Hlavní navigace

Krásně barevné? Díky arzeniku! Kvalitní strava nebyla ani před sto lety

15. 11. 2017

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Pokud se dnes někdo pozastavuje nad tím, že jsou nám do jídla přidávány jedy a někteří výrobci šidí, co se dá, vězte, že ani před více než sto lety tomu nebylo jinak.

V době první a druhé světové války byl nedostatek jídla. Základní potraviny se nahrazovaly, čím se dalo. Naši předkové v tom uměli chodit. Ani na konci devatenáctého století nebyly k dostání kvalitní potraviny. Aby si obchodníci něco vydělali, často své dodávky šidili nejrůznějšími způsoby.

Co všechno bylo považováno za zdravé, co nikoli a před čím lékaři varovali? Například před barveným cukrovím, které často obsahovalo arzenik.

Být, či nebýt vegetariánem

O tom, že strava má být pestrá, není žádných pochyb. Už naši předkové měli povědomí o tom, co je zdravé a co ne. Dnešní doba nabízí různé výživové směry, propaguje například vegetariánství, veganství a živou stravu. Bezmasý jídelníček však není žádnou novinkou, maso nejedl už slavný filozof a matematik Pythagoras, který žil přibližně v pátém století před naším letopočtem. Konzumaci masa měl spojenou s lidskou agresivitou, násilím a zabíjením živých bytostí. Zastával myšlenku, že člověka utváří také jeho strava.

Ostatně i lékařská kniha z konce devatenáctého století uvádí tvrzení vegetariánů, že v mase jsou obsaženy nervové jedy, které způsobují rozčilení a dráždivost a činí člověka neklidným a nervózním. Kromě nebezpečí v podobě parazitů se při přemíře masité stravy může rozvinout dna a kurděje.

Lékařka Jenny Springerová, autorka Domácích lékařek, však oponovala názorem, že rovněž přemíra rostlinné stravy může přivodit člověku nejrůznější potíže, například otravy z rostlinné říše, počínaje námelem a konče houbami. Pochopitelně nezapomene zmínit chybějící bílkoviny a také možnost vzniku onemocnění zvaného pellagra, které je způsobeno těžkým nedostatkem vitamínu B3 (niacinu) nacházejícího se v živočišných produktech. Souvislost pellagry s nedostatkem tohoto béčka však byla prokázána až v roce 1937. Strašlivá nemoc projevující se výraznými kožními, trávicími, nervovými a duševními příznaky se hojně vyskytovala v oblastech, ve kterých se ve velkém množství pěstovala a konzumovala kukuřice, která právě tento vitamín vůbec neobsahuje.

Infekce, otravy, paraziti a jiní škůdci

Otravy z rostlinné říše byly pochopitelně časté, ale takové otravy ze zkaženého masa, to byla teprve lahůdka. Můžeme k nim přidat infekce, parazity nebo bakterie. V másle a kravském mléce se kdysi běžně vyskytovaly bakterie tuberkulózy skotu, které po konzumaci vyvolaly tuberkulózu u člověka. Bakterii TBC objevil v roce 1882 německý lékař Robert Koch, který přibližně o dvacet let později získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Potíže s mlékem se posléze řešily pasterizací. Co máme dále? Plíseň, vlhkou mouku, moučné červy, larvy různého hmyzu, roztoče. A pak přichází na řadu podvodné falšování. Podvodníci, ti jsou velkými škůdci…

Bylo běžné, že se například do mouky přidávalo ledacos. Mísila se s levnějšími druhy mouky nebo se semeny různého plevele, například vikve a koukolu. Koukol rostl mezi obilím, dnes ho již najdeme vzácně, ovšem jeho semena jsou jedovatá, takže pokud se přimlela k mouce, byla rozhodně „vylepšená“. Co bylo ale na pováženou, píše doktorka Jenny Springerová ve své lékařské knize: „Nestydí se podvodníci přidávati k mouce zemité přimíseniny, sádru, práškovaný křemen, vápno, kamenec a merotec, a sice v takovém množství, že tvoří dvacet až třicet procent celé váhy.“ Představa, že mám v mouce pětinu barytové běloby, mne rozhodně nečiní šťastnou. Tak nevím, co je lepší – červi, bakterie a vápno kdysi, či fipronil v jídle dnes?

Přečtěte si: Tak snad zaplať pánbůh za dnešní šizení

Je libo trochu arzeniku?

Z historie víme, že kdysi byly otravy takřka na denním pořádku. Například stačilo použít ke skladování plechovou krabici obsahující olovo k zaletování či se výrobci zachtělo vylepšit barvu okurek naložených v octě měďnatým roztokem, čímž lák rázem získal krásnou zelenou barvu. Ke zlepšení barvy cukru se zase používal modravý ultramarín.

A což teprve cukroví, které kazí dětem zuby! Opět se pro zvýšení jeho váhy přidávala sádra či merotec neboli síran barnatý (barytová běloba), namísto medu levný bramborový cukr, umělé ovocné esence, které neměly s pravým ovocem nic společného (jako bychom to dneska neznali), a dokonce i prudce jedovatý arzenik. „Zvláště sytě zelené cukroví vzbuzuje vždy nedůvěru a nemělo by se kupovati, poněvadž vedlo již často k otravám arsenikem,“ uvádí lékařka Springerová.

TIP: Titanová běloba je všude. Od žvýkaček přes zubní pastu až po Primalex

Falšované stimulanty

Mnohými vynalézavými prostředky byla falšována i káva. Pro pěkný vzhled se přibarvovala olovnatými, měďnatými nebo železitými solemi nebo se uchovávala v sudech s olověnými koulemi. Další možností bylo přidávání již vyvařené kávy mezi čerstvou, což bylo běžnou praxí v některých restauracích a kavárnách.

Nebylo ani výjimkou přimíchání pomletého obilí, drcených slunečnicových semen nebo mletých datlových pecek. Jedinou možností, jak dostat skutečnou kávu, bylo koupit si celá kávová zrna. Kromě tradiční kávy se běžně popíjely náhražky kávy, nejčastěji v podobě pražené čekanky (cikorky) nebo obilí, žaludů, mrkve či vodnice. Člověk by řekl, že něco falešného již nelze více zfalšovat, avšak opak je pravdou. I náhražky kávy se vesele nahrazovaly něčím jiným. Například čekanka se falšovala řepou.

Nejinak tomu bylo s čajem. Často se míchaly levnější druhy s těmi lepšími nebo s vyvařenými listy, přidávalo se například jasanové nebo jahodové listí. Také se k levnějším druhům přidávaly vonné květy, které je navoněly, a pak se zase tajně odstranily. Výsledný produkt pak působil kvalitnějším dojmem. Čaj se běžně uměle přibarvoval, a to naprosto legálně. Barvily se především zelené druhy čaje, například indigovou modří, kurkumou, hlínou nebo sádrou. Existoval také takzvaný cihlový čaj, nešlo o vývar z drcených cihel, jak by se mohlo zdát, ale čaj, který se připravoval z čajového prachu smíchaného s klovatinou a byl natlačen do čtyřhranné cihlové formy. V tomto levném čaji si prý libovali Mongolové a Tataři.

A jak se falšovala čokoláda? Do kakaa se přidávala mouka, pražené žaludy a kaštany, práškované dřevo z doutníkových krabic a místo kakaového másla sezamový olej a telecí či skopový lůj. To tedy fuj…

Galerie: Nejhorší potraviny roku 2016

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).