O parazitech a lidech: léčba pijavkami neskončila ve středověku

Nová kniha O parazitech a lidech mapuje náš strach z těchto nezvaných hostů i škody, které mohou napáchat. Stejně tak se věnuje možnostem léčby pomocí parazitů, o kterých se vedou diskuze, a dalším zajímavostem ze světa cizopasníků.

Nově vydaná kniha O parazitech a lidech představuje velmi komplexně pojatou publikaci. Pokrývá celou řadu témat týkajících se vztahů lidí a jejich nezvaných hostů – cestovní medicínu, naše domácí mazlíčky, obsahuje polemiku proti související „alternativní medicíně“. Speciální kapitoly jsou věnovány léčbě pomocí parazitů, nechybí ani u nás tak populární toxoplasma a s tím spojená otázka, jak parazité manipulují chování svých hostitelů.


Autor: Triton

Jan Votýpka, Iva Kolářová, Petr Horák a kol.: O parazitech a lidech, Triton 2018

Kniha vůbec není jen nějakou praktickou příručkou, ale obsahuje celou řadu informací zajímavých „jen tak“, například z historie či evoluční biologie. Přišla syfilis opravdu z Nového světa? Skutečně je vznik sexu obranou proti parazitům a jak souvisí parazité s vnímáním krásy a symetrie? Nebo nakonec – jak fungoval bleší cirkus?

V následujícím textu se soustředíme na několik zřejmě méně známých střípků, jak kuriozit, tak i informací významných z medicínského hlediska.

Vši, štěnice, komáři

Veš muňku naši předkové chytili od goril. Protože se přenáší mezi lidmi hlavně pohlavním stykem, vzbuzuje to podezření i na zoofilii; nicméně pravděpodobnější bude, že se přenesla z gorily jinak, při využívání dočasných hnízd goril lidmi apod. (i u člověka dnes může dojít k přenosu ložním prádlem).

Vši více napadají holky. Logickým vysvětlením je délka vlasů, nicméně to již dnes tolik neplatí. Spíše půjde o to, že holky si více špitají a jsou kontaktnější, různě si k sobě dávají hlavy a dotýkají se.

Štěnice se dnes mohou vyskytovat prakticky kdekoliv, nezáleží zase tolik na hygienických návycích obyvatel bytu. Totéž platí pro roupy, lze je chytit i třeba z prostěradla, které někdo vytřepává z okna na kolemjdoucí. (Takže: člověka to naštve, ale stydět se za to nemusí.)

Komáři jsou schopni se vylíhnout i v kolejišti metra, rozvodně, louži v kotelně paneláku. Pak se zde dokáží šířit výhradně vnitřními prostory a člověka pokousat, i když venku je mráz. Slyšíte-li ve spánku hnusné pískání, nemusí jít o duševní poruchu – ani v lednu.

Vakcína proti klíšťatům

Sliny klíšťat obsahují látky, které tlumí vznikající zánět a imunitní odpověď organismu, a to jak proti klíštěti samotnému (klíště chce sát dlouho, ideálně několik dní), tak i proti přenášeným patogenům. Budoucí vakcíny proti klíšťatům by pak mohly být založeny právě na těchto látkách. Výhodou by pak byla univerzálnost, očkovalo by se nejenom proti jednotlivým patogenům, ale obecně proti všemu, co přenáší klíště.

Jedna taková vakcína se užívá pro veterinární účely (ovšem proti jinému než „našemu“ klíštěti), další čeští parazitologové aktuálně testují.

TIP: Klíště po vás chodí i celé hodiny, než si vybere místo na přisátí

Tasemnice z tataráku

Teoreticky by se z tataráku konzument mohl nakazit tzv. tasemnicí bezbrannou, nicméně zde existuje řada faktorů proti přenosu. Maso na tatarák by mělo procházet ze speciálně kontrolovaného chovu. Při škrábání masa by se boubel s tasemnicí (její larvou) měla objevit a zničit. Tatarák by také měl být ze svíčkové a v tomto typu masa se larvy tasemnice prakticky nevyskytují (i když moc nevíme proč). Ale spoléhejte na to – třeba vám takto naservírují jiné maso, které předtím jinak mechanicky upraví atd.

Galerie: Tasemnice zbavuje chuti na tatarák

Na Slovensku došlo ještě v nedávné době k masové nákaze (cca 300 lidí) svalovcem stočeným (hlísticí), tzv. trichinelóze. Bylo to klobásami a lokální epidemie se odehrávala v obci Valaská u Banské Bystrice. Navíc se tehdy ukázalo, že do klobás se svalovec dostal nikoliv z masa vepřového, ale psího, které do směsi přidávali. (Nákaza svalovcem zase hrozí jen u masa nedostatečně tepelně upraveného.)

Parazité a bludy

Nejčastějšími bludy o parazitech, které se nijak nezakládají na vědeckých poznatcích, jsou podle autorů tvrzení, že by parazité nějak souviseli se vznikem schizofrenie, Parkinsonovy nemoci a dalších neurodegenerativních chorob.

Globalizace

Jaké nové parazitické choroby se vyskytují v ČR, ať už v důsledku globalizace, nebo klimatických změn? Především je to západonilská horečka. Napadá hlavně ptáky a virus mezi nimi přenášejí komáři, ale může se přenést i na člověka. Dostává se k nám z jižní Evropy, kde je přítomná trvale. Rizikem jsou hlavně povodně, po nichž jsou určité oblasti v ČR komáry přímo zaplaveny.

Naopak není pravda, že by se v ČR dnes vyskytovala malárie – ve všech případech se ukázalo, že lidé si onemocnění přivezli (10–30 případů ročně). Nicméně faktem je, že až do padesátých let se malárie na jižní Moravě a jižním Slovensku ojediněle objevovala.

Léčba parazity

Nakonec stojí za pozornost využití parazitů naopak k léčení chorob. V knize se postupně diskutují následující postupy:

Léčba pijavkami (což není kupodivu jen záležitost středověká); sliny pijavek obsahují látku hirudin proti srážení krve, proto se pijavky používají tam, kde je třeba se zbavit sraženin nebo zajistit lepší průtok krve. Hirudin lze aplikovat i syntetický, ovšem sliny pijavek obsahují i další látky.

Muší larvy se užívaly tradičně k hojení hnisajících ran a odstraňování mrtvé tkáně. I po příchodu antibiotik má kupodivu tato léčebná metoda své využití, čistí rány i od bakterií s rezistencí na antibiotika. V ČR léčbu mušími larvami dnes proplácejí i zdravotní pojišťovny. Samozřejmě u pijavek i much platí, že se musí jednat o konkrétní druhy a za přesně stanovených podmínek (pro jaké pacienty nepoužívat, jaká jsou související rizika, jakou léčbou dále doplnit atd.).

serial_prilohy

Celkem známé jsou pokusy o léčbu střevními červy, helminty – a to jak alergií, tak i Crohnovy choroby; zde se experimentuje především s larvami tenkohlavců. Vajíčka tenkohlavce prasečího se již u nás dají koupit, v USA je schválená (a tedy legální) tasemnice. Řada dalších aplikací probíhá v šedé zóně, s nejistým efektem i možnými vedlejšími účinky.

Skutečně nejambicióznější metodou je ovšem využití svalovců (hlístic) k léčbě rakoviny. Tato metoda nicméně neprošla žádnými zdokumentovanými testy, o její účinnosti tedy nelze rozhodnout.