Hlavní navigace

Může za anorexii máma a za bulimii táta?

20. 6. 2013

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Mentální anorexie je nejen touha po dokonalé postavě, ale spíš strach z dospívání. Ona, i její mladší sestra bulimie mají vážné následky. Říci „rodiče jsou vinni“, je dost zjednodušující.

Traduje se, že mentální anorexií, tj. „duševním nechutenstvím“, dospívající řeší své problémy s matkou. Naopak bulimií – nekontrolovanými záchvaty nadměrné konzumace potravy (žravostí) – bývají řešeny problémy ve vztahu k otci. V anamnéze (předchorobí) postižených tomu ledacos nasvědčuje. Leč složité souvislosti nelze příliš zjednodušovat.


Autor: Isifa.cz

Anorexie – „pláč těla“ symbolizuje i nechuť k převzetí role dospělé ženy

Na stránkách Poradenského centra Výživa dětí probíhala anketa „Setkali jste se s poruchou příjmu potravy?“ Mezi většinu respondentů patřily ženy (96 %) ve třech věkových kategoriích – mladší 18 let (43 %), 18–30 let (43 %) a nad 40 let (14 %). Téměř 66 % odpovídajících uvedlo, že nejsou se svojí postavou spokojení a polovina respondentů by dle svého mínění mohla být štíhlejší. 58 % respondentů má pocit, že poruchy příjmu potravy jsou problémem, o kterém se málo mluví a také se málo řeší, a více než polovina (65 %) respondentů se setkalo s člověkem, trpícím poruchami příjmu potravy. 

Mentální anorexie maskuje strach z dospívání

Týká se zhruba tří procent populace „náctiletých“. Dívek je asi desetkrát tolik než chlapců. Objevuje se u mladých bělochů pocházejících ze střední a vyšší třídy. Jde osoby žijící ve vyspělých zemích. Některé příznaky popsal již Hippokrates.

První zpráva v odborné literatuře se objevila v 17. století. Lékař R. Morton popsal nechutenství končící smrtí mladé dívky. U všech onemocnění připomínajících poruchy příjmu potravy je nutno zjistit, zda nejde např. o projev deprese, nádor, schizofrenii, interní onemocnění atd.

Přečtěte si: První anorektička světa: Omylem v cizím těle

Na první pohled i poslech těchto nešťastníků je základním motivem vzniku potíží strach z tloušťky. Psychologicky podstatnější, byť skrytější, zřejmě je strach z dospívání. U dívek bývá vše ještě znásobeno strachem z menstruace. Tento „pláč těla“ symbolizuje nechuť k převzetí role dospělé ženy.

Typickým symbolem zralého ženství je v těchto souvislostech matka. Ne zcela vědomé odmítání matčina chování má opět různé příčiny. Mohu nechtít být tak „zlá, chladná, nechápající“ jako maminka. Mohu ovšem odmítat být „podřídivá, sebeobětující se, starostlivá, úzkostná, vše si nechající líbit, zneužívaná a využívaná“ jako maminka. Další „NE“ se může týkat její ctižádosti. Lhostejno zda v práci, v uklízení či v zajištění iluze šťastného domova nebo jinde. Vše je u mladých podbarveno sklonem k mladistvému extremismu ve smyslu „když už, tak už“.

Pověstnou třešničkou na vrcholu je nesmyslné zdůrazňování štíhlosti jako ideálu krásy. Nedávná nejkrásnější dívka ČR je, jak sama uvádí, léčená anorektička. Ve finále oné soutěže není zdaleka sama. Jasné je, že baletka nebo gymnastka nemůže být boubelka. Leč způsob, jakým trenéři požadují po adeptkách štíhlost, bývá mírně řečeno drsný. Mladé dámy pak nejen nejedí sladkosti, tuky považují za jed. Zvracejí, trápí se projímadly, sešněrovávají si již tak nevelká prsa. Zdá se, jako by toužily být pohybujícími se kostlivci. O své hmotnosti i o jídlo odmítajících rituálech lžou. Podvádějí při vážení, rozkousané sousto nepolknou, ale vyplivnou. Jídlo schovají a posléze zahodí atd. K svému stavu bývají postižení zcela nekritičtí. Rizika si neuvědomují nebo spíše nechtějí uvědomovat.

K tématu: Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?

Naznačená cesta vede k rozvratu metabolismu. Není-li úspěšně léčena, může mít tragické konce. Citujeme z odborného textu: „Bývá výrazně snížená sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení. Může při ní dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů, kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve a složení krve naopak působí na fyzickou a psychickou stránku…“

Poněkud častější než výše zmíněná choroba je u chlapců i mužů výrazněji zastoupená mentální bulimie.

Bulimik chce jíst pořád dál a dál

Co do vědeckého zájmu a popisu je to oproti anorexii její mladší sestra. První odborný popis uveřejněný časopisecky poskytl G. Russell roku 1979. Na druhé straně jsou již z antických zlomků známy popisy žranic. Při nich bývalo obvyklé polechtat se pírkem v krku, ulevit si zvracením a… pokračovat.

Charakteristická pro bulimii je nezřízená touha po jídle a neschopnost přestat, dokud z dostupných pokrmů ještě něco zbývá. Zvracení u anorexie umožní zbavit se nenáviděných pozůstatků potravy. Totéž u bulimie umožní nezřízeně jíst dál.

Zhruba u poloviny z celkového počtu anorektiček se časem vyvine bulimie nebo se alespoň občas záchvatovitě objeví. Rodiče mladých lidí s duševním nechutenstvím bývají na své potomky dosti nároční. Naopak bulimie někdy spíše souvisí s opakem – nezájmem, snad až se zanedbáváním dítěte.

Kriteria mentální bulimie:

  • přejídání nejméně dvakrát týdně po dobu alespoň 3 měsíců
  • v minulosti je často zaznamenána mentální anorexie
  • u dívek většinou nevynechává menstruace
  • nedaří se úspěšně držet diety
  • stále myslí na jídlo
  • jí tajně
  • za jídlo utrácí mnoho peněz – nepřiměřeně k příjmům
  • může mít na svědomí drobné krádeže potravin
  • má spíše smutnou, depresivní či úzkostnou povahu, nízké sebevědomí
  • může se sebepoškozovat – popálí si kůži, pořeže se, může se i pokusit o sebevraždu
  • možná je závislost na alkoholu či drogách

Následky:

  • poškození zubní skloviny, zuby se kazí
  • záněty a poleptání jícnu žaludečními šťávami
  • zduřelé slinné a příušní žlázy
  • poruchy a choroby trávící soustavy – vředy žaludku a dvanáctníku
  • problémy se srdcem
  • dechové problémy
  • odřeniny na hřbetu té ruky, kterou si vyvolávají zvracení
  • svalové křeče

Rodina a poruchy příjmu potravy

V nejednom ze seriózně tvářících se časopisů najdeme v této souvislosti zjednodušené konstatování typu: „Rodiče jsou vinni“. Máma může za anorexii a na tátu zbývá bulimie. Souvislosti jsou méně jasné a rozhodně méně kategorické.

Rodiny, z nichž postižení pocházejí, se vzájemně hodně liší. Pro ty „anorektické“ je spíše charakteristická zvýšená, byť třeba i popíraná kontrola dítěte. Dále se tam vyskytují tzv. dvojné vazby v komunikaci. Tj. sdělení, jež se vzájemně popírají. Namátkou např. „pojď ode mne blíž“ nebo pohlazení zakončené zataháním za vlasy nebo štípnutím.

„Bulimické“ rodiny jsou málo soudružné. Častější jsou u nich rozvody než u anorektické konkurence. Otec neprojevuje o dítě mnoho zájmu. Je vůči němu zvýšeně kritický. Stěží se mu lze zavděčit. Projevy agresivity bývají v rodině bulimiků otevřenější než u anorexie. Dítko je vnímá jako nespravedlivé.

Přečtěte si: Klid, dokonalý rodič neexistuje!

Super biomanžel/ka

Co do množství se můžete stravovat přiměřeně, a přesto není vše v pořádku. Coby typické moderní civilizační postižení bývá uváděna ortorexie.

Jde o posedlost zdravou výživou. Dominantním zájmem se pak pro postiženého stává ne jídlo samo, ale jeho parametry. Nutkavá bývá touha získat informace o něm. Odkud pochází, zda a jak byly při volbě surovin respektovány správné zásady bioprodukce. Éčka jsou považována za něco, co je snad srovnatelné s původcem moru. Stav není zařazen v patřičné mezinárodní kategorizaci nemocí, ale může předcházet jak anorexii, tak i bulimii.

Navíc se mnozí „biolidé“ bojí toho, co není zcela podstatné. „Konkrétně emulgátorů a dalších přídatných látek, mezi odborníky je za největší hrozbu považována výživová skladba. Lidé by proto více měli hledět na nutriční hodnoty. Nevhodně sestavený jídelníček je totiž příčinou řady onemocnění, jako jsou srdečně-cévní choroby, diabetes 2. typu, nadváha, obezita,“ upozorňuje nutriční specialistka Karolína Hlavatá.

Štíhlost je krásná a zdravá. Pochutnat si na jídle je jedna z v našich podmínkách dostupných radostí. Zdravá výživa je správná a v důsledcích i příjemná. Máme vědět, co jíme. To vše je fakt. Leč všeho s mírou.

Čtěte dále: Ortorexie: „Feťáci“ zdravé výživy

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).