Hlavní navigace

Ochranka v obchodech nemá právo nahlížet vám do tašek

„Ukažte mi tašku,“ vyhrknul na mě jakýsi člověk v černém, když jsem opustila supermarket vchodem, nikoli přes kasy. Rezolutně jsem odmítla. Řekl, že je security a že chce vidět moji tašku. „No a? Neukážu,“ trvala jsem na svém. Na co má a nemá ochranka v obchodech právo? Ptali jsme se právníka.

Doba čtení: 5 minut

Měl to být jen drobný nákup na pár minut, šest rohlíků, nějaký sýr, rajčata, rychle do obchodu, zaplatit a hurá domů, ale tak rychlé to nebylo. Po zaplacení jsem zjistila, že cena za rajčata nekoresponduje s tou, kterou jsem viděla na štítku v obchodě. Protože jistota je jistota, vracím se vstupní zónou do obchodu (jde o ten typ supermarketu, kde vstupujete přímo, nikoli přes turnikety).

Nákup mám v tašce, v ruce držím účtenku a hned na kraji obchodu, kde je ovoce-zelenina, srovnávám ceny. Podle předpokladu se neshodují, opouštím obchod (vstupním prostorem, který je ode mě odhadem deset metrů) a hodlám rajčata u pokladny vrátit. Během těch pár chvil, které jsem strávila kontrolou cen, jsem v zádech cítila bodavé pohledy pána z ochranky opřeného o koše se zeleninou kousek od mě. Nikdo jiný v daném prostoru nebyl, chápu ho, prostě dělá svou práci, neřeším ho.

A mám tě, zlodějko

Jen co jsem opustila vstupní prostor obchodu, zastavím se, hledám rajčata k vrácení, zvednu oči a přede mnou, kde se vzal, tu se vzal, pán z ochranky: „No, dobrý den, ukažte mi tašku.“ Čímž spustí lavinu dohadů. Já odmítám ukazovat obsah své tašky „nějakému pánovi v černém“, on zjevně zaskočen mou nespoluprací začíná těkat pohledem po obchodě, hledat telefon a vyhrožovat, že „tedy zavoláme policii“.

Důvodem není fakt, že by snad měl podezření či jistotu v tom, že jsem v sekci zeleniny ukradla rajčata nebo něco jiného, ale skutečnost, že jsem „mu prošla ven z obchodu vstupem do prodejny,“ jak sám přiznává. Situace se stává absurdní, divadelní představení pro lidi stojící u pokladen eskaluje. Opakovaně ochrance odříkávám svou verzi příběhu, on trvá na policii. Zdůrazňuji, že ví, že jsem nic neukradla, že na mě stále koukal a ubezpečuji ho, že vím, že na prohledávání mých tašek či čehokoliv jiného nemá nárok. Situace nemá řešení, nechávám si vyvolat vedoucí. Ta z pokladního lístku vidí, že rajčata jsou zaplacená, omlouvá se za chybu v cenovce a vrací mi peníze. „Paní má rajčata zaplacená,“ říká suše a lhostejně odchází. No tak nashle. Opona se zatáhla. Davy se rozcházejí.

Má pán z ochranky právo lustrovat obsah mé tašky a dělat ze mě před okolím zlodějku, protože jsem prošla vchodem? Nebo je security skutečně „policie v sámošce“ a já jsem „vyhrála“ jen díky své neústupnosti? Ptali jsme se Jana Hejtmánka, právníka Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Ochranka není policie

„Zjednodušeně lze říct, že pracovník bezpečnostní agentury má v podstatě stejná práva, jako kterýkoliv jiný občan, například vy nebo já. Jedná se o soukromou osobu, zaměstnance soukromé bezpečnostní agentury, nikoliv o příslušníka bezpečnostního sboru (Policie),“ předesílá Jan Hejtmánek.

Ochranka vás může na místě zadržet v případě, že by vás přistihla při činu nebo bezprostředně poté, stejně tak jako může osobu přistiženou při trestném činu zadržet jakýkoliv jiný člověk. „Vždy by se ale mělo jednat opravdu o přistižení při trestném činu, nikoliv o pouhé podezření bez jakéhokoliv důkazu. Stejně tak nemá ochranka právo nikoho prohledávat ani prohledávat osobní věci jakékoliv osoby, případně osobu legitimovat. Tato právo náleží výlučně příslušníkům Policie ČR. Žádat ukázat tašky apod. pracovník samozřejmě může, nicméně spotřebitel může odmítnout. Celý proces by měl maximálně šetřit práva zadržené osoby, tzn. nikoliv zadržovat osobu např. v malé místnosti bez oken, neumožnit použít toaletu, neumožnit komunikaci s rodinou/právníkem/policií apod.,“ upřesňuje práva zákazníka právník.


Autor: Depositphotos.com

Žádat o ukázání tašky apod. pracovník smí, nicméně spotřebitel může odmítnout

Čímž se prokazuje, že ochranka obchodu, kde jsem nakupovala, vůbec nemá ponětí, na co má právo. Prostě si může namátkou někoho (třeba z nudy nebo pomsty kvůli lepšímu kabátu) vybrat a ten ze strachu z několikaminutového pranýřování před obecenstvem z řad sousedů ze sídliště obrátí i kapsy. Pokud se tedy příkazů ochranky zalekne, a že se většina lidí zalekne… Protože ruku na srdce, kdo by se raději dohadoval a čekal na policii, než aby vyvrátil podezření teď hned?

„Zkušeností a stížností spotřebitelů máme poměrně mnoho, jedná se obvykle o stížnosti na nevhodné chování pracovníků bezpečnostních agentur zejména například vůči seniorům, dětem apod. (např. žádosti o provedení prohlídky tašek bez konkrétního důvodu, nevhodné chování před dalšími zákazníky apod.). Naštěstí bych řekl, že podobných stížností v našich poradnách spíše ubývá,“ říká Jan Hejtmánek.

Jak reagovat na žádost o nahlédnutí do tašky

„Žádat ukázat tašky apod. pracovník samozřejmě může, nicméně spotřebitel může odmítnout. Poté bych doporučil, pokud nedojde k dohodě, vyčkat příjezdu Policie ČR, je to prakticky jistě lepší než jakýkoliv konflikt,“ doporučuje právník Sdružení obrany spotřebitelů. A pokud se vina neprokáže (v celém článku řešíme nevinné, nikoli zloděje), pak se můžete domáhat i náhrady škody.


Autor: Vitalia.cz

Jsou i obchody, kde si tímto způsobem vymáhají náhled do vašich tašek. Jen proto, že ji s sebou máte.

„Zde by hodně záleželo na konkrétní situaci, jakým způsobem zákrok ochranky proti zadržené osobě proběhl. Nicméně v právní rovině má osoba právo domáhat se náhrady újmy na svých osobnostních právech (toto však bude velmi těžko vyčíslitelné a taktéž těžko prokazatelné). Dále pokud by zákrok bezpečnostní agentury překročil obvyklé meze (např. pokud by bylo užito násilí apod.), mohlo by se jednat i o přestupek, nebo v krajním případě o trestný čin, a zadržená osoba by se mohla obrátit na příslušný orgán, tedy zejména Policii ČR,“ uvádí právník.

Ochranku může dělat kdokoliv, i to je problém

Práva pracovníků bezpečnostních agentur (ochranky) nejsou aktuálně v žádném právním předpise jednoznačně vymezena. Ale možná se to brzy změní. „Ministerstvo vnitra připravuje zákon o soukromé bezpečnostní činnosti, který by měl práva a povinnosti bezpečnostních agentur a jejich zaměstnanců upřesňovat, nicméně bude ještě nějakou dobu trvat, než bude zákon přijat a vejde v účinnost, nejasná je tak i jeho konkrétní konečná podoba,“ říká Jan Hejtmánek.

Ohledně problémů spojených s absencí zákona vidí problém i v tom, že neexistují žádné požadavky na zaměstnance bezpečnostních agentur, například co se týká vzdělání nebo odborné způsobilosti. „Takže toto poměrně náročné povolání může dělat v podstatě každý,“ dodává právník.

Galerie: Nejhorší potraviny v našich obchodech