Hlavní navigace

Nákupní dilema: Bio, nebio? Lokální, nebo z dovozu?

Zuzana Čítková

Když projdu potraviny u nás doma v lednici nebo ve špajzu, tak zhruba z 80 % se jedná o biopotraviny. Proč?

Doba čtení: 5 minut

Čas od času najdu v receptech zmínku o tom, že je lepší na vaření použít biosurovinu. Jedná se třeba o chemicky neošetřené biocitróny nebo například biovejce od šťastných slepic. Hodně jsem přemýšlela, jak to ve svých receptech zohlednit. Když jsem sepisovala první recept, tak jsem si ale uvědomila, že bych měla nálepku bio téměř u každé suroviny. Když projdu potraviny u nás doma v lednici nebo ve špajzu, tak zhruba z 80 % se jedná o biopotraviny. Proč?

Věřím tomu, že jsme to, co jíme. Pokud si tedy koupím vejce z klecového chovu a uvařím z něj jídlo, beru na sebe tíhu tohoto velmi nepěkného (citlivě řečeno) způsobu chovu. Říkám si, jaká stopa se asi tak může otisknout v produktu, který pochází ze zvířete, jež celý svůj krátký život stojí natěsnané ve smradlavé hale bez oken a nikdy nespatří slunce. Pak mě taky napadá, co všechno může obsahovat rajče, fazole nebo obilí, které je během svého růstu několikrát postříkáno chemikálií, na kterou si musí brát obsluha rukavice a dýchací roušku.

Mám sebe a svou rodinu moc ráda, a proto, pokud můžu, koupím bio

Znáte ten okřídlený vtip o tom, že klasický zemědělec hnojí ve dne a ten ekologický v noci? Já ano, slyšela jsem ho asi stokrát. Je to jedna z častých reakcí lidí na to, když zjistí, že kupuji bio. Asi vás nepřekvapí, že mi nepřijde vtipný. Už na vysoké škole jsem měla možnost poznat lidi, kteří biopotravinám a ekologickému zemědělství zasvětili celý svůj profesní život. A protože jsem se biopotravinám věnovala velkou část i toho svého profesního života, viděla jsem spoustu výroben, farem, obchodů a zpracovatelů, díky kterým si u nás můžu bio koupit třeba i já nebo vy. Jsou to srdcaři! To vám říkám na rovinu. Když vidím, kolik administrativy, kontrol, omezení, neřkuli nedůvěry ze strany nás zákazníků se na ně valí, tak před nimi prostě smekám.

Test: Test citronů: Zbavíme se omytím pesticidů?

Neustále se snaží dál posouvat hranice a já jim prostě fandím. S klidným pocitem člověka, který do problematiky tak trochu vidí, říkám, že bio je jedno z nejkontrolovanějších označení potravin, které u nás existuje. Pro mě je to pořád nejlepší pečeť, kterou potravina může mít.

Ano, bio už nic neříká o tom, jestli je potravina lokální

To mě tedy trochu trápí. Stále je to totiž tak, že 60 % bio je z dovozu. Takže jsem-li postavena před dilema, jestli si koupit lokální zeleninu nebo bio dovezenou, není to lehké rozhodování. Jak se nakonec rozhodnu? Pokaždé jinak.

Někdy to bude lokální zelenina někdy bio dovezená i s tíhou ekologické stopy za dopravu. Zakázala jsem si soudit svoje a vlastně i jiných rozhodnutí. Je to každého volba. Každého motiv je jiný a to, co budeme mít na talíři a z čeho budou živa naše těla a mysl, si určujeme sami.

Pokud si myslíte, že tady dilema končí, tak nekončí. Ještě tu totiž je odpad

Snažím se, aby naše rodina vyprodukovala co nejméně odpadu. Takže co když mám možnost nakoupit banány bez plastu, ale vedle leží ty bio v igelitu? Uff. Když to tak po sobě čtu, tak je mi z toho trochu úzko. Žijeme ve světě, ve kterém většina z nás neřeší skutečné problémy, a tak si sami vytváříme omezení, která nás svazují, a mantra bezodpadové domácnosti mezi ně patří. To může být bezesporu jeden pohled na svět.

Tím druhým se ale podívejme na příkopy okolo cest plné plastů, množství plastu, do kterého je zabalena každá titěrná věc, kterou si domů přineseme. Asi jste už také viděli některá z videí, jak to vypadá s plasty v oceánech. Nemá smysl s tím něco udělat? Za mě ano! Není právě tohle ten obří problém naší planety?

Moje nákupní pravidla

Sypké věci kupuji pokud možno v bezobalových obchodech, jako je třeba můj milovaný Kosí zob ve Slivenci. Když už jedu do Prahy autem, tak se tam většinou stavím. Většinu mají navíc bio.

Podporuji místní krámek ve vsi, který mi jednou za týden objednává převážně čerstvé bio z velkoobchodu. Nemusím tam jezdit a oni mají tržbu. Win-win. Jednou za čas si do velkoobchodu Country Life v Nenačovicích ale i tak sjedu. Některé potraviny nakupujeme dohromady celá rodina v pytlích (jako třeba rýže, luštěniny atd.). Pak si je podělíme.

Maso sice moc nejím, ale pro rodinu nakupuji téměř výhradně z ekofarmy Trněný Újezd nebo od kamarádů z domácích chovů. Ryby pak kupuji v berounské rybárně nebo v IKEA (na ryby a mořské plody mají certifikát MSC, který podporuje udržitelný rybolov).

Nakupuji i v řetězcích, jako je Lidl, Albert nebo dm. Mají veliký výběr a podpora toho, aby i ony nabízely bio, mi dává smysl. Za mě vlastně taky palec nahoru. Ve finále je to právě tenhle typ obchodů, kde nakupuje většina. Takže pokud se přes ně dostane informace o bio dál, je to jenom dobře. Nevýhodou je ale zkrátka ten odpad. Papír a sklo má přednost před plastem, pokud je výběr.

Zkoušela jsem nakupování přes velké potravinové e-shopy, ale toho plastu tam bylo prostě moc…

Zeleninu a ovoce se snažím pěstovat a pak zavařovat, mrazit. Přes léto je to paráda, ale v součtu za celý rok většinu stejně nakoupím. Přednost má bio, a to i když je v plastu (biozelenina a bioovoce totiž musí být zabalené, pokud je nabízené vedle konvenční zeleniny a ovoce). Pokud narazím na lokální ovozel, dám mu z větší části přednost před bio.

Sbírám, měním, barteruji s kamarády a známými. Hodně odpadu se dá ušetřit tím, že si věci vyrábíte doma: sirupy, majonézy, pečivo, jogurt, marmelády, pesta, pomazánky, nakládané zeleniny, bylinkové směsi… Ekodrogerii a kosmetiku kupuji z velké části bio a eko, něco v bezobalových obchodech. Velkou část lze koupit běžně i v papírových obalech. Vyhnout plastům se tady ale úplně nejde.

Všechna tahle pravidla občas poruším, protože… jsem člověk.