Hlavní navigace

Poruchy příjmu potravy: problém není v postavě, ale v hlavě

7. 12. 2018

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Vnímáme je jako ty, co „chtějí být hubené“. Za nebezpečnými dietami však bývá značné duševní strádání nemocných. Anorexie a další poruchy příjmu potravy jsou vážnou psychiatrickou diagnózou.

Rozpoznat, že někdo ve vašem okolí trpí poruchou příjmu potravy, nemusí být – alespoň zpočátku – snadné. „Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat zdravě i přes extrémně vážné onemocnění. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, pohlaví, etnicit, ras, tělesných tvarů a váhových kategorií, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní,“ říká prof. Hana Papežová z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Nejčastěji však nemoc postihuje velmi mladé dívky a ženy.

„Dívka se začíná izolovat, nejí společně s rodinou, nosí si jídlo k počítači, jí méně, ztrácí váhu,“ popisuje první známky onemocnění doc. Libuše Stárková z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc. Problému si mohou všimnout i spolužáci či učitelé. Ti by pak podle lékařů měli upozornit rodiče.

Co nedělat, když vaše dítě trpí poruchou příjmu potravy

Řada rodičů se podle zkušeností mgr. Jana Kulhánka, klinického psychologa a psychoterapeuta z ambulance Anděl v Praze, zachová vhodným způsobem. S dívkou si citlivě promluví, společně hledají možnost pomoci, vyhledání odborníka a podobně. Nicméně někdy si rodina se situací neví rady.

„Dělají tu chybu, že věc bagatelizují. Snaží se vyhnout potížím tím, že předstírají, jako by potíže neexistovaly,“ vysvětluje psycholog. Setkává se ale i s jinou chybnou reakcí rodičů: „Mají pochopitelně strach. Ten ale někdy vyvolává nikoli úzkostnou reakci, nýbrž agresivní. Začnou na dítě hodně tlačit stylem: Zas děláš problémy, koukej pořádně jíst, uděláme ti v neděli knedlo-vepřo-zelo a bude to…“ Někdy dojde i na násilí: „Dostane knedlík, a když ho nesní, dostane facku,“ říká Hana Papežová. Podobné snahy o rychlá řešení pomocí síly nebo snahy zamést potíže pod koberec nefungují.

Jako nové formy prevence a léčby se lékařům a terapeutům osvědčují i nové technologie, díky nimž mohou pacienti dostávat podpůrné SMS, funguje internetové poradenství, psychoterapie formou chatu i kluby pro rodiče. Psychoedukace na internetu (např. stránky www.healthyandfree.cz, www.idealni.cz) přináší doporučené jídelníčky, škály k posouzení závažnosti onemocnění a poruchy vnímání vlastního těla a užitečné kontakty.

Další chybou je „nemluvení“. Místo toho, aby dívka dostala podporu, aby jí rodiče řekli, že ji mají rádi a že jí pomohou, začnou se s ní hádat a přestanou s ní mluvit.

„Už nám nehubněte“

Odborníci se snaží edukovat pedagogy, školní metodiky a psychology, aby problém uměli rozpoznat a mohli případně rodině poradit a pomoci. Nicméně v praxi se to ne vždy daří, jak popisuje Lucie Halbrštátová, která se již několik let léčí s anorexií, jednou z poruch příjmu potravy. „Na střední škole učitelé ignorovali jakýkoli problém. Výchovná poradkyně udělala jediné; přišla za mnou a řekla: Lucko, už nám nehubněte.“ Lucie se tak dlouho s problémem potýkala sama, přestože zhubla patnáct kilogramů během půl roku.

Podle prof. Papežové je s osvětou potřeba začít již na základních školách. Programy se nezaměřují vyloženě na tzv. zdravou výživu, protože přehnaná pozornost na toto téma se může obrátit špatným směrem (jde o riziko tzv. ortorexie, kdy je nemocný posedlý zdravou stravou), ale na zvládání stresu, šikany a dalších problémů, kterým děti čelí. A které mnohdy řeší jídlem, respektive jeho odmítáním. „Někoho dokážete prevencí posílit v lepším zvládání stresu apod., u jiného problém stejně vznikne. Pak se zaměřujeme na to, aby pomoc přišla co nejdříve,“ říká lékařka. Není to však snadné.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

Stále tabu

Porucha příjmu potravy je stále hodně utajovaný problém. Tají jej nemocný, tají jej jeho rodina. Stydí se, mají pocit viny. „Pracujeme s vrcholem ledovce. Nemáme přesná data, starší studie z USA uvádí, že se léčí jen deset procent nemocných. Psychiatrii a psychické poruchy stále ochromuje určitá stigmatizace,“ popisuje prof. Papežová. Anorexie, bulimie a další poruchy příjmu potravy jsou totiž duševním onemocněním, problém je lidově řečeno v hlavě, nikoli v postavě.

Patologické jídelní chování není jen anorexie a bulimie

  • Anorexia nervosa – pacientka si snižuje hmotnost sama, dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxativ či excesivním cvičením. Má strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkresleně vnímá vlastní tělo a má vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály. Trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, u žen chybí menses, muži ztrácejí sexuální zájem. Často se z ní vyvíjí bulimia nervosa.
  • Orthorexie – psychická porucha, při které se člověk (ve větší míře, než která je považována za „normální“) upíná na zdravou stravu.
  • Bigorexie – psychická porucha, která se vyznačuje posedlostí cvičit a v nadměrném množství používat steroidy.
  • Bulimia nervosa – neustálé myšlenky na jídlo a neodolatelná touha po jídle se záchvaty přejídání. Snaha zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla jedním (nebo více) způsoby – vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky, diuretiky, tyreoidálními preparáty, u diabetických pacientů manipulací inzulinovou léčbou. Pro chorobný strach z tloušťky si pacientka stanovuje cílovou hmotnost nižší, než je pro ni optimální váha. Podléhá záchvatům přejídání „binge eating“, kdy konzumuje výrazně nadměrné množství potravy (většinou takové, kterou si z dietních důvodů běžně odpírá – např. sladkosti) v krátkém čase.
  • Psychogenní přejídání – přejídání může být reakcí na stresové situace, jako jsou sexuální trauma, ztráta blízké osoby nebo uplatnění. Vede k nárůstu hmotnosti následkem psychických faktorů a poruch stravovacího chování. Následná obezita vede ke snížení sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních vztazích, sociální izolaci. Lze ji navodit i dlouhodobou psychofarmakoterapií. Zaujetí různými dietními opatřeními vede často do začarovaného kruhu výrazného kolísání hmotnosti, afektivní labilitě i depresivním poruchám.

Zdroj: Medialogy – 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Samotná dívka s anorexií vyhledá pomoc málokdy, většinou zasáhne rodina či okolí. Na odborníky se obracejí spíše nemocné s bulimií. „Často jsou v depresi či již předstupni před sebevražedným pokusem,“ uvádí doc. Stárková s tím, že riziko sebevražd je u poruch příjmu potravy až dvousetnásobně zvýšené. Podle Jana Kulhánka je dnes situace přeci jen o něco lepší než třeba před patnácti lety, pomoc psychologa vyhledá již větší množství nemocných: „Lidé již mají menší pocit selhání, ostudy než dřív, když vyhledají psychologa či psychiatra,“ domnívá se.

Proč já?

Zranitelnost, dispozice k onemocnění, může přicházet z mnoha stran. Vliv na rozvoj nemoci má i genetika, lidé, kteří trpí poruchou příjmu potravy, mají určité osobnostní dispozice. Když pak přijde stres nebo jiný spouštěč, uvolní se kaskáda diet a patologického jídelního chování. Nové výzkumy pak ukazují také souvislosti některých psychických chorob se střevním mikrobiomem.

TIP: Průměrný člověk má ve svých střevech až 1,5 kg bakterií. „Tento takzvaný mikrobiom zásadním způsobem ovládá nejen imunitu, ale i obezitu, psychiku, a má tak spojitost i s řadou onemocnění,“ popisuje v rozhovoru biolog Petr Ryšávka.

„Je to začarovaný kruh, který může začít stresem, pokračuje dietami, je ovlivněn propustností střeva, které zpětně ovlivňuje mozek a neurotransmitery, které jsou odpovědné za depresi a další psychické symptomy typické pro poruchu příjmu potravy,“ vysvětluje prof. Papežová. Vědci z 1. lékařské fakulty nyní zkoumají vliv mikrobiomu na poruchy příjmu potravy, ale zaměřili se také na nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu, kdy se pro nemocné jedinou životní odměnou stává hubnutí: „Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. V Centru pro poruchy příjmu potravy při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze lékaři pomocí nových zobrazovacích metod zjišťují, že dívky s poruchou příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace. Nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní osoby, podobně jako to nedokážou například lidé s autismem. To pak v celku zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní.“

Sociální kontext je u tohoto onemocnění významný. „Lidé s poruchou příjmu potravy se mohou skutečně vyléčit. Potřebují k tomu však dobrou odbornou i lidskou podporu,“ říká psycholog Jan Kulhánek. Podle odborníků onemocněním typu poruchy příjmu potravy nahrává jak „nevinná“ dětská šikana, poznámky o postavě na hodině tělocviku, tak třeba titulky bulváru založené na komentářích hmotnosti a vzhledu celebrit. „Prospělo by, kdyby ve společnosti panoval větší respekt jednoho k druhému,“ uzavírá doc. Stárková.

Galerie: Dieta podle první republiky: Tolik máte vážiti

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).