Hlavní navigace

Miláčku, začni…

Tomáš Novák

„Miláčku začni, mé srdce lační…“ dí píseň. Pravděpodobně je dílem ženy. Vyjadřuje častý ženský gender stereotyp ve vztahu k sexu. Ten tvrdí: muž by měl „začít“ v situaci, kdy je ona na zmíněnou aktivitu vyladěná.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Tzv. prudí ji situace, kterou jiná píseň charakterizuje slovy: „Já mu vařím čokoládu a masíčko od vola, a on ten šotek pihovatej leží furt jak mrtvola.“ Leč pozor. Málokterý muž-křížovkář by do políčka „orgán motivující k vyzvání miláčka k erotické akci na pět“ napsal slovo srdce.

Nevzdychat a nemýt nádobí

Můj klient si kdesi přečetl dobře míněnou radu: „Večerní pohoda začíná hned ráno. Muž by měl ženě pomoci s její prací, dbát na to, aby nebyla unavená, zajímat se o její problémy.“ Jen jednou jedinkrát – za více než půl století praxe poradenského psychologa – mi na dotaz, co by zlepšilo vzájemné vztahy s manželem, žena odpověděla: „Hlavně aby nemyl ve středu a v sobotu nádobí.“ Ten dobrý muž – klient psychologa – míval ve středu a v sobotu jasno, co s načatým večerem. V časech, kdy myčka nádobí byla buržoazním přepychem, se proto uchýlil k dřezu, myl, myl… a při tom vzdychal. Svým způsobem býval úspěšný. U manželky vyvolával až vášnivou reakci – i tentokrát na již zmíněných pět písmen –, byl to vztek.

Dávný guru manželských poradců Miroslav Plzák by dotyčnému pánovi vzdychání rázně zatrhl. K takřka hamletovskému dilematu „mýt, či nemýt“ by zřejmě parafrázoval svůj výrok – v totalitních časech coby urážka soudružek řešený na samotném ÚV Svazu žen: „Muž nemusí doma prát. Stačí, když umí vydělat na nejlepší model automatické pračky.“

Tudíž nevzdychat u nádobí, dřinu nechat strojům a ve vší počestnosti vědět, že peníze sice nejsou důležité, když jsou, leč přesto mohou působit coby afrodiziakum.

Hlavně pravidelně

Pravidelnost středy a soboty by poradenskému přístupu Miroslava Plzáka seděla. Na kterémsi semináři manželských poradců roku raz dva doporučoval určit stabilní den manželského sexu coby správné řešení. Prostě a jasně – namátkou: „Středa, sexu je třeba.“

Tehdy přítomný mladý kolega, později první prezident Asociace manželských a rodinných poradců, žel již zesnulý kolega Karel Kučera (posléze otec čtyř dítek), byl psychiatrovým názorem inspirován k básni. Nazval ji tuším Když počal v kamnech žár… Ono svěží dílko se zřejmě nezachovalo, a tak je mohu citovat jen po paměti a částečně:

V kamnech oheň teplem sálavým podpořil lásky žár,

chtíč do nedělní pohody zaťal svůj strašný spár.

Pohled mi zaletěl tam, kde na stěně býval kdysi kříž, dnes kalendář,

nejprve ztuhl, poté jaksi změk. Viz datum, dnes dej stop lásky mámení. 

Až jindy – smutním. Obcovat s manželkou nelze v den leckterý. 

Určený den je přec úterý…

Tak v kamnech lásky vyhasnul žár. Ech, není nad pravidelný řád…

Pro upřesnění dodávám, že Plzák nikdy netvrdil, že zásada plynoucí z citovaného torza básně je cosi tak závazného jako kdysi zákoník Chammurapiho. V osobním rozhovoru vysvětloval, že jde jen o poučení z krizového vývoje shrnutého jeho bonmotem: „Po deseti či patnácti letech soužití s manželkou je nejlepší sex ten, který se odloží na zítra.“ Pokud si uvedené myslí jen polovina dvojice, je vhodné zajistit alespoň jakýsi záchranný bod. Spontánní koitus je prý jako běh pro radost, v němž nožky jsou jako strunky. Jour fixe – jak v jiné souvislosti dí Francouzi (série událostí, které se konají pravidelně v předem stanovený stejný den, pozn. red.) – je pak něco připomínající protézu. Řešení z nutnosti, ovšem díky za ně.

Smím prosit?

Chcete-li vyzvat dámu k tanci, pak vás – už jako kluka s rudýma ušima – naučí v tanečních zcela přijatelnou, byť již poněkud archaickou formulku: „Smím prosit?“

Jenže jak vyzvat k jinému než tanečnímu reji, vám neporadí. Dokonce i moudré knihy jsou v tomto směru pramálo sdílné. Když nakonec přece jen něco najdete, namátkou vyzvání: „Hurá na pich!“ (William Eastlake: Hájili jsme hrad, v překladu Radoslava Nenadála), kdož ví, zda uspějete. Jasný souhlas doplněný obdivným „Seš fakt hustej týpek“ zaručen není.

Galerie: Nejpodivnější sexuální praktiky

V časech komunikačních kanálů, ba i sítí, zní jako z pravěku historka o nejmenovaném (leč autorovi tohoto textu známém) hokejovém trenérovi. Kdysi dávno v kabině nejmenovaného slavného klubu hráči – někteří z nich byli nejen mistry, ale i zasloužilými mistry sportu – debatovali, jak si o sex říci a „trefit branku“. Trenér – honosící se mj. titulem docent – jim sdělil vlastní zkušenost. Obvykle uléhal na manželské lože vedle své ženy s noční čepičkou na hlavě. Stalo se, že ji občas nenasadil nebo sundal, a žena měla jasno.

V obchodech s dárkovým zbožím bývají v prodeji různé polštáře. Na líci se honosí nápisem: „Miláčku, dnes ano.“ Na rubu mají nápis: „Miláčku, dnes ne.“ Sexuálně frustrovaný manžel, profesí tzv. ajťák, mi v rozhovoru tvrdil, že souhlasný text na polštářku – patřícím mezi společné jmění manželů – je redundantní. Těžce vzdychl a lakonicky dodal: „Podle mé manželky furt ne!“

Když to jen trochu jde, vycházejte partnerovi vstříc

Když je nouze nejvyšší, pomůže asertivita. Nemám na mysli tzv. prosazování oprávněného požadavku formou přeskakující gramodesky – viz známý monolog „chci své maso“. Spíše bych doporučoval vyjít ze zásady: Můžeš položit jakoukoliv otázku, ale musíš snést každou odpověď!

Ať již tak, či onak, nebo třeba i docela jinak – muž hodný toho jména nedopustí, aby se stal tzv. sexuálním loudilem. Máloco je totiž tak asexuální jako kvílivě zabarvené přemlouvání. Než škemrat, dovolávat se dávno již neplatných manželských povinností, somrovat, betlit, kajlovat, syčet, menglovat (dále viz Šmírbuch jazyka českého Patrika Ouředníka), to raději vzpomenout na tolik populární Radio Jerevan. Na otázku posluchače – jaký je rozdíl mezi pohlavním stykem a masturbací – odpovědělo: „V zásadě žádný. Při souloži se ale dostanete víc mezi lidi.“

Jak známo, ve skupině turistů nemají tempo určovat ti nejzdatnější. Naopak právě oni se podřizují tempu nejpomalejšího. Sexturistika k našemu tématu nepatří. Leč v lásky hrách obvykle mohou i ti pomalejší zrychlit… a nenechat se prosit.

Jsem starý muž. Život se mi tak jako tak krátí. Mohu tudíž risknout ukamenování zastánci a zastánkyněmi jediného správného – romantického a vytouženého – sexu, v němž splynutí těl předchází dlouhodobě splynutí duší. Nic proti takovému. Naopak – bylo by to krásné. Jen mne napadají jiná zlatá slova, hodná tesání do kamene: „Prezident by měl stmelovat národ a poslanci – ti nejlepší z nás – nechť nezištně pracují pro vlast.“ Souhlasím, jen nevím, jak to zařídit. Pokud jste na tom stejně, vycházejte partnerovi vstříc. Nechte eventuální vyznání, ba i vyzvání, ať slovy písně „sladce znie“. Když to jen trochu jde, nechť je mu vyhověno.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).