Hlavní navigace

Riziko olova z broků a rybářských olůvek v potravinách – řeší EU imaginární nebezpečí?

Petr Havel

Podzim je sezónou honů a výlovů. Je proto namístě otázka, jak moc olova obsahují zvěřina a ryby a zda je důvod k obavám při jejich konzumaci. A zda je potřeba zákaz olověných broků a rybářských olůvek, o který usiluje Evropská unie.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Evropská komise uložila letos v srpnu Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) nový úkol. ECHA má vypracovat studii o tom, jaké dopady by měl úplný zákaz olověných střel i rybářských olůvek. Má jít o součást zlepšení stavu životního prostředí a také předběžné opatření na ochranu spotřebitele.

Logická otázka tak zní, zda olovo ve zvěřině nebo v rybách představuje nějaké riziko pro jejich konzumenty. To je přitom docela aktuální právě ke konci kalendářního roku, kdy vrcholí sezóna honů, podzimních výlovů rybníků a prodejů sladkovodních ryb.

Toxické olovo – riziková zvěřina?

Hned na počátku je třeba konstatovat, že olovo je skutečně toxický prvek, v životním prostředí se ale nachází zcela přirozeně, i bez aktivit myslivců a rybářů. Jde totiž o koncový prvek přirozeného radioaktivního rozpadu vyšších prvků. Jinými slovy, případný zákaz používání olova dekontaminaci životního prostředí nevyřeší. Jak je to ale s olovem či jeho pozůstatky v surovinách k přípravě pokrmů a potravin?

Z dat Státní veterinární správy ČR (SVS), která každoročně ze zákona provádí monitoring vzorků ulovené zvěře i ryb, vyplývá, že pro spotřebitele prakticky žádné riziko nehrozí. Pozůstatky olova jsou totiž v drtivé většině pod maximálními limity, a pokud je překračují, jde o jednotlivé případy.

Jediným možným rizikem je tak nákup a vlastní zpracování vcelku zakoupené zvěřiny, v níž uvízly olověné střely.

Galerie: Jedovaté olovo ve zvěřině

V takovém případě je nutné partie masa v okruhu několika centimetrů od střel vykrojit a zlikvidovat. To ovšem bývá problém jen pro myslivce a lovce; spotřebitelé obvykle kupují již naporcované a veterináři zkontrolované maso.

Výsledky kontrol zvěřiny

Z hlediska zabránění nadbytečné zátěže konzumentů zvěřiny olovem posuzují veterinární inspektoři hodnoty olova ve zvěřině nad „akční limit“ doporučený hlavním hygienikem (0,1 mg/kg) jako vysoké, potenciálně ohrožující zdraví při nadměrné dlouhodobé konzumaci. V případě, že je zvěřina zpracovávána do výrobků ze zvěřiny (například salámů, klobás a jiných), provádí veterinární inspektor odběr vzorů těchto výrobků ke kontrole obsahu olova.

SVS přitom každoročně vyšetřuje přes 100 vzorků různých druhů lovné zvěře na obsah toxických chemických prvků včetně olova. Například v roce 2018 byly vysoké koncentrace olova jako důsledek kontaminace střelou zjištěny celkem u 10 vzorků zvěřiny (z toho u pěti kachen divokých, dvou daňků, dvou prasat divokých a jednoho srnce).

Z vyšetřených 25 vzorků výrobků ze zvěřiny byly nevyhovující výsledky obsahu olova prokázány u čtyř vzorků uzenin a klobás (nad 0,15 mg/kg podle doporučeného limitu hlavním hygienikem pro tento typ výrobků) a u jednoho vzorku daňčí plece (rozhodovací limit – 0,1 mg/kg). Konzumace zvěřiny tedy netřeba se bát, a platí to i pro ryby.

Olovo v rybách? Nepamatujeme…

U ryb je riziko ještě nižší než u zvěřiny. Podle vyjádření SVS inspektoři, kteří mají tuto problematiku na starosti, „nepamatují, že by olovo v rybách někdy zjistili nad maximálním limitem, který činí 0,3 mg/kg, a olovo ani nepředstavuje u ryb podstatnou zátěž,“ tvrdí SVS.

A neplatí to jen pro tuzemské sladkovodní ryby, ale ryby jako celek. „V celém sektoru akvakultury (chované a lovené ryby mořské i sladkovodní) bylo v roce 2017 vyšetřeno celkem 447 vzorků a pouze jeden vzorek nevyhověl na obsah chemických prvků (arsen, kadmium, olovo, rtuť a metyl-rtuť, cín), a to na obsah celkové rtuti. V dovážených rybách z jiných členských států jsou ojediněle zjišťovány hraniční nebo i nadlimitní hodnoty rtuti a kadmia, ale olovo jen výjimečně,“ uvádí SVS.

Zvěřina a ryby obohatí jídelníček

Teoreticky nejvyšší riziko tak představuje možná radioaktivita u divočáků, kterou zkoumá Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Před časem publikoval výsledky svého šetření za minulý rok v této věci. I tak ale tento úřad konstatoval, že potenciální riziko radioaktivity by se projevilo až po zkonzumování zhruba 86 kilogramů radioaktivitou zatíženého masa ročně.

To vše v praxi znamená, že obohatit svůj jídelníček zvěřinou nebo při probíhajících výlovech rybníků sladkovodními rybami je vhodné a žádoucí. Obě suroviny patří mezi dietní, zdraví prospěšné a v minulosti tvořily ve skladbě surovin i pokrmů z nich v naší populaci větší podíl, než je tomu v současnosti. A to je škoda, kterou lze alespoň částečně v těchto dnech napravit.