Hlavní navigace

Provedu vás procesem uzdravování, ale proměnu za vás neudělám, říká psychoterapeutka

Autor: Archív Jany Merhautové

Řada lidí už připouští, že své zdravotní problémy, včetně psychických potíží, nemusí řešit pouze medikací, že mnohé je uloženo jen v jejich hlavách. Pomoci může také psychoterapie. Děčínská eko art psychoterapeutka Jana Merhautová k tomu využívá kromě hlubinné arteterapie i ekopsychologii, hojně využívající vliv přírody na lidskou psychiku.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Jako první v republice začala praktikovat inovativní psychoterapeutický směr eko art terapii. „Stručně řečeno, někdy se lidé vyjádří lépe obrazem než slovem,“ říká ve zkratce  Jana Merhautová.

Díky tomu mohou spontánně vyjádřenou tvorbou odhalit nebo pojmenovat, nebo si dokonce přiznat některé své emoce, nálady či témata, která jsou ukrytá kdesi uvnitř a potřebují se dostat ven. V takovém případě bývá tvorba bezpečnou formou sebeuvědomění. V propojení s přírodou a zkušenostmi v ní získanými pomáhají uvolnit stres, zpomalit tempo, odpoutat se od starostí, přijít na jiné myšlenky. Příroda navíc funguje jako projekční plátno, tudíž v ní můžeme číst jako v mapě a můžeme se díky takovému filmu, který se kolem nás odehrává, mnohé o sobě dozvědět. V každém případě se nejedná o pouhou procházku přírodou, ale o systematickou odbornou a analytickou práci,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Jana Merhautová studuje doktorát v eko art terapii, pracuje s principy práce Američana doktora Cohena, zakladatele eko psychologie. Inspiruje se především v zahraničí, kde jsou podle ní v tomto směru dál. Uvádí například, že podle japonských vědeckých studií v léčbě civilizačních chorob velmi účinně pomáhá lesní terapie. „Dokáže značně zlepšovat kardiovaskulární a metabolické soustavy, podporuje imunitní systém a snižuje výskyt onkologických onemocnění,“ tvrdí terapeutka. (O terapii lesem se více dočtete v článku Proč by měla být lesní terapie na předpis.)

Pro nemocné je alternativní léčba doplněk

Eko art terapeutka úzce spolupracuje s odborníky, ať už jsou to specialisté jako psychiatři, kliničtí psychologové, nebo praktičtí lékaři či pediatři. Její odborný garant je psychiatr.

Klinická psycholožka Marie Lhotová léčení přírodou, jaké praktikuje Jana Merhautová, považuje za léčení alternativní, nicméně ho nezavrhuje. „Není to sice klasická psychoterapie, ale v mnoha případech může pomoci. Nejsem zastáncem alternativ, takže pokud je člověk skutečně psychicky nemocný, měl by vyhledat odborníka, tedy psychologa, případně psychiatra, a alternativní léčení mít jako jakýsi doplněk.“ Psycholožka však upozorňuje, že tato cesta není pro každého:Třeba noční pobyt v přírodě nemusí psychickému člověku udělat dobře a může nemoc i zhoršit. Ale Janu Merhautovou znám, vím, že umí s lidmi velmi dobře pracovat, nikoho k ničemu nenutí, nikoho nenutí k tomu, aby přestal užívat léky či nechodil k lékaři,“ říká Marie Lhotová.

Terapeutka k tomu dodává: „Každý jsme individualita a reagujeme na základě mnoha faktorů. Pro někoho léčba pomocí medikace může být aktuálně ta nejlepší pomoc, pro jiného největší zátěž.“

Na eko art terapeutické pobyty do prostředí Národního parku České Švýcarsko jezdí lidé s bolavou duší, lidé přepracovaní, ohrožení syndromem vyhoření, trpící depresemi, panickými atakami. Jezdí sem i hyperaktivní děti, ale také zdraví lidé, kteří se chtějí naučit, jak naslouchat sami sobě a jak lépe využívat vlastní zdroje.


Autor: Archív Eko Art Therapy Institutu

Zakladatelka a ředitelka Institutu Mgr. Jana Merhautová

Ve své praxi se Jana Merhautová setkává i s mnoha lidmi, kteří řeší svou duševní nemoc u psychiatra. „Jsou to ti, kterým lékař psychoterapii doporučí,“ vysvětluje. Pomoc u ní hledají lidé, kteří trpí úzkostmi, depresemi, fobiemi, prošli traumaty, nebo přijdou i s dětmi, které mají nejrůznější psychosomatické či výchovné problémy.

Pro zdravou rodinu

S rodinami pracuje formou několikadenních terapeutických pobytů, které jsou zaměřené na posílení rodičovských kompetencí či uvolnění stresu v rodině. Eko art terapie podle Jany Merhautové stmeluje rodinu, učí děti spolehnout se více na sebe, věřit si.

Příroda umí poskytnout přirozený prostor pro vystoupení z komfortní zóny, ať už počasím, nebo denní či noční dobou, případně místem. Dokáže prověřit jednotlivé členy rodiny ve spolupráci, v připravenosti čelit překážkám, odhaluje silná i slabá místa jednotlivců i rodiny. Rodičům vzniká ideální prostor pro nastavení pravidel, otevřené komunikaci, vzájemnému sdílení a podpoře.

Příběhy s dobrým koncem

Eko art terapeutické pobyty pořádá Jana Merhautová pravidelně několikrát do roka. Navštěvují je ročně desítky lidí, kteří tvrdí, že jim terapie pomáhá. Jednou z nich je i čtyřicetiletá Daniela. Jsou pro ni formou sebevyjádření se. „Nemám ráda klasické povídání s psychoterapeutem. Pomocí děl vytvořených z přírodních materiálů a přímo v přírodě dokáže Jana poznat, co mě momentálně trápí a nasměrovat k tomu, jak problém řešit, jak na něj nahlédnout z různých úhlů, s nadhledem, abych ho nevnímala jen subjektivně,“ tvrdí Daniela.

Za svou letitou praxi terapeutka prožila spoustu příběhů ostatních lidí s dobrým koncem. „Mnoho klientů, trpících panickými úzkostnými atakami, je bez potíží a dlouhodobě bez léků. Další se dokázali rozhodnout k životní změně. Troufli si odejít z nefunkčního vztahu nebo zaměstnání. Začali si více věřit, uskutečňovat to, po čem doopravdy touží, a prosazovat se tam, kde si řadu let netroufli nic dělat,“ říká Jana Merhautová.

Lidi, kteří se k podobnému stylu života chtějí dobrat, bere do přírody i v noci, kdy člověk vnímá svět jinak. Zapojuje jiné smysly než zrak. Ve tmě nad sebou i celkovou situací člověk ztrácí kontrolu, nutí ho to jednat intuitivně, rozvíjí se jeho fantazie. „Pokud jsme zvyklí se stále na někoho nebo něco spoléhat, individuální tréninkový pobyt v přírodě nás dovede do situace, kdy se musíme rozhodnout sami za sebe. Posílíme tím vlastní kompetence, zodpovědnost i sílu. Překonáním určitých bariér navýšíme i důvěru v sebe sama. A naopak, pokud se přetěžujeme nebo situace v životě řešíme osamoceně, při terapii se naučíme propojit se s druhými, spolupracovat s nimi, říci si v pravý čas o pomoc. Pobyt venku spojený s intuitivní tvorbou nás pak dokáže propojit s větší chutí do života,“ tvrdí děčínská terapeutka Jana Merhautová.

Důležitá je ochota udělat ve svém životě změnu

Koncept uzdravování za pomoci přírody je i není jednoduchý. Vyžaduje osobní iniciativu klienta. „Jako terapeutka můžu člověka procesem uzdravování provázet, ale proměnu za něj neudělám,“ říká psychoterapeutka a dodává, že zároveň nic není dostupnější než pobyt v přírodě. „Pokud k tomu přidáme ochotu ponořit se do hlubší práce se svou psychikou a necháme se přírodou inspirovat, bohatě se nám tato investice odmění. Důležitá je ochota udělat ve svém životě změnu. Současný interiérový způsob života má totiž dalekosáhlý dopad na náš psychický i fyzický stav. Všechno se odehrává v uzavřeném prostoru. V budovách pracujeme, žijeme, většina lidí odpočinek tráví sledováním televize, sportovat chodíme do fitcenter a do přírody se víc dostaneme možná během léta, v ostatních ročních obdobích málokdy,“ vysvětluje.

tipli

V takovém prostředí se podle ní nemůžeme cítit dobře, i když si to třeba ani nepřipouštíme. „Psychický stav jsme si pro sebe oddělili od tělesného. Když nás něco bolí, rychle sáhneme po zázračné pilulce a čekáme, že to za nás rychle vyřeší. Přestali jsme naslouchat signálům těla a podle nich se řídit. Smysl života se zúžil na dosažené vzdělání, slušnou pracovní kariéru, hmotné zabezpečení, radost z dětí či vnoučat. Přesto nám stále něco chybí. Stále se za něčím honíme, nestíháme,“ vysvětluje Jana Merhautová.

Tato forma terapie prý může lidi naučit žít jinak, i když se to nestane po jediném terapeutickém pobytu v přírodě. „Trvá to samozřejmě různě dlouho. Při takových pobytech je ideální odložit mobilní telefon a vyčistit si hlavu klidem. Posadit se a přepnout pozornost do jiného módu, přestat spěchat, a to i vnitřně. Naladit se na okolní krajinu a umět být chvíli sám se sebou. Otevřít v sobě kreativitu, probudit chuť znovu tvořit. Sáhnout si na hlínu, listy, vodu a objevovat všemi smysly prostor kolem sebe. Vyjádřit své pocity spontánním tvořením,“ radí. Tak prý člověk ze sebe dostane vše, dokonce i to, co si netroufne ani říct. „Neuvědomovaný destruktivní způsob života se podepisuje nejen na imunitním systému, ale také na psychice. Kdo to pochopil, proměňuje svůj životní styl,“ říká.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).