Hlavní navigace

Mám obavu, že finance se stanou brzdou raketového pokroku medicíny, říká přednosta kliniky

Autor: FN Brno
Redakce

Nově diagnostikovaných onkologických pacientů je každý rok v ČR zhruba stejně, ale podle prof. Jiřího Mayera z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno se skutečně dramaticky zlepšuje jejich přežívání a narůstá počet pacientů, kteří přežívají s nějakou nádorovou chorobou. Mnoho těchto pacientů ale není trvale vyléčených, zůstávají dlouhodobě léčení, což enormně zvyšuje nároky na finance i počet zdravotníků. „Jsme v zajetí vlastního diagnostického a léčebného úspěchu,“ říká lékař.

Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Interní hematologická a onkologická klinika (IHOK) FN Brno a LF MU je z hlediska množství pacientů největší klinikou svého druhu v České republice. Zaměřuje se především na léčbu leukemií, její součástí je Centrum molekulární biologie a genové terapie, klinika je zároveň centrem pro transplantaci krvetvorných buněk. Vědecké týmy kliniky dosahují v posledních letech značné úspěchy jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. „Hematoonkologičtí pacienti mají dnes výrazně lepší šance na přežití,“ říká přednosta kliniky profesor Jiří Mayer. Rozhovor s ním připravila FN Brno, kde jej také najdete v plném znění.

„Dlouhá desetiletí se i běžný krevní obraz dělal pod mikroskopem ve speciální komůrce, ale v poslední době se do hematologie neuvěřitelným způsobem vedraly nejnovější výdobytky molekulární biologie a genetiky,“ popisuje lékař. „Snažíme se tyto trendy v rámci možností zachycovat a je velmi důležité, že máme jako součást jednoho pracoviště standardní oddělení, vlastní jednotku intenzivní péče, stacionář, transplantační jednotku a laboratoř. Ale vlastně úplně to nejcennější jsou lidé.“

Kolik procent případů na vaší klinice zaujímají pacienti, kteří netrpí leukemií, ale jiným druhem rakoviny? 

Podle dat, která posíláme do Národního onkologického registru (NOR), zůstane na IHOKu ročně v dispenzarizaci asi šest až sedm set pacientů s hematologickými nádory a asi tři sta pacientů s různými solidními tumory. Pacienti se solidními tumory jsou zpravidla takoví, kteří vyžadují nějakou komplexní léčbu i se zapojením klinického onkologa.

Dominantně se ale vaše pracoviště specializuje především na léčbu a výzkum leukemie. Jakým způsobem je tento výzkum na vaší klinice členěn, tedy jaká jsou základní výzkumná témata jednotlivých týmů? 

Naše pracoviště léčí všechna hematologická a nádorová onemocnění, ale také řadu nemaligních chorob, včetně velmi raritně se vyskytujících onemocnění, kdy jsme třeba jako jediní v České republice taková onemocnění zachytili, anebo dokonce popsali jeho nějakou novou „odrůdu“. Fakt je ale ten, že z hlediska výzkumného se dominantně soustředíme na problematiku leukemií a věřím, že mohu říct, že jsem základy těchto aktivit položil sám. Podařilo se ovšem vytvořit týmy nyní již velmi kvalifikovaných, špičkových, samostatně pracujících odborníků a tím se to všechno znásobuje. Já sám mám někdy až pocit frustrace, že pro všechnu organizační činnost už mi skoro nezbývá čas na nějaká moje vlastní zajímavá témata…

V klinické části pracuje více než deset různých týmů nebo pracovních skupin a v laboratoři je sedm specializovaných tzv. sekcí. Dále se ještě kolem různých šikovných lidí vytvářejí různé, řekl bych, mikrotýmy z doktorandů, bakalářů, lidí placených z grantů apod., které se dále věnují nějakým detailním problémům.

Leukemií jsou celkem čtyři základní typy a u všech se snažíme mít nějaká zajímavá témata. Musíme si ale uvědomit, že jsou to velmi složitá a relativně raritní onemocnění a že jsme zdravotnické zařízení. Směřujeme tedy k výzkumu, který má klinicky uplatitelnou relevanci a musíme se snažit intenzivně spolupracovat jak s nějakými dalšími pracovišti v rámci České republiky, tak se zahraničím. Na druhou stranu, kdybyste třeba chtěli skutečně detailně prozkoumat a popsat jednu patologickou dráhu v leukemických buňkách nebo na to vyvinout nový lék, tak byste museli sehnat jeden obrovský tým, který by se soustředil jenom na to, a také obrovské množství peněz. To by byl trošku můj sen, ale domnívám se, že to zůstane, bohužel, jenom ve fázi toho snění. Zatím se mi nepodařilo nadchnout tolik lidí pro jednu problematiku a dát je dohromady, ale uvidíme, třeba se ještě něco podaří. Jak se říká, naděje umírá poslední…

Klinika razantním způsobem spojuje vědu a výzkum spolu s praktickou medicínou. Jak se tato fúze podařila?

Já se domnívám, že klinická nebo klinicko-laboratorní věda musí úplně vyrůstat z normální rutinní práce – máte pacienty, máte data, máte spoustu velmi zajímavých dat, máte spoustu problémů, se kterými se setkáváte a které by bylo vhodné řešit, máte spoustu nejasností, diagnostických, léčebných, prostě jenom chodit s otevřenýma očima, ale potom se také pro to musíte snažit nadchnout lidi. Víte, já někdy i tak jako nepatrně cítím určitou mírnou nelibost – zase IHOK, zase nějaká publikace, věda, grant – ale to je spjato s obrovským množstvím rutinní práce a je to vykoupeno skutečně mimořádnou nadprací. Já sám zde bývám nezřídka čtrnáct hodin denně a k tomu různé cestování, jednání, meetingy, kongresy, často nemáte vcelku i několik víkendů pohromadě a na těch akcích je potřeba být aktivní, soustředit se, mnohdy mít i vystoupení… Je to dřina a mám obavu, že těch nadšenců nepřibývá.

V současné době jsme provedli revizi projektů, které na klinice běží, ať již jsou to projekty jen naší kliniky, nebo ve spolupráci s někým dalším, a snažíme se jejich portfolio nějak racionalizovat. Vznikla tak rozsáhlá excelovská tabulka, v níž je více než sto různých projektíků nebo projektů. Z toho je vidět, že bez dobře fungující struktury, bez jasné odpovědnosti různých lidí za něco, bychom nemohli fungovat. Ve velkých špičkových zahraničních nemocnicích jsem viděl exkluzivní informační systémy, ze kterých bylo možné všechna potřebná data vyextrahovat. To ale u nás, bohužel, není možné. Jednak jsme v chronickém nedostatku peněz a jednak, aspoň tak to vnímám já, jsme rdoušeni různou legislativou ohledně nějakých výběrových řízení a my si vlastně nemůžeme pořídit, co bychom chtěli a potřebovali, takže jsme odkázáni na různé excelovské tabulky, datamanažery, Ph.D. studenty a další, kteří se o data musí starat.

Jak se během vaší kariéry posunula léčba leukemie a kam směřuje?

Jak jsem již říkal, leukemií je několik typů a v podstatě desítky různých podtypů. V některých oblastech je pokrok naprosto zásadní a třeba různé objevy v oblasti chronické myeloidní leukemie (což je jedna z mých oblíbených leukemií) otevřely cestu k úplně novým lékům, které se nyní využívají nejen v různých oblastech onkologie. Tedy zde jsou změny v pravdě bez přehánění revoluční.

Bohužel, třeba v oblasti akutní myeloidní leukemie u starších pacientů zatím nebylo dosaženo v podstatě žádného většího hmatatelného pokroku, tak složitá a komplexní jsou to onemocnění.

Ale dramaticky účinné léky jsou třeba i pro chronickou lymfatickou leukemii a zajímavé novinky jsou k dispozici pro terapii akutní lymfoblatické leukemie, včetně nejnovějších výdobytků genové terapie. Koho trošku baví komplexnější úvahy a představy, také něco, co je trošku abstraktního, tak tímto oborem musí být úplně fascinován. Máte před sebou slabého bledého pacienta s teplotou a ještě třeba s nějakými modřinami po těle, a ony to vlastně mohou být desítky nejrozmanitějších onemocnění a některá vznikají tím, že třeba již před mnoha lety vám v jednom genu vznikla jedna jediná mutace nebo nějaká chromozomální abnormalita. Další velmi nadějné léky jsou ve vývoji, ale vzhledem k tomu, že vývoj léku je velmi drahý a těchto pacientů celosvětově není tolik, jako třeba pacientů s vysokým tlakem nebo s cukrovkou, tak je léčba pro jednoho konkrétního pacienta extrémně drahá. Mám obavu, že finance se stanou celosvětově jakousi brzdou tohoto nyní raketového pokroku.

Kolik ročně diagnostikujete pacientů s onkologickým onemocněním? Která jsou nejčastější?

U nás na klinice se diagnostikuje ročně kolem pěti set pacientů s onkologickými chorobami, a to převážně hematologickými. Kromě toho jsou s tímto onemocněním k nám někteří pacienti již posláni odjinud a ročně u nás na klinice zůstává dispenzarizováno kolem tří set pacientů s různými solidními nádory, kteří ale primárně prošli nějakým jiným pracovištěm FN Brno. Z hematologických nádorů jsou nejčastější různé typy lymfomů, mnohočetný myelom, dále akutní a chronické leukemie.

Lze z toho vypozorovat nějaké trendy?

Trendy jsou jednoznačné. Nově diagnostikovaných pacientů je každý rok v České republice zhruba stejně, ale dramaticky, skutečně dramaticky se zlepšuje jejich přežívání a narůstá počet pacientů, kteří přežívají s nějakou nádorovou chorobou, a pro hematologické malignity to platí speciálně. Mnoho těchto pacientů ale není trvale vyléčených, zůstává dlouhodobě léčených, což enormně zvyšuje nároky na finance, počet zdravotnických pracovníků a velikost infrastruktury kliniky. To jsou trendy jistě ve své podstatě pozitivní, ale řekl bych, že jsme v jakémsi zajetí vlastního diagnostického a léčebného úspěchu, že na něj v podstatě v současném systému zdravotnictví doplácíme.

Prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.

Přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a LF MU, předseda České hematologické společnosti J. E. Purkyně.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).