Parazitární blud: Když na 100 % víte, že trpíte parazity – a není to pravda

Na parazity se dnes svádí kdejaký problém. Někteří lidé ale mají spíše „brouka v hlavě“ a jsou parazity posedlí, aniž by jim nějací škodili. Parazitární blud je závažné onemocnění s často špatnou diagnózou.

Parazitární blud je závažná psychická porucha, která je zmiňována už na přelomu osmnáctého a devatenáctého století a pacientům může pořádně ztížit život. Co to vlastně je? Je jedinec napaden nějakým „broukem“?

Přeneseně řečeno je to skutečně takzvaný „brouk v hlavě“. Obsahem bludu může být ledacos. Podle odborníků je parazitární blud přesvědčení, že je dotyčný člověk postižen či napaden nějakým cizopasníkem (svrab, veš, tasemnice, hlísti a podobně). „Tento druh bludu patří do širší skupiny takzvaných hypochondrických bludů – chorobných přesvědčení o tom, že daný jedinec trpí nějakou závažnou nemocí,“ podotýká psychiatrička Veronika Pavlacká Vaverková.

O tom, že má člověk na těle „brouka“, je bezvýhradně přesvědčen. Nutkavě o něm přemýšlí a to ho vede k chování, které má za cíl parazita odstranit. Třeba nanášením různých přípravků, dezinfekčních prostředků na kůži. Tito lidé pak přicházejí k lékaři s tím, že jsou napadeni, a žádají léčbu kožního a infekčního onemocnění.

Blízký vám může nemoc vsugerovat

Tento syndrom není nakažlivý ve smyslu infekčních onemocnění. Jak už jsme zmiňovali, jedná se o psychický problém. Pacient ale může svého „smyšleného“ parazita další osobě vsugerovat.

V psychiatrii se tomuto fenoménu říká indukovaný blud (indukovaná porucha s bludy, tj. Folie a deux) a týká se jakéhokoliv bludného obsahu, nejen parazitů. „Podmínkou je blízký vztah mezi pacientem a další osobou, zejména je-li na pacientovi nějak závislá a je dostatečně submisivní,“ popisuje odbornice.

Roztoči, pavouci i vnitřní červi…

Mezi parazitární bludy lze zařadit jakékoliv nepodložené přesvědčení o infekci cizopasníky na kůži nebo i v těle (roztoči, vši, štěnice, komáři, mravenci, pavouci, vnitřní červi). Vyskytuje se zejména u starších osob, často sociálně izolovaných, které trpí nějakým onemocněním sluchu či zraku.

Není divu, že podobná představa někoho straší. Roztoč trudník tukový (Demodex folliculorum) žije v základech vlasů a mazových žlázách
Autor: Depositphotos.com

Není divu, že podobná představa někoho straší. Roztoč trudník tukový žije v základech vlasů a mazových žlázách

Další skupinu tvoří lidé, kteří se nacházejí v tíživé sociální situaci, jsou vystaveni odtržení od společnosti a zažívají silný stres (trestní stíhání, nedávná imigrace, ovdovění, zážitek těžkého traumatu, např. znásilnění, apod.). Osobnost pacientů postižených parazitárním bludem je často přecitlivělá ke kritice z důvodu sníženého sebevědomí. Někteří pacienti mohou mít za sebou v dětství despotickou výchovu nebo jiná psychická traumata, například fyzické tresty.

Lidé často navštěvují jiné lékaře než psychiatry

Průměrný věk pacientů je podle odborníků mezi čtyřiatřiceti až pětačtyřiceti lety s tím, že nejvíce lidí trpících tímto syndromem je ve věkové kategorii nad čtyřicet let. „Může se ale vyskytnout i v osmnácti letech. Choroba se totiž objevuje i u chronických uživatelů kokainu a některých psychostimulačních drog,“ popisuje psychiatrička.

Podle odborníků je velmi těžké určit, kolik pacientů parazitárním bludem v České republice trpí. Často totiž navštěvují jiné lékaře než psychiatry a správnou diagnózu se tak mohou dozvědět až po hodně dlouhé době. Obecně je porucha s bludy přítomna asi u třiceti lidí na sto tisíc obyvatel.

Jak probíhá léčba

Prvním vítězstvím je tedy vůbec přijít na to, že pacient trpí bludem, a následně začít s odbornou psychiatrickou léčbou. Postižení totiž ve většině případů nevěří, že se jedná o psychický problém, jsou přesvědčeni, že trpí kožním či infekčním onemocněním.

V psychiatrické léčbě je základním kamenem důvěra a vybudování bezpečného vztahu mezi lékařem a pacientem. K podpůrné psychoterapii je zpravidla nezbytná léčba psychofarmaky, a to dle převládajících příznaků – je-li na prvním místě úzkost (tíživá životní situace), jsou nejlepším lékem antidepresiva.

Jedná-li se o déledobý „podivínský“ problém zejména v myšlení, pak jsou nejlepší volbou antipsychotika. „Léčitelnost je někdy obtížná. Záleží na individuálním případu a na konstelaci lékař-pacient,“ podotýká Veronika Pavlacká Vaverková s tím, že některé případy se vyléčit dají a některé ne. Syndrom se totiž vyskytuje u různých lidí a má i různou příčinu. Léčba musí být vždy specifická, „šitá ne míru“ konkrétnímu pacientovi. Až poté je možné určit prognózu.

Prevence a diagnóza

A jak výskytu této choroby zabránit? „Na místě je láskyplná a důsledná výchova, schopnost adaptace, sociální dovednosti… umění žít. Žádný univerzální klíč neexistuje,“ říká odbornice. Pokud u vašeho blízkého vysledujete náznaky „brouka v hlavě“, měli byste postižené osobě nabídnout pomoc a zprostředkovat vyšetření v psychiatrické nebo i psychologické ambulanci. Psycholog stav zhodnotí a pacienta „přepošle“ dle závažnosti k psychiatrovi.

Oslovená psychiatrička se s tímto syndromem seznámila v psychiatrické léčebně u dlouhodobě vážně psychicky nemocných pacientů. „Ve své ambulanci, kde léčím zejména neuroticky nemocné (‚lehce psychicky nemocné‘) pacienty, jsem se setkala jen s náznakem tohoto onemocnění. Tedy v určitém období, kdy byli pacienti velmi úzkostní (těžké manželské problémy nebo pracovní obtíže), se objevilo hypochondrické sebepozorování s potřebou ‚odčervit‘ organismus. Při zlepšení situace a po případné terapeutické interpretaci došlo k vymizení tohoto problému (této obavy),“ podotýká.

Odborná spolupráce:

MUDr. Veronika Pavlacká Vaverková

Lékařka s úplnou specializací v oboru psychiatrie dospělých.

Pracovala v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, v privátní psychiatrické nemocnici Capio Nightingale Hospital ve Velké Británii, absolvovala odborné stáže na Psychiatrické klinice v Brně a působila jako konziliární psychiatr a lékař na neurologii v Uherskohradišťské nemocnici. Od roku 2009 začala působit i ve své privátní praxi a od konce roku 2011 pracuje pouze jako privátní psychiatr ve své ambulanci, www.soukromypsychiatr.cz.