Hlavní navigace

Narcis miluje k zbláznění… jen sebe. A jinak to nebude

Tomáš Novák

Jedna z mých klientek nedávno konstatovala: „Můj partner je nacista.“ Chvilku se odmlčela a dodala: „Rád má jenom sebe.“ Koutky mi hodlaly zacukat, vzpomněl jsem ale na Sigmunda Freuda a jeho názory na přeřeknutí. Že by narcismus byl „nacismem duše“?

Doba čtení: 5 minut

Nacismus je extrémní vyhrocený nacionalismus hlásající myšlenky jako nadřazenost árijské rasy i méněcennost všech ostatních ras a národností. Při šíření své ideologie se jeho zastánci neštítí žádného, byť zcela zavrženíhodného postupu umožňujícího prosadit jejich cíle.

Narcismus je extrémně vyhrocená láska a obdiv sama k sobě. Projevuje se arogantním vystupováním vůči druhým – ze slovníku nacistů lze použít termín – podlidem. Vůči nim chybí nejen jakákoliv empatie. Narcis – mnohdy se považující za „nadčlověka“ – dokáže okolí využívat pro vlastní cíle. Jen na okraj – narcismus Adolfa Hitlera dokonale parodoval Charlie Chaplin coby filmový Diktátor.

Narcismus

  • „Sebeláska“, charakterizuje člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle.
  • Jedná se o vážnou poruchu osobnosti. V krajních případech je někdy nutná i hospitalizace postiženého.
  • Narcismus je velmi často spojen s duševními poruchami.
  • Název pochází z řecké báje, podle níž krásný mladík Narcis (Narkissos, Narcissus) odmítl lásku nymfy a její sestry ho proklely. Zamiloval se do své vlastní krásy a prohlížel si ji tak dlouho ve studánce, až do ní spadl a utopil se; bohové ho pak proměnili v květinu narcis.

Zdroje: Wikipedie, Velký lékařský slovník

Jistá podobnost mezi oběma – výše zmíněnými – zcela rozdílnými pojmy, zdá se, přece jen existuje. Ostatně klientku, jež přeřeknutí nelibě nesla, jsem (doufám) povzbudil slovy: „V podstatě je narcismus nacismem duše.“ Připouštím, je to složitější. Především není narcista jako narcista.

Diamant v hromadě šutrů

Narcismus je bipolární. První skupina z lidí postižených touto poruchou vystupuje jako osoby bezchybné, málem dokonalé. Zřejmě si to o sobě i myslí. Zcela jistě dokáží podobný sebeobraz o sobě samotném výhodně prodat.

Druhá, menší skupina se v zásadě považuje též za jedince vynikajících schopností i morálního kreditu – leč běda! Kruté poměry (vlivy z okolí, smůla, intriky, nezaviněné neštěstí, nepochopení génia pouhými omezenci, osud…) je opakovaně sráží do pomyslného bláta. Znám narcistu, jenž o sobě napsal: „Jsem diamant v hromadě šutrů.“

Nejen pro fašisty, ale pro každou totalitu by jistě zněl libě jejich postoj: „Kdo nejde se mnou, jde proti mně.“ „Jít s ním“ znamená alespoň slovně jej neustále obdivovat, přejímat jeho názory, přizpůsobit se mu a být tzv. „splachovací“.

Narcismus: 5 základních typů

Jeden z britských psychiatrů popsal pětici základních narcistních typů. K nim dodal bystrý postřeh: Čím je narcismus výraznější, tím víc se postižený ztotožňuje se svým obrazem a tím méně přihlíží k reálnému stavu.

Falicko-narcistický charakter:

Na první, mnohdy i na druhý, ba dokonce třetí pohled je to roztomilý člověk. Využívá určitého šarmu, má sex-appeal. Muž je renomovaný svůdce, žena může být jak koketka, tak typ „vamp“. Poněkud hysteričtí bývají oba. Nechybí jim ale ani sebevědomí, energie, svůdnost.

Narcistní charakter v pravém slova smyslu:

Toť zřejmě nejčistší esence poruchy. V duchu jako by neustále o sobě pěli: „Ach, ty jsi úžasná(ý.)“ A kdyby jen v duchu. Oni se tím nijak netají. Chtějí být perfektní jak sami před sebou, tak snad ještě víc před okolím. Jejich sebeobraz je takříkajíc bez bázně a hany. Své chyby buď nevidí, nebo je považují za zanedbatelné, roztomilé pihy zdůrazňující celkovou krásu těla i ducha.

Narcismus hraniční osobnosti:

V podstatě se považují za takové – nebo jimi alespoň chtějí být – jak je popsáno u předchozího typu. Navíc jsou ovšem značně psychicky labilní s křehkým sebeobrazem. Pod tlakem stresu se hroutí a regredují. Tj. chovají se jako velké dítě. Jiní jsou v životě tak neúspěšní, že to přeci jen nemohou nevnímat. Vytvářejí si soukromé teorie, proč tomu tak je a kdo to zavinil. Vzpomínám na pána, jenž nevyzván doslova vtrhl do mé pracovny. Již mezi dveřmi volal: „Pane doktore, už to mám! Za všechno může moje žena!“

Paranoidní narcistní osobnost:

Jsou arogantní a považují se za supermany, eventuálně supermanky. Ve své megalomanii jsou přesvědčeni, že je ostatní stále sledují, zajímají se o ně a snaží se jim obrazně „namydlit schody“. Klientka – dcera jisté druhořadé celebrity – mi vyprávěla, jak složité to měla ve škole coby dítko slavných rodičů.

Psychopatická narcistní osobnost:

Jsou to „arogantní nadlidé“. Arogance si nejsou vědomi, nebo si ji alespoň nepřipouštějí. „Nadlidství“ se projevuje ve více, či méně vědomém pocitu: „Je mi vše dovoleno, mohu si dovolit cokoliv, a to přinejmenším proto, že na mne nikdo nemá.“ Nevím, zda kupříkladu zázračné zbohatnutí mnohých předsedů vlády nejmenované země v době jejich funkčního období, nebo brzy poté, nemá diagnostický význam právě zde.

Na první pohled ve výčtu variant chybí kombinace narcismu s histriónskou poruchou osobnosti. Ne že by se narcis nemohl občas projevit jako hysterik. Podstatný rozdíl ale spočívá v míře ochoty zaplatit za pozornost. Hysterikovi nevadí řekněme negativní popularita. Chce budit pozornost za každou cenu. Narcista nesnáší kritiku, o zesměšnění ani nemluvím.

Nejsou sami…

Namyšlených fracků, libových frajerů, lidí arogantních víc, než je přijatelné, je dle odhadů psychiatra mezi muži 18 % a mezi ženami 6 %.

Caravaggio: Narcissus
Autor: on Wikipedia.org, podle licence: Public domain

Caravaggio: Narcissus

O narcismu lze uvažovat jen u některých. Údaje jsou v rozmezí 1–4 % populace. Zhruba stejně mužů jako žen.

Narcismus v rodině

Narcisté si zde „neberou servítky“. Jejich chování překračuje běžné formy sociálních aktivit. Bývají přesvědčeni o své mimořádnosti ve smyslu zásadního významu pro celou rodinu. Myslí si o svých blízkých: „Jsou nemožní, neschopní a beze mě by nepřežili.“

Nedokáží se vcítit do pocitů druhých, tím méně je chtějí respektovat. Mají sklon k parazitujícímu životnímu stylu. Vzletně odsuzují tvrzení: „Dobrý vztah vyžaduje vyrovnanou výměnu hodnot.“ Odmítají kupčení. Přesto příměrem z bankovnictví hodlají měnit forint za dolar v poměru jedna ku jedné. Často vytvářejí tzv. dusnou atmosféru směřující k hádce. Mají sklon přinejmenším ke slovní agresivitě.

Narcismus a partnerství

Odborným slovníkem lze konstatovat: „Narcisté jsou konfluentní jen sami se sebou a závislí na sociálním poli.“ Do běžného jazyka to lze přeložit: Své blízké považují za svůj podpůrný systém, aniž by se ohlíželi na potřeby, cíle a zájmy oněch osob.

Úplnými parazity nebývají od počátku vztahu. „Když ptáčka lapají“, velmi se snaží a dokáží vystihnout jak a čím zapůsobit. Psycholožka X mi na otázku, proč si vzala jistého narcistu, vyprávěla: Odkudsi přijela autobusem. Onen muž ji čekal na zastávce – přinesl jí šálu a rukavice. V době její cesty se totiž velmi rychle ochladilo. „Celá pošmourná Zvonařka mi jaksi zrůžověla a já byla ztracená,“ dodala na vysvětlenou. Znáte-li snad nejškaredší autobusové nádraží v republice (Zvonařku Brno), bude vám jasné, že v lednu pro onu dámu bylo jak v máji.

Narcisté dokáží své protějšky zmanipulovat. Postupně, systematicky využívat, přesněji řečeno zneužívat. V této souvislosti bývají mistry v navozování stavu zvaného naučená bezmocnost.

Pokud se mám k vhodnosti zmíněných osob pro manželství vyjádřit coby poradce co nejstručněji, pak pravím: NEBRAT!