Hlavní navigace

Stres nás chránil před medvědem. Dnes vede k syndromu vyhoření

21. 1. 2019

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Psycholog a expert na problematiku stresu a vyhoření prof. Ptáček hned úvodem překvapí. „Obhajuje“ totiž stres. Respektive přibližuje jeho původní význam a vysvětluje, co se změnilo a proč se z našeho ochránce stal nepřítel. Co můžeme udělat, abychom vlivem stresu nevyhořeli? A hlavně jak nesklouznout od syndromu vyhoření až do depresí?

Stres evolučně neznamenal negativní stav, měl nás v určitém smyslu bránit. „Stres představuje funkční stav živého organismu. Je to reakce na zátěž, která má za cíl připravit nás na akci, udržet homeostázu a zabránit poškození nebo smrti organismu,“ popisuje Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Nicméně člověk byl odpradávna nastaven na jiný typ stresu, než zažíváme dnes.

Psycholog to dokládá na příkladu medvěda, který útočil na našeho praprapředka. „Byl to intenzivní, krátkodobý stres. S předpokladem, že se s ním člověk nějakým způsobem vyrovná, například že se s tím medvědem popere nebo před ním uteče.“

Život s medvědem v zádech

Moderní dobu provází jiný druh stresu. Je to stres, ve kterém žijeme prakticky všichni. Abychom zůstali u příkladu medvěda, můžete si představit otevřenou medvědí tlamu, ve které permanentně držíme hlavu. „Ve dvacátém a jednadvacátém století jsme vymysleli něco jako dlouhodobý stres,“ říká prof. Ptáček. Naši předci byli sice vystavováni nárazově velmi silnému stresu, ale když „medvěda zahnali“, měli čas na regeneraci.


Autor: Depositphotos.com

Stres měl lidstvo v určitém smyslu bránit, ale na rozdíl od současnosti byl nárazový, krátkodobý

„My se ale s tím pomyslným medvědem probouzíme, jedeme s ním do práce, tam čeká další medvěd – náš šéf, a tak to jde celý den. Doma řešíme dalšího medvěda. Pak si chceme dát skleničku, což je nejčastější forma vyrovnávání se se stresem v České republice, ale ani ta nám nepomůže; jdeme spát a většině z nás hlava stále šrotuje – a zase medvěd. Oproti našim předkům je onen medvěd integrální součástí našeho života.“

Jste unavení, ztrácíte smysl a začínáte být cyničtí?

Odborníci z Psychiatrické kliniky se zabývají nejen diagnostikou a léčbou duševních poruch, dlouhodobě se věnují také právě problematice stresu, symptomům deprese a syndromu vyhoření, který úzce souvisí s dlouhodobým stresem. Prof. Ptáček se podílí na výzkumu těchto potíží jak u obecné populace, tak u různých profesních skupin. S kolegy zkoumají, jak jsou na tom lidé určitých zaměstnání. A zjišťují, že velké problémy mají i ti, které práce baví. Nebo původně bavila. „Celý den zvoní telefony, chodí maily, souběžně řešíte několik úkolů, všeho je hrozně moc… Nejprve se s tím snažíte bojovat. Po určité době se ale začnete cítit strašně unavení. Medvědů je moc a jsou tu pořád, neutečete před nimi, nemáte čas na regeneraci a ten boj pro vás začíná ztrácet smysl,“ popisuje psycholog první varovné příznaky toho, že stres přechází do tzv. syndromu vyhoření.

Syndrom vyhoření

Odpověď organismu na chronické emocionální a personální stresory spojené převážně s pracovní činností, charakteristické dimenzemi vyčerpání, cynismu a neefektivity.

(Maslach, Schaufeli, Leiter, 2001)

Jeho základními příznaky je, že se cítíte unavení, ztrácíte smysl svého počínání, a tak začínáte být cyničtí. To je i častý případ lékařů či učitelů, kteří podle odborníků patří v tomto směru k nejohroženějším profesím. „Slýcháme nejednou od lékařů, že léčit pacienty nemá smysl, protože stejně zemřou. Učitelé říkají: Nemá smysl mládež vzdělávat a vychovávat, protože jsou to stejně ignoranti,“ popisuje psycholog příklady z praxe.

Prázdná baterie

Veškerou svoji energii si můžeme představit jako vnitřní baterii. Energie v ní postupně ubývá, až je zcela prázdná – to je syndrom vyhoření. „To je ale ještě pořád dobré, s tím můžete něco dělat,“ překvapuje prof. Ptáček. Prázdnou baterii můžeme nabít a jede se dál. Ale když s ní člověk nic neudělá, nenabije ji, hrozí mu již vážné potíže a nemoc.

Prázdnou baterii někdy v životě zažije snad každý. To není žádná katastrofa. Je ale velký rozdíl, jestli ji znovu nabije, nebo na ni jede dál a dál… – dokud to jde. Říkáme si: „To zvládnu.“ Jenže prázdná baterie jednoho dne shoří docela.


Autor: Prezentace prof. Radka Ptáčka, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Problém je i to, že není možné určit, za jak dlouho se právě vaše baterie vybije a vyhoří. „Každý má zásobu energie trochu jinou. A je právě záludnost, že nevíte, jakou má vaše baterka kapacitu.“ V tom syndrom vyhoření připomíná známou „Nohavicovu teorii alkoholického kopce“ z filmu Rok ďábla:

Jak moc jsme vyhořelí? Nejlépe jsou na tom zemědělci, rybáři a duchovní

Ve srovnání se světem jsme v ČR zhruba uprostřed, pětina české populace vykazuje již intenzivnější symptomy syndromu vyhoření. K nejohroženějším skupinám pak patří vrcholoví manažeři, tedy lidé s velkou zodpovědností, z profesí jsou to již zmínění lékaři a učitelé, ale nejen oni.

„Výskyt syndromu vyhoření sledujeme od roku 2015. Výsledky výzkumů poukazují na významné souvislosti mezi pracovní zátěží plynoucí z různých profesí a rozvojem nejen projevů stresu a syndromu vyhoření, ale též závažnějších jevů, jako jsou příznaky deprese. Mezi nejohroženější skupiny patří především vrcholoví manažeři, řídící pracovníci s odpovědností za větší firemní celek, dále pak i střední nebo nižší manažeři a řídící pracovníci. K nejohroženějším profesím patří lékaři a zdravotníci, učitelé, ale též policisté nebo soudci. Jako specificky ohrožená skupina se jeví i novináři,“ uvádí Radek Ptáček.

Přednosta Psychiatrické kliniky prof. Jiří Raboch doplňuje: „Je málo známou skutečností, že lékaři ve srovnání s jinými profesemi jsou v tomto směru nejohroženější skupinou. Kromě snahy vychovat v našem státě vyšší množství aktuálně nedostatkových lékařů musí patřit snaha o zachování dobrého zdravotního i psychického stavu zdravotníků ke společenským prioritám.“ Také více než polovina učitelů je podle zjištění výzkumů ohrožena syndromem vyhoření. Obě profese (lékaři i učitelé) mají jedno společné – za největší problém považují ohromnou administrativní zátěž, která je na ně kladena.

Z velkých národních studií vyplývá, že pokud jde o syndrom vyhoření, velmi dobře jsou na tom živnostníci bez zaměstnanců, a ještě lépe pracovníci v rybářství a zemědělství. „Ale spolehlivě nejníže skóruje ještě jedna skupina – a tou jsou duchovní,“ popisuje psycholog Ptáček.

Autoři studií zjistili také výrazné rozdíly mezi jednotlivými kraji České republiky (viz galerie). „Chcete-li snížit své riziko vyhoření, běžte chytat ryby na Vysočinu,“ doporučuje s nadsázkou odborník.

Co můžeme udělat, když nechceme vyhořet?

Základním faktorem lidské spokojenosti jsou – což je potvrzeno mnoha studiemi – uspokojivé mezilidské vztahy (nejen doma, ale i v práci, v místě bydliště apod.) a ty také zvyšují naše šance na dobré zdraví v následujících letech. Podle odborníků nás ovlivní až na deset příštích let. „Není nic důležitějšího v prevenci syndromu vyhoření než dbát na mezilidské vztahy,“ zdůrazňuje i Radek Ptáček. „Významná studie dokonce ukázala, že osamělost zabíjí více než třeba kouření nebo alkoholismus.“

Chcete praktické rady? „Začněte u prevence. Důležité je alespoň jednou denně vypojit vybíječe a zapojit nabíječe.“ Nejprve ale musíme zjistit, uvědomit si, co naše vybíječe a nabíječe jsou. Vybíjet nás totiž může vše, co děláme, jíme, židle, na které sedíme, i špatné mezilidské vztahy třeba v rodině. Nabíječem může být cokoli, co vás těší – sport, koníčky… Všechno, co vás nabije. „Na základě důkazů jsou nejlepší prevencí stresu tyto zásady: jasně oddělovat práci od volného času, pěstovat vztahy, dobře spát, mít vhodný životní styl, mít smysl a koníčky – ty se zdají být skutečně důležité v prevenci syndromu vyhoření,“ vyjmenovává prof. Ptáček.

Co ale dělat, pokud už je na prevenci pozdě a vaše baterka je vybitá? Vezměte si volno! A to co nejdelší a skutečně relaxujte. Vrátíte se nabití energií a novou chutí a předejdete tak patologiím, ve které by se váš syndrom vyhoření dříve či později vyvinul. „Když nemůžete odjet na měsíc na pláž, běžte za psychiatrem. Obvykle následuje medikace, ale i tak počítejte s tím, že i psychiatr vám řekne, že ve svém životě musíte něco změnit,“ uzavírá psycholog. Změna je zkrátka to hlavní a je třeba přijít s ní včas. Syndrom vyhoření, pokud jej neřešíme, totiž velmi často ústí v neurotické či depresivní poruchy.

Odborná spolupráce:

Prof. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Oddělení Psychologické laboratoře Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze


Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).