Hlavní navigace

Poruchy příjmu potravy: problém není v postavě, ale v hlavě

Lenka Krbcová

Vnímáme je jako ty, co „chtějí být hubené“. Za nebezpečnými dietami však bývá značné duševní strádání nemocných. Anorexie a další poruchy příjmu potravy jsou vážnou psychiatrickou diagnózou.

Doba čtení: 6 minut

Rozpoznat, že někdo ve vašem okolí trpí poruchou příjmu potravy, nemusí být – alespoň zpočátku – snadné. „Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat zdravě i přes extrémně vážné onemocnění. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, pohlaví, etnicit, ras, tělesných tvarů a váhových kategorií, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní,“ říká prof. Hana Papežová z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Nejčastěji však nemoc postihuje velmi mladé dívky a ženy.

„Dívka se začíná izolovat, nejí společně s rodinou, nosí si jídlo k počítači, jí méně, ztrácí váhu,“ popisuje první známky onemocnění doc. Libuše Stárková z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc. Problému si mohou všimnout i spolužáci či učitelé. Ti by pak podle lékařů měli upozornit rodiče.

Co nedělat, když vaše dítě trpí poruchou příjmu potravy

Řada rodičů se podle zkušeností mgr. Jana Kulhánka, klinického psychologa a psychoterapeuta z ambulance Anděl v Praze, zachová vhodným způsobem. S dívkou si citlivě promluví, společně hledají možnost pomoci, vyhledání odborníka a podobně. Nicméně někdy si rodina se situací neví rady.

„Dělají tu chybu, že věc bagatelizují. Snaží se vyhnout potížím tím, že předstírají, jako by potíže neexistovaly,“ vysvětluje psycholog. Setkává se ale i s jinou chybnou reakcí rodičů: „Mají pochopitelně strach. Ten ale někdy vyvolává nikoli úzkostnou reakci, nýbrž agresivní. Začnou na dítě hodně tlačit stylem: Zas děláš problémy, koukej pořádně jíst, uděláme ti v neděli knedlo-vepřo-zelo a bude to…“ Někdy dojde i na násilí: „Dostane knedlík, a když ho nesní, dostane facku,“ říká Hana Papežová. Podobné snahy o rychlá řešení pomocí síly nebo snahy zamést potíže pod koberec nefungují.

Jako nové formy prevence a léčby se lékařům a terapeutům osvědčují i nové technologie, díky nimž mohou pacienti dostávat podpůrné SMS, funguje internetové poradenství, psychoterapie formou chatu i kluby pro rodiče. Psychoedukace na internetu (např. stránky www.healthyandfree.cz, www.idealni.cz) přináší doporučené jídelníčky, škály k posouzení závažnosti onemocnění a poruchy vnímání vlastního těla a užitečné kontakty.

Další chybou je „nemluvení“. Místo toho, aby dívka dostala podporu, aby jí rodiče řekli, že ji mají rádi a že jí pomohou, začnou se s ní hádat a přestanou s ní mluvit.

„Už nám nehubněte“

Odborníci se snaží edukovat pedagogy, školní metodiky a psychology, aby problém uměli rozpoznat a mohli případně rodině poradit a pomoci. Nicméně v praxi se to ne vždy daří, jak popisuje Lucie Halbrštátová, která se již několik let léčí s anorexií, jednou z poruch příjmu potravy. „Na střední škole učitelé ignorovali jakýkoli problém. Výchovná poradkyně udělala jediné; přišla za mnou a řekla: Lucko, už nám nehubněte.“ Lucie se tak dlouho s problémem potýkala sama, přestože zhubla patnáct kilogramů během půl roku.

Podle prof. Papežové je s osvětou potřeba začít již na základních školách. Programy se nezaměřují vyloženě na tzv. zdravou výživu, protože přehnaná pozornost na toto téma se může obrátit špatným směrem (jde o riziko tzv. ortorexie, kdy je nemocný posedlý zdravou stravou), ale na zvládání stresu, šikany a dalších problémů, kterým děti čelí. A které mnohdy řeší jídlem, respektive jeho odmítáním. „Někoho dokážete prevencí posílit v lepším zvládání stresu apod., u jiného problém stejně vznikne. Pak se zaměřujeme na to, aby pomoc přišla co nejdříve,“ říká lékařka. Není to však snadné.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

Stále tabu

Porucha příjmu potravy je stále hodně utajovaný problém. Tají jej nemocný, tají jej jeho rodina. Stydí se, mají pocit viny. „Pracujeme s vrcholem ledovce. Nemáme přesná data, starší studie z USA uvádí, že se léčí jen deset procent nemocných. Psychiatrii a psychické poruchy stále ochromuje určitá stigmatizace,“ popisuje prof. Papežová. Anorexie, bulimie a další poruchy příjmu potravy jsou totiž duševním onemocněním, problém je lidově řečeno v hlavě, nikoli v postavě.

Patologické jídelní chování není jen anorexie a bulimie

  • Anorexia nervosa – pacientka si snižuje hmotnost sama, dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxativ či excesivním cvičením. Má strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkresleně vnímá vlastní tělo a má vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály. Trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, u žen chybí menses, muži ztrácejí sexuální zájem. Často se z ní vyvíjí bulimia nervosa.
  • Orthorexie – psychická porucha, při které se člověk (ve větší míře, než která je považována za „normální“) upíná na zdravou stravu.
  • Bigorexie – psychická porucha, která se vyznačuje posedlostí cvičit a v nadměrném množství používat steroidy.
  • Bulimia nervosa – neustálé myšlenky na jídlo a neodolatelná touha po jídle se záchvaty přejídání. Snaha zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla jedním (nebo více) způsoby – vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky, diuretiky, tyreoidálními preparáty, u diabetických pacientů manipulací inzulinovou léčbou. Pro chorobný strach z tloušťky si pacientka stanovuje cílovou hmotnost nižší, než je pro ni optimální váha. Podléhá záchvatům přejídání „binge eating“, kdy konzumuje výrazně nadměrné množství potravy (většinou takové, kterou si z dietních důvodů běžně odpírá – např. sladkosti) v krátkém čase.
  • Psychogenní přejídání – přejídání může být reakcí na stresové situace, jako jsou sexuální trauma, ztráta blízké osoby nebo uplatnění. Vede k nárůstu hmotnosti následkem psychických faktorů a poruch stravovacího chování. Následná obezita vede ke snížení sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních vztazích, sociální izolaci. Lze ji navodit i dlouhodobou psychofarmakoterapií. Zaujetí různými dietními opatřeními vede často do začarovaného kruhu výrazného kolísání hmotnosti, afektivní labilitě i depresivním poruchám.

Zdroj: Medialogy – 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Samotná dívka s anorexií vyhledá pomoc málokdy, většinou zasáhne rodina či okolí. Na odborníky se obracejí spíše nemocné s bulimií. „Často jsou v depresi či již předstupni před sebevražedným pokusem,“ uvádí doc. Stárková s tím, že riziko sebevražd je u poruch příjmu potravy až dvousetnásobně zvýšené. Podle Jana Kulhánka je dnes situace přeci jen o něco lepší než třeba před patnácti lety, pomoc psychologa vyhledá již větší množství nemocných: „Lidé již mají menší pocit selhání, ostudy než dřív, když vyhledají psychologa či psychiatra,“ domnívá se.

Proč já?

Zranitelnost, dispozice k onemocnění, může přicházet z mnoha stran. Vliv na rozvoj nemoci má i genetika, lidé, kteří trpí poruchou příjmu potravy, mají určité osobnostní dispozice. Když pak přijde stres nebo jiný spouštěč, uvolní se kaskáda diet a patologického jídelního chování. Nové výzkumy pak ukazují také souvislosti některých psychických chorob se střevním mikrobiomem.

TIP: Průměrný člověk má ve svých střevech až 1,5 kg bakterií. „Tento takzvaný mikrobiom zásadním způsobem ovládá nejen imunitu, ale i obezitu, psychiku, a má tak spojitost i s řadou onemocnění,“ popisuje v rozhovoru biolog Petr Ryšávka.

„Je to začarovaný kruh, který může začít stresem, pokračuje dietami, je ovlivněn propustností střeva, které zpětně ovlivňuje mozek a neurotransmitery, které jsou odpovědné za depresi a další psychické symptomy typické pro poruchu příjmu potravy,“ vysvětluje prof. Papežová. Vědci z 1. lékařské fakulty nyní zkoumají vliv mikrobiomu na poruchy příjmu potravy, ale zaměřili se také na nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu, kdy se pro nemocné jedinou životní odměnou stává hubnutí: „Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. V Centru pro poruchy příjmu potravy při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze lékaři pomocí nových zobrazovacích metod zjišťují, že dívky s poruchou příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace. Nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní osoby, podobně jako to nedokážou například lidé s autismem. To pak v celku zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní.“

Sociální kontext je u tohoto onemocnění významný. „Lidé s poruchou příjmu potravy se mohou skutečně vyléčit. Potřebují k tomu však dobrou odbornou i lidskou podporu,“ říká psycholog Jan Kulhánek. Podle odborníků onemocněním typu poruchy příjmu potravy nahrává jak „nevinná“ dětská šikana, poznámky o postavě na hodině tělocviku, tak třeba titulky bulváru založené na komentářích hmotnosti a vzhledu celebrit. „Prospělo by, kdyby ve společnosti panoval větší respekt jednoho k druhému,“ uzavírá doc. Stárková.

Galerie: Dieta podle první republiky: Tolik máte vážiti