisují své introverzi a úzkostnosti, ale vnímají to jako důsledek údajné otylosti. Jako „třešinka na dortu“ se tu pak vyjímá narcismus.

10 pravd o poruchách příjmu potravy

Odborníci z celého světa se shodli na devíti pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům. Čeští odborníci přidávají ještě desátý bod.

  • Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
  • Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
  • Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
  • Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.
  • Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
  • U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
  • Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
  • Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
  • Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
  • Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.

Více v článku: Vědci našli „gen pro anorexii“

Freude, Freude…

„Zasedá vědecký kongres – začal před rokem a trvá dodnes,“ zpíval Jan Vodňanský. Jistě by se na onom sympoziu objevily i rozdílné názory na příčinu anorexie.

Vědci nedávno poprvé potvrdili přesné umístění genu, který se podílí na zvýšeném riziku pro anorexii. Gen sám o sobě nespouští poruchu příjmu potravy, onemocnění zřejmě vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí.

Psychoanalytici nacházejí příčiny v raném dětství, v problematických emočních vztazích i v poruchách attachmentu (citových vazeb). Nadjá (superego, volně a zjednodušeně – svědomí) je labilní. Odpor k jídlu bývá charakterizován jako obrana před sexuálním dozráváním, zejména pak sexuálními fantaziemi. Za pravděpodobné bývá považováno nepřekonání Oidipova či Elektřina komplexu. Uvažují i o přílišné idealizaci rodičů a závislosti na nich. Ta zákonitě vede ke zklamání.

Mentální anorexie může za určitých okolností pomáhat ve vyrovnání se stresem způsobeným rozličnými životními událostmi. Vyřešení je samozřejmě iluzorní, nebo působí jen krátkou dobu a posléze se vše zhoršuje.

Chápání mentální anorexie jako psychosomatické nemoci vychází z psychických předpokladů, včetně dědičných, osobností struktury pacienta, problémů v rodině a vlivů socio-kulturních. Jde obecně vzato o vzájemný vliv na stav těla i duše.

Být dospělým není jen tak. Mnoho básníků i dívčích památníčků opěvuje dobu dětství. Vrátit se tam mj. znamená zastavit fyzické změny dospívání, může být projevem neochoty být dospělý. To samozřejmě obsahuje i neochotu přijmout vlastní sexuální identitu.

Zpět v pracovně psychologa

Naslouchal jsem a snažil se nešťastné rodiče přesvědčit, že mnohé tragédie nemají jednoznačného viníka. Jeho hledání je nejen marné, ale i znemožňující smíření s tím, co již nelze změnit. Mluvili jsme o (pochopitelné) depresi a její – ne-li sestře, pak sestřenici – agresi. Vzájemně jeden na druhého přehazují vlastní pocity viny.

K úvaze jsem nabízel i různá relaxační cvičení. Domluvili jsme si termín další návštěvy a … nepřišli. Obávám se, že jejich zakázkou nebylo „hledáme pomoc“, ale „chceme se utvrdit v tom, že nám nikdo není schopen pomoci“. Podobná záměna vědomé a podvědomé zakázky bývá poměrně častá i v jiných souvislostech. V souladu s psychologickým potvrzením „tendence splnit předpověď“ není obtížné dosáhnout onoho podvědomého cíle. Dívkám je blízký perfekcionismus, často nápadný již před onemocněním. S ním se pojí malé sebevědomí. Říká se, že vysoká míra sebeúcty anorexii vylučuje a velmi nízká míra téhož anorexii vyvolává. Jde spíše o bonmot, ale není šprochu…