Hlavní navigace

Po návratu z dovolené odpusťte vodu z potrubí. Dobrá rada, nebo nesmysl?

4. 8. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
„Lidé by bezprostředně po návratu neměli vodu pít ani se v ní sprchovat,“ říkají odborníci z Mendelovy univerzity v Brně a radí po dovolené vždy odpustit celý obsah vodovodních trubek. Podle vodohospodářů jsou ale jejich závěry nepřesné.

Pokud zůstává voda ve vodovodním potrubí stát několik dní, například v průběhu dovolené, mohou se do ní uvolňovat rizikové látky z některých materiálů, z nichž je potrubí vyráběno. Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU) proto veřejnosti doporučují, aby po návratu z dovolených obsah vodovodních trubek odpustili.

Co se dozvíte v článku
  1. Záleží na tom, jaké máte potrubí
  2. Výsledky mohou být zkreslené
  3. Bezpečné potrubí je to z plastu
  4. Látky ve vodě nepředstavují nutně riziko
  5. Upustit tedy vodu, nebo ne?

Záleží na tom, jaké máte potrubí

Vědci přitom podle zprávy, kterou publikovali na webu fakulty, analyzovali několik druhů potrubí:

„Máme pozinkované, měděné, mosazné, hliníkové a plastové potrubí. Aktuálně zjišťujeme obsah těžkých kovů, které se mohou do vody z potrubí uvolnit. Jde například o zinek, měď, nikl nebo olovo,“ uvedl vedoucí Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky MENDELU Petr Junga. Vzorky trubek nechávají vědci jeden až tři dny vylouhovat v demineralizované vodě a poté za pomoci spektrofotometrie zjišťují zastoupení sledovaných prvků v miligramech na litr vody.

První výsledky testů ukazují, že nejvíce kovů se do vody dostává z pozinkovaného potrubí. Vědci ve vzorku naměřili extrémně nadlimitní množství zinku.

Při analýze neobstálo ani v dnešní době hojně používané potrubí z mědi. „Docela nás překvapilo, že dost kovů se uvolňovalo i z antikorozní oceli, tedy nerezu. Relativně dobře vyšlo potrubí z polyethylenu,“ dodává Petr Junga.

Výsledky mohou být zkreslené

Podle ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Viléma Žáka je ovšem metoda, kterou univerzita k testování používá, částečně zavádějící:

„Demineralizovaná voda, což je v zásadě destilovaná voda, lidem doma z kohoutku neteče. Demineralizované vodě se navíc ve vodohospodářské hantýrce říká ‚hladová voda‘, protože má vyšší tendenci rozpouštět veškeré možné kontaminanty ve vodě přítomné,“ konstatoval Vilém Žák s tím, že metodika stanovení míry kontaminace vody z kohoutku z potrubí je tak v tomto případě stanovená nereálně.

Bezpečné potrubí je to z plastu

V současné době se navíc podle Žáka vyrábějí trubky a tvarovky pro vnitřní rozvody studené pitné vody, teplé užitkové vody nebo ústředního i podlahového vytápění z látky hostalen. Jde o polypropylen, který i samotný výzkum vědců z MENDELU (v jejich případě polyethylen) označil za nejméně rizikový materiál používaný na výrobu potrubí.

Skutečnost, že „potrubí z plastu“ je z tohoto pohledu nejméně rizikové, je přitom známa již poměrně dlouho, a také proto se v současné době nejčastěji používá.

Látky ve vodě nepředstavují nutně riziko

Co se týká některých možných rizikových prvků, jako je zinek nebo měď, pak jejich příjem v určitém množství je pro lidský organismus dokonce přínosem.

Zinek mimo jiné příznivě ovlivňuje imunitní systém a jako významný antioxidant je i součástí prevence vůči virovým onemocněním. Podle doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) by měl dospělý člověk denně přijímat prostřednictvím stravy zhruba 10 miligramů zinku, v ČR přitom činí podle Státního zdravotního ústavu denní příjem zinku v průměru 11 mg u mužů a necelých 7 mg u žen.

Doporučená denní dávka mědi by pak měla činit jeden miligram denně, ale může být i podstatně vyšší, neboť jde o prvek posilující imunitu. Za rizikový a nadbytečný příjem tohoto prvku se považují vyšší desítky miligramů, k tomu však běžně nedochází prostřednictvím potravy (nebo vody), ale dýcháním kontaminovaného vzduchu.

Upustit tedy vodu, nebo ne?

Na druhou stranu, upustit vodu z vodovodních trubek, a to i před sprchováním, jak doporučují vědci z MENDELU, není nic proti ničemu.

Pokud není člověk delší dobu doma, pravděpodobnost uvolnění rizikových látek z potrubí logicky roste, a kromě toho se, jak upozorňuje i MENDELU, začínají v trubkách také množit bakterie.

Tak či tak ale nejde zřejmě o plošný problém. Spíše se jedná o potenciální riziko týkající se případů, kdy člověk není opravdu dlouho doma a rozvody vody do bytu, kde bydlí, jsou skutečně vyrobeny z výše jmenovaných rizikových kovových materiálů.

Kompletní výsledky analýzy materiálů z vodovodních trubek by měly být k dispozici koncem tohoto roku.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).