Sám jste říkal, že populární léky na hubnutí vznikly původně jako léky na cukrovku. Kdy se ukázalo, že vlastně dobře zabírají i na obezitu?
Ona cukrovka druhého typu je téměř vždycky spojená s nadváhou nebo s obezitou a už u prvního léku z té skupiny se ukázalo, že pacienti s cukrovkou hubnou, a to poměrně významně. Je dobře známá věc, že diabetici vždy hubnou méně než nediabetici, protože mají metabolickou poruchu a hmotnost u nich klesá hůře. A když se udělaly studie u zdravých dobrovolníků, ukázalo se, že ti hubnou ještě víc. V té době žádné dlouhodobě bezpečné a účinné léky na obezitu nebyly a všechny ty léky pak už při svém vývoji začaly být testované jak na cukrovku, tak na obezitu.
Dneska už dokonce některé firmy ustupují od testování na cukrovku a zůstávají pouze u obezity, anebo u některých jejích komplikací, kde jsou léky taky účinné. To je například ztučnění jater A protože obezita je daleko častější než cukrovka, tak to vlastně i z ekonomického hlediska firmám může dávat smysl. Jdou do něčeho, kde teoreticky by se ty léky daly v České republice nasadit šedesáti procentům populace. Protože tolik lidí u nás má buď nadváhu, nebo obezitu.
Dneska už se ty léky tedy předepisují nejenom cukrovkářům, ale i „jen“ na obezitu?
Je to tak. Některé z nich jsou určené skutečně jenom na cukrovku, ale protože se snadno používají, tak v jisté době se hodně předepisovali i takzvaně off-label, tedy ne podle indikace. Tak je dostávali pacienti, kteří měli obezitu bez cukrovky. Většinou je to tak, že buď se ten lék na obezitu podává vyšší dávce a jmenuje se jinak, anebo se případně jmenuje stejně a podává se ve stejné dávce na obojí.
Máte vy sám zkušenost, že by vám někdo zavolal a řekl: Cukrovku, nemám, ale jsem obézní a chci to předepsat?
Ano, taky jsem se s tím setkal jako v jednu dobu. O jednom z těch léků se zmínil Elon Musk, který dokáže rozpoutat různé bouře a zdaleka ne všechny pozitivní. Jméno toho léku pak vešlo ve známost. Pak jsem takové diskuze s pacienty vedl.
Pak byl tohoto léku také nedostatek. Jak je to nyní?
Dnes se dá říct, že je dostatek. Je to i tím, že přišel novější lék a zájem se hodně přesunul na něj. Mezitím se navýšily výrobní kapacity. Nyní není nedostatek žádného z léků.
Kdo léky může předepsat?
U pacientů s cukrovkou to může být diabetolog nebo endokrinolog, případně internista. V indikaci na obezitu pak vlastně kterýkoliv lékař. Samozřejmě praktik, ale hodně tyto léky předepisují také jiné specializace. Například gynekologové, plastičtí chirurgové. Lékaři, kteří třeba potřebují, aby pacient před operací hodně snížil hmotnost.
Jaké podmínky musí pacient splnit, aby na léky dosáhl? Mám na mysli například nějaký stupeň obezity nebo fázi cukrovky?
Pokud mluvíme o úhradě z veřejného pojištění, tak je to skutečně omezené na cukrovku druhého typu a pacient má paradoxně největší šanci, že bude mít úhradu, ve chvíli, kdy má vyšší stupeň obezity a horší kompenzaci cukrovky. To je lehce demotivující, protože já bych také asi s větší chutí léky dával těm, kteří se sami díky svému úsilí třeba už dostali na lepší kompenzaci a nižší hmotnost. Ale vzhledem k tomu, že ty léky nejsou úplně levné a počet pacientů je vysoký, tak to pojišťovna musela nějakým způsobem omezit.
Je nějaký pacient, komu byste to nedoporučil?
Není mnoho pacientů, kterým bych to nedoporučil. Například pacienti s onemocněním slinivky břišní, s opakovanými záněty. Pak jsou to pacienti, kteří obecně mají nějaká onemocnění trávicího traktu, protože ty léky trošičku zpomalují peristaltiku, pohyby střev. Ale obecně vzato bych to možná řekl obráceně. Z hlediska obezity to mohou dostat už pacienti s nadváhou, tedy BMI 27, kteří mají nějakou komplikaci související s hmotností, třeba vysoký krevní tlak. Těch, kteří by to neměli mít, je tedy opravdu minimum. Není žádná úplně zásadní kontraindikace.
Jde tedy o ty zdravotní důvody, než kvůli tomu, že byste řekl: Ale vám přece stačí zhubnout pár kilo, vy si to nezasloužíte.
To je správná otázka. Není to na hubnutí do plavek, to vyplývá i z té indikace. A samozřejmě, kdyby ke mně přišla mladá dáma nebo mladý muž, který chce mít vyrýsované břicho a potřebuje zhubnout tři kila, ale má vlastně normální hmotnost, tak těm bych to určitě nepředepsal. Tam je spíš potřeba vysvětlit životní styl, kterým se to dá bez problémů upravit. To je vlastně možná důležitá skupina. Je hodně lidí, kteří by to chtěli dostat a neměli. Je potřeba k tomu vždycky přistupovat racionálně. Lehká úprava režimu je u mladého zdravého člověka určitě zdravější než ten lék.
Kolik kilo se dá s léky zhubnout? Mluvíme o desítkách kilo, nebo o pár?
Když se budeme bavit o tom nejúčinnějším léku, který u nás dneska máme a který se dává jednou týdně, tak tam se bavíme o 20 procentech hmotnosti. Prováděla se dlouhodobá studie u pacientů s nadváhou nebo s obezitou bez cukrovky a tam skutečně ti pacienti za dobu nějakých dvou let snížili hmotnost v průměru o 20 procent. To znamená, že někteří zhubli více a někteří méně, ale šlo o pacienty s počáteční hmotností nějakých 107 kilo a šli v průměru na 87 kilogramů. To už je poměrně hodně velká porce. Když to porovnáme s operacemi na zhubnutí, tak tam pacienti hubnout nějakých 30, 40 kilo.
Když tedy člověk zhubne, jak jste říkal ze 107 na 87 kilo, co se stane pak? Zastaví se to, nebo se léky berou pořád dál? Nebo řeknete: A odteď dietu?
Oni ty léky samozřejmě působí, dokud je člověk bere, stejně jako všechny léky. Takže v ideálním scénáři následuje to, že pacient si díky těm lékům zvykne jíst tak zdravě, že v tom bude pokračovat i ve chvíli, kdy ty léky se vysadí. To je obtížné, protože on si zvykne i na to, že chutě nemá a najednou je začne mít. Protože prostě ty léky už na něj nepůsobí. U mnoha pacientů, kteří takto úspěšně zhubnou, by bylo ideální léky užívat dál, třeba v nějaké nižší udržovací dávce. A nejenom kvůli obezitě, ale vlastně i kvůli tomu, že jednak působí na tu cukrovku a jednak víme, že snižují třeba kardiovaskulární komplikace, jako je srdeční infarkt. Takže ve chvíli, kdy je vysadíme, tak se to riziko vrátí. Ale řekl bych, že náhled na obezitu je zatím takový, že to je vlastně nemoc, která je trošku chybou toho pacienta. Protože kdyby se nepřejídal a běhal, nebyl by obézní. A to je pravda jenom částečně. Padesát procent obezity je genetika, čili to není tak jednoduché.
Takže jde o doživotní léčbu?
Přirovnal bych ji, a vždycky to dělám, třeba k vysokému tlaku. Ve chvíli, kdy mi stoupne tlak a už to prostě nezvládnu tím, že méně solím a více se hýbu, dostanu lék. Ten dostanu velmi rychle a v podstatě nikoho ani nenapadne, že by mi ten lék měl vysadit. Všichni vědí, že když lék vysadí, tak mi tlak zase stoupne. V obezitologii a v léčbě obezity se, myslím, postupně posuneme na úplně stejný pohled. To znamená, že abychom pacientům, kteří úspěšně zhubli, pomohli v tom, aby tu hmotnost nenabrali zpátky, protože to dlouhodobé udržení je svým způsobem těžší než to vlastní zhubnutí, budeme asi léky používat dlouhodobě. To je dneska z praktických důvodů obtížné, protože léky stojí nějaké peníze a málokdo si je může dovolit do konce života.
Dočkáme se brzy levnějších generik?
Dočkáme. U toho úplně prvního léku už je máme. Ono se tomu v tomto případě říká biosimilární léky, protože struktura je složitější, ale ano, význam je stejný. První biosimiální lék bude v České republice k dispozici pravděpodobně na podzim, takže to tu cenu zase o něco sníží. Ono to není tak, že by ji snížil na polovinu, ale prostě třeba o 20 procent můžeme čekat, že bude nižší. A tím se budou trošku posouvat i ceny těch dalších. U těch dalších léků to bude trvat ještě delší dobu, protože jsou relativně nové. Tam si myslím, že si ještě nějaké čtyři, pět let asi počkáme.
ČLÁNKY DO MAILU