Hlavní navigace

Mají peníze, přesto loví jídlo z popelnic. Co k tomu „kontejnerové potápěče“ vede?

Autor: on Wikipedia.org / Sigurdas, podle licence: CC BY-SA 3.0
Veronika Šmídová

Mají střechu nad hlavou i pravidelnou výplatu na účtu. Přesto se po setmění věnují činnosti, kterou si většina z nás spojuje s těmi nejchudšími a nejpotřebnějšími – totiž přebírání popelnic u supermarketů či restaurací.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Z nich si takzvaní dumpster divers (česky „popelnicoví potápěči“) odnášejí domů ovoce, zeleninu, ztvrdlé pečivo i další potraviny. Co je ke konzumaci jídla z odpadkových kontejnerů vede? A jsou podobné praktiky bezpečné ze zdravotního hlediska?

„Pro jednoho odpad, pro druhého poklad.“ Tento známý aforizmus v podstatě vystihuje hlavní myšlenku dumpster divingu, který se objevil v 80. letech minulého století v USA spolu s nástupem masového konzumerismu. Jeho zastáncům vadí nadbytečné plýtvání a fakt, že zcela zbytečně končí v koších zachovalé šatstvo, elektronika, nářadí i potraviny. V tom mají pravdu – jen v Česku se každoročně dle odhadů znehodnotí například 830 tisíc tun jídla. Příznivci dumpster divingu se tak rozhodli výrobky z kontejnerů zachraňovat, ať již pro svůj osobní prospěch, či blaho potřebných.

Tomu druhému se v tuzemsku věnuje například iniciativa Food not Bombs (Jídlo místo zbraní). „Dumpster diving byl od počátku existence iniciativy jedním z více způsobů, jak získávat, recyklovat a zároveň upozorňovat na jídlo a jeho plýtvání. Současně dobře vyjadřuje absurditu plýtvání v kontrastu k chudým lidem, kteří v takto přebytkové společnosti nemají přístup ke kvalitnímu jídlu. Takže jde o prostředek k vyjádření postoje a zároveň zdroj potravin,“ vysvětlil tento trend pro server Vitalia.cz Jan Horák z ostravské pobočky Food not Bombs, jež ze zachráněného jídla připravuje pokrmy pro bezdomovce. Nejčastěji prý lze v místních kontejnerech narazit na zachovalou zeleninu a ovoce, vyskytují se tu ale i sladkosti, balené sýry či pečivo.

Krádež, nebo záchrana?

Existují samozřejmě také individuální hledači, které vede k aktivitě kromě vyšších cílů i prostá snaha ušetřit. Ti obvykle využívají moderních technologií a sdružují se ve facebookových skupinách či na fórech. Vyměňují si zde tipy, kde se dají najít nejlepší úlovky, popřípadě kde a kdy jsou dané kontejnery nejpřístupnější. Vznikla dokonce celosvětová mapa, která obsahuje polohy a „recenze“ popelnic. Lze v ní dohledat i Českou republiku.


Autor: on Wikipedia.org / Foerster, podle licence: CC BY-SA 1.0

Vybírání popelnic či kontejnerů (tzv. dumpster diving) za účelem záchrany jídla a dalších zdrojů se označuje jako freeganismus či freeganství

Sdílení informací o poloze kontejnerů a případných hlídačích je zásadní z toho důvodu, že dumpster diving je v podstatě nelegální. To potvrzuje i odborník. „Vyhozené potraviny a jiný odpad jsou majetkem obchodu či řetězce, takže by jejich odnesení mohlo být kvalifikováno jako krádež. Hodně záleží, jak přístupné kontejnery jsou. Většina našich zdrojů byla volně přístupná a nikdy jsme po sobě nenechávali nepořádek, z tohoto pohledu nebyl důvod k obavám z ochranky. Nicméně se již stalo, že byli lidé, kteří zachraňovali potraviny, obviněni z krádeže,“ uvedl Jan Horák s tím, že to považuje za absurdní.

„Argument ohledně bezpečnosti majetku a osob je lichý, jenom poukazuje na laxnost obchodníků i místních samospráv. V zahraničí se běžně nechávají neprodejné potraviny na paletě přístupné z ulice. Zodpovědnější nakládání s potravinami má obvykle jednoduchá řešení, překážkou proto bývá především neochota nebo obchodní zájem. Tedy prodávat co nejvíc nebo zpeněžit odpad,“ dodal.

Z Horákova pohledu jsou větším rizikem dumpster divingu možné zdravotní dopady, je tak potřeba potraviny z popelnic opravdu pečlivě probírat. „Je potřeba dodržovat hygienu, mít s sebou rukavice a dobrou obuv. Důležité je zodpovědně vybrat suroviny, které jsou poživatelné. My jsme nebrali třeba i zeleninu, která byla v pořádku, ale ležela vedle něčeho plesnivého. Většina ovozelu je potlučená, je nutné vše zkontrolovat a okrájet. Takto vybrané suroviny pak nejsou odpad a jídlo z nich je plnohodnotné. Hodnotu jídla neurčuje fakt, že si jej můžeme koupit, ale to, že nás zasytí a je zdravé,“ uvedl.

Řada lidí se nicméně při představě jídla z popelnice trochu otřese. Podle Horáka k tomu není důvod. „Občas se setkáme s odmítavým přístupem, ale většinou je možné vysvětlit, že nejde o nebezpečné jídlo. Ostatně přebytky a dary jsou často suroviny, které by se jinak vyhodily. Principiálně jsou všechny naše suroviny potenciální ‚dumpster‘, jenom bez toho ‚divingu‘. Lidé, kterým to nevoní, by si měli uvědomit, že často děláme z jídla odpad již dlouho před tím, než se stane nepoživatelným. Například svými nákupními návyky nebo nezájmem o to, jakým způsobem je potravina vyprodukována,“ popisuje Jan Horák.

Galerie: Nejhorší potraviny roku 2018

Ministerstvo: nebezpečná praktika

Úřady každopádně na trend nepohlížejí zrovna laskavým okem. V první řadě jim vadí zmíněná hygienická rizika. „Obsah kontejnerů na odpad je snadno kontaminovatelný mikrobiálně nebo plísněmi. Rovněž mohou být potraviny v kontejneru kontaminovány těžkými kovy či chemikáliemi z jiných odpadků. Vyloučit nelze ani přítomnost hmyzu a hlodavců. A v neposlední řadě ani samotný kontejner rozhodně nesplňuje hygienické požadavky stanovené na výrobky pro styk s potravinami,“ reagoval pro Vitalia.cz Jan Brodský z ministerstva zdravotnictví. Z hlediska resortu je tak prý provozování dumpster divingu nebezpečnou praktikou.

Podle Jana Brodského se navíc s plýtváním daří o něco lépe bojovat, a to díky novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Ta zavedla od roku 2018 povinnost pro prodejny s plochou nad 400 metrů čtverečních darovat neprodejné potraviny charitám. Konkrétně jde o výrobky, které nesplňují některé obecné požadavky, například mají deformovaný obal, špatné označení či prošlé datum minimální trvanlivosti.

Rozdíl mezi pojmy „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost“

„spotřebujte do“

  • Datum najdeme na potravinách, které jsou čerstvé a mají relativně krátkou trvanlivost. Takové jídlo bychom měli rychle sníst, jinak pro nás může představovat zdravotní riziko.
  • Po uplynutí doby se už produkt nesmí prodávat v obchodech. My bychom ho měli jíst jen s opatrností, pokud nevidíme ani necítíme nic podezřelého.
  • Např. mléčné výrobky, chlazené maso, ryby nebo výrobky studené kuchyně a další.

„minimální trvanlivost“

  • Takové datum mají potraviny, které mají delší životnost a nekazí se tak rychle. I po uplynutí uvedeného data je potravina zpravidla vhodná pro konzumaci, výrobce již však negarantuje její plnou výživovou a chuťovou kvalitu.
  • V obchodech se potraviny mohou prodávat i po uplynutí doby minimální trvanlivosti, pokud jsou viditelně označené a oddělené od zbytku zboží.
  • Např. sušenky, těstoviny, zavařeniny, čaje, konzervy a další.

Více v článku Kolik jídla ušetříte, když si nebudete plést pojmy.

Je důležité podotknout, že platná legislativa nyní podle velikosti provozovatele zavádí buď povinnost, nebo možnost poskytnout bezpečné potraviny bezplatně neziskové organizaci, která je bezplatně přiděluje humanitárním nebo charitativním organizacím. Následně od těchto organizací obdrží klienti sociálních služeb bezpečné potraviny,“ popsal Jan Brodský. I zástupce iniciativy Food not Bombs uznává, že po legislativní změně vyhozeného jídla ze supermarketů ubylo.

Bohužel dle studií stojí za téměř třetinou znehodnocených potravin domácnosti, dumpster divers se tak nemusí bát, že by jim v nejbližších letech vyschly zdroje.

Galerie: Nesnězeno zachraňuje jídlo z restaurací

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).