Hlavní navigace

Poruchy spánku u dětí: Stojí za nimi psychika i nedodržování přirozených zásad

Sdílet

 Autor: Pixabay.com / Dagon, podle licence: Public domain
Neurolog Vilém Novák ví o spánku mnohé. Ví také, proč děti často nemohou spát. Příčina je někdy banální a snadno napravitelná, jindy jde o zdravotní problém s nutnou léčbou.

V Centru pro poruchy spánku a bdění FN Ostrava vyšetřují děti již od prvního měsíce věku. „Důvodem navštívit nás je situace, kdy má dítě potíže se spánkem, které významně narušují jeho kvalitu života nebo narušují chod rodiny, přičemž rodina a praktický lékař nemají efektivní řešení problému,“ říká Vilém Novák.

„Nekvalitní spánek u dítěte se projeví jako útlum – v řadě případů je to naopak hyperaktivita spojená s poruchami pozornosti,“ popisuje specialista.

„U kojenců a batolat se setkávám s psychicky podmíněnou poruchou usínání, kdy je dítě fixováno na určitou okolnost usínání (například přítomnost matky u lůžka dítěte, chování atd.), a pokud není tato podmínka naplněna, vede to k poruše usínání nebo přerušovanému spánku dítěte,“ říká Vilém Novák

Která pracoviště kromě Fakultní nemocnice v Ostravě ještě poskytují specializovaná spánková vyšetření u dětí?

Komplexní péči o poruchy spánku u dětí zajišťuje v našem regionu pouze naše pracoviště – Centrum pro poruchy spánku a bdění FN Ostrava. V České republice existuje velmi málo center spánkové medicíny, která zajišťují péči od klinického vyšetření dítěte s poruchou spánku, přes polysomnografii (detailní přístrojové vyšetření spánku) až po léčbu trvalým přetlakem (CPAP) u části dětí s poruchami dýchání ve spánku. Na naše spánkové centrum je těsně navázaná řada odborníků – z oborů ORL, psychiatrie, dětského lékařství a dalších.

Jaké poruchy spánku v dětském věku existují a s jakými problémy nejčastěji rodiče s dětmi přicházejí?

U kojenců a batolat se setkávám s tzv. behaviorální insomnií – jedná se o psychicky podmíněnou poruchu usínání, kdy je dítě fixováno na určitou okolnost usínání (například přítomnost matky u lůžka dítěte, chování atd.), a pokud není tato podmínka naplněna, vede to k poruše usínání nebo přerušovanému spánku dítěte. U předškolních dětí jsou velmi časté tzv. non-REM vázané parasomnie: jedná se o stavy neúplného probuzení z hlubokého spánku – konkrétním projevem non-REM parasomnie může být náměsíčnost (dítě chodí po bytě), probuzení se zmateností nebo pokud je v popředí potíží úzkost, mluvíme o nočním děsu (Noční můry a noční děsy nejsou totéž) . Další častou poruchou spánku je syndrom obstrukční spánkové apnoe projevující se chrápáním a případně zástavami dýchání ve spánku. U dospívajících je častý syndrom zpožděné fáze charakterizovaný tendencí k pozdnímu uléhání (v podstatě se jedná o zlozvyk podporovaný novými druhy zábavy). Spánek u těchto dětí je normální, pokud je jim umožněno spát v jejich obvyklé době. Pokud je ale takové dítě přinuceno podřídit se běžnému školnímu rozvrhu, vede to ke zkrácení spánku a projevům jeho nedostatku.

Jak moc jsou v dětské populaci poruchy spánku rozšířené? 

Podle literatury cca pětadvacet procent lidí zažije během dětství alespoň přechodnou poruchu spánku.

Jaká porucha spánku je z hlediska dopadu na dítě nejhorší? 

Je obtížné říci, která porucha spánku je nejhorší, nicméně velmi komplexní dopad na život dítěte mají těžké formy obstrukční spánkové apnoe. Pokud je narušeno dýchání ve spánku, vyvolá to přerušovaný spánek (mluvíme o fragmentaci spánku) a tento se stává neosvěživý. Dítě má potom psychické obtíže, které zjednodušeně vyplývají z nevyspání. Ne vždy se únava a nekvalitní spánek u dítěte projevuje jako útlum – v řadě případů je to naopak hyperaktivita spojená s poruchami pozornosti. Z dalších důsledků spánkové apnoe je významný sklon ke zvýšenému krevnímu tlaku. Faktem je, že spánková apnoe je v řadě případů velmi dobře léčitelná.

Jak probíhá vyšetření dítěte ve spánkové laboratoři a čím je to právě specifické u dětí ve srovnání s dospělými? 

Vyšetření ve spánkové laboratoři předchází rozhovor s lékařem. Pokud jde o přístrojová vyšetření ve spánkové laboratoři, základem je tzv. polysomnografie. Jedná se o souběžný záznam a následnou analýzu řady tělesných parametrů: elektroencefalogramu, elektrookulogramu, elektromyogramu z mimického svalstva a dolních končetin, dechového úsilí, proudění vzduchu před nosem a ústy, nasycení krve kyslíkem a dalších parametrů. Zároveň se natáčí video a zvuk. Pacient má na těle přilepenu řadu sond (podívejte se: Ne, nemá bombu. Jen by pořád spal). Vyšetření nebolí. U menších dětí bývá přítomna maminka. Technologie je v zásadě shodná s dospělými, ale polysomnografie u malých dětí je náročnější z pohledu psychologie a spolupráce s dítětem. U velmi malých dětí do šesti měsíců je potom jiný postup při vyhodnocování záznamu.

Od jakého věku vyšetřujete poruchy spánku u dětí ve spánkové laboratoři? 

Vyšetřujeme děti od jednoho měsíce. Protože naše spánková laboratoř vyšetřuje i dospělé pacienty, není horní věková hranice stanovena, nejstarší naši pacienti mají přes osmdesát let.

V jakých případech doporučujete navštívit spánkovou laboratoř? 

Vyšetření ve spánkové laboratoři indikuje lékař – nejlépe lékař spánkového centra. Takže pozměním otázku: Kdy je potřeba navštívit spánkové centrum? Důvodem navštívit nás je situace, kdy má dítě potíže se spánkem, které významně narušují jeho kvalitu života nebo narušují chod rodiny, přičemž rodina a praktický lékař nemají efektivní řešení problému. Posouzení, kdy je již potřeba kontaktovat spánkové centrum, je nejlepší ve spolupráci s praktickým lékařem. Faktem je, že spánková centra v ČR nemají dostatečnou kapacitu a čekací doby bývají dosti dlouhé. Seznam akreditovaných spánkových center je možné najít na internetu: www.sleep-society.cz.

Jaká mohou být zjištění a závěry ze spánkové laboratoře a jak se dále postupuje? 

Polysomnografické vyšetření dá informace o délce spánku, struktuře spánku, informace o možných rušivých faktorech narušujících spánek – například detekuje poruchy dýchání ve spánku. Určení konkrétního léčebného postupu vychází potom z informací z pohovoru s rodiči a pacientem v kombinaci s výsledky vyšetření. Někdy užíváme k léčbě edukaci pacienta – například o zásadách spánkové hygieny, někdy užíváme farmaka (vždy po dohodě s rodiči). U poruch dýchání ve spánku často indikujeme operační řešení na ORL, někdy se také nevyhneme léčbě trvalým přetlakem (jedná se o malý kompresorek napojený přes hadici a masku na pacientovy dýchací cesty, viz Spát s maskou? Pro mnohé každodenní realita).

Jaké jsou nejčastější příčiny poruch spánku a jak často stojí za poruchou nějaký psychický problém? 

Jak otázka naznačuje, za poruchami spánku často stojí psychika a také nedodržování přirozených zásad spánkové hygieny. Technologický pokrok v posledních stech letech zcela změnil náš život obecně k lepšímu, ale má i stinné stránky. Elektrické osvětlení umožňuje prodloužit večerní aktivitu na úkor spánku. Moderní uspěchaná doba, důraz na školní a pracovní výsledky a také nové druhy zábavy jako počítačové hry a internet narušují spánek dětí i nás dospělých. Známá je vazba poruchy spánku na stav nazývaný ADHD/ADD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Malá část dětí trpí závažnějším duševním onemocněním – například depresí a projevem onemocnění bývá také porucha spánku.

Je pravda, že různé výkřiky ve spánku, neklid a pláč se objevují spíše u hyperaktivních a „živějších“ dětí? 

Jak již bylo řečeno, stav nazývaný ADD (dříve ADHD nebo ještě dříve lehká mozková dysfunkce) je stručně řečeno charakterizovaný poruchou pozornosti, často s hyperaktivitou, přičemž u části dětí je stav způsoben narušeným spánkem. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že příznaky typu „živější dítě“ nebo „neklidný spánek“ nemusejí vždy dosahovat chorobné intenzity – v určité míře má občas takové projevy většina dětí. Proto je důležité, aby lékaři předepisovali léčebné metody, farmaka a další procedury vždy po diskusi s rodiči a pacientem, nikoli pouze na základě výsledků přístrojových metod.

Mohl byste uvést nějakou zkušenost, vztahující se k této problematice? 

U pacientů s non-REM parasomnií, která se projevuje jako náměsíčnost (odborně somnambulismus = částečné probuzení s neúčelnou a zmatenou chůzí), existuje závažné riziko pádu například z okna. O tomto riziku, které není vůbec teoretické, vždy poučujeme rodiče i pacienta a nabádáme k technickým opatřením. Vzpomínám na dítě, které takto vypadlo z okna. Případ ale neskončil tragicky, protože rodina bydlela v přízemí. Dítě se probudilo na trávníku před domem (nezraněno). Tím dostala tato potenciálně tragická událost přece jen humornou pointu.

MUDr. Vilém Novák

Dětský neurolog a neurolog.

Pracuje ve Fakultní nemocnici Ostrava.

Dlouhodobě se věnuje epileptologii a dalším záchvatovým onemocněním především u dětí a spánkové medicíně u dětí i dospělých pacientů.

www.spatnespim.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Psaní článků pro internetové magazíny se věnuje již od roku 2010. Na serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na zdravotní problematiku.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).