Hlavní navigace

Viděla, jak se pěstují banány s obrovským množstvím pesticidů

Sdílet

 Autor: Vitalia.cz /Karel Choc
Vypěstovat co nejvíce a co nejlevněji. Bez ohledu na kvalitu, šetrný přístup k přírodě a lidem. Ti pracují bez ochranných pomůcek a i tehdy, když letadla postřikují banánové plantáže hnojivy. Tak popisuje Pavla Kotíková převažující produkci banánů. Jsou to ty, které si pak koupíme za pár korun v akci.

Viděla plantáže s banány, které nepoznaly chemii, ale i konvenční farmy, kde roste většina banánů končících na běžném potravinovém trhu. Pavla KotíkováEkumenické akademie si dokonce vyzkoušela práci na takové farmě a potají mluvila s tamními pěstiteli o jejich práci na banánové plantáži, o hnojení pesticidy i o tom, jaké to je žít mezi banánovníky.

Galerie: Jak se pěstují banány v Jižní Americe

Před rokem jste se vrátila z Kostariky a Panamy, kde jste ale nebyla na dovolené… Vyrazila jste prozkoumat tamní banánové plantáže. Jaké byly hlavní důvody?

Získávali jsme zde podklady pro velkou interaktivní stránku Příběh banánů, která mapuje cestu banánů od pěstování až po nákup. Navštívili jsme jak fairtradové družstvo, kde se pěstují banány bez chemie a v důstojných pracovních podmínkách, ale byli jsme i za pracovníky na konvenčních banánových plantážích.

Jaké jsou rozdíly mezi konvenční a fairtradovou produkcí?

Ve fairtradovém zemědělství nás provázeli průvodci, kteří nám vše velmi ochotně ukázali a vysvětlili, bavili se s námi o tom, jaké mají pracovní podmínky a co jim dává to, že jsou součástí právě fairtradového družstva. Ale když jsme se chtěli setkat s lidmi, kteří pracují ve firmě pěstující banány konvenčně (šlo o velké firmy jako Chiquita, Dole, Bonita nebo Del Monte), tak se s námi jejich vedení buď nechtělo bavit, nebo nás rovnou odmítlo. My jsme se ale nevzdali a kontaktovali tamní odboráře. Ti nám zprostředkovali tajné schůzky s lidmi, kteří přímo na těchto konvenčních plantážích pracují. A od nich jsme slyšeli opravdu velmi temné příběhy, ze kterých až mrazilo. Jeden pán nám řekl, že už se hůř mít nemůže, takže pokud mu má pomoci to, že jeho příběh převyprávíme, tak ať to určitě uděláme. Je skutečně velmi smutné vidět lidi pracující v dominantní banánové produkci, kteří ze své špatné životní situace nemají východisko. Pokud se totiž narodíte v Kostarice, je zde velká pravděpodobnost, že budete pracovat na banánové plantáži.

Kolik komu připadne z prodejní ceny banánu

Banány prakticky nikdy nestojí víc než třicet korun, ale je to normální? Vždyť je to ovoce z druhé části světa. Neztratili jsme tak trochu pojem o tom, kolik by mělo tohle exotické ovoce stát?

Jak vypadá běžný den pěstitele banánů?

Pracovní den začíná velmi brzy ráno. Kolem čtvrté, páté hodiny ranní začínají svozy autobusem na banánové plantáže. Práce pak trvá dvanáct nebo čtrnáct hodin. To je velký problém zejména pro ženy, které tak své děti prakticky nevidí. Denně lidé nachodí spoustu kilometrů na obrovských plantážích, kde musí obhospodařovat každý banánovník, který hnojí a prořezávají, a ve chvíli, kdy se objeví květ a začnou se objevovat banány, musí na banánovník vyšplhat a na květ navléknout modrý pytel obsahující insekticidy, který chrání banány před ptáky. Týden co týden pak pěstitelé tyto pytle kontrolují a přelepují různobarevnými páskami, které označují, v jaké fázi dvanáctitýdenního vývoje se banán nachází.

Jiní lidé zas pracují na baličce, kde se sklizené banány nejdříve omyjí, neboť obsahují obrovské množství pesticidů (po bavlně jde o nejvíce chemicky ošetřovanou plodinu na světě), následně se máčí ve dvou lázních, kde se dále zbavují chemických látek, a pak se polepí etiketami a balí do krabic.

Sama jste si tuto práci vyzkoušela, je to opravdu dřina?

Brigádně bych to možná zvládla, ale dlouhodobě je to opravdu náročná práce. Zkoušela jsem balit banány do normované krabice, kam se vejde přesně 18,14 kilogramu, a vždycky mi jeden trs banánů zbyl. Moje krabice by tedy zřejmě na evropský a americký trh neprošla.

Co je největší problém při pěstování banánů?

Největším problémem jsou nedůstojné pracovní podmínky a monokulturní produkce, při níž se nehledí na šetrné pěstování vůči pěstitelům ani vůči přírodě, jde hlavně o kvantitu a nízkou cenu. Používá se zde příliš mnoho pesticidů, jak při běžném hnojení, tak i za pomoci plošných postřiků, které zajišťují letadla.

Dá se před tímto stříkáním nějak chránit, ukrýt se? Slyšela jsem, že chemické postřiky probíhají, i když jsou na plantážích lidé…

Zaměstnanci plantáží nám popisovali, že jim zaměstnavatel řekl, ať se schovají, až uslyší letadlo. Ale schovejte se na banánové plantáži, kde je jeden banánovník vedle druhého a pesticidy lítají všude kolem. Lidé pracující na plantážích vůbec netuší, kdy letadlo s postřikem poletí. Navíc, podle našeho nového průzkumu osmdesát procent zaměstnanců nemá dostatečné ochranné pracovní pomůcky, neboť tlak na konečnou cenu banánů nutí celý potravinářský řetězec šetřit. Pracovat s pesticidy a dalšími chemickými látkami bez rukavic je poměrně běžné a velmi zásadně to ovlivňuje zdraví pracovníků.

Jak?

Chemikálie negativně působí na jejich dýchací cesty, na kůži, lidé tu trpí zažívacími obtížemi. Potvrzen je zvýšený výskyt rakoviny, potratovost a deformita dětí.

Kolik lidí se o plantáže stará? Jaké jsou jejich platy?

Plantáže jsou obvykle rozparcelované pro různé firmy, v každé farmě pracuje několik stovek lidí. Lidé si tu vydělají kolem čtyř set korun denně, přičemž přesčasy jim tu nikdo nezaplatí. Měsíčně si tak přijdou na nějakých devět tisíc korun, což není zrovna mnoho, když si vezmete, že životní náklady jsou v Kostarice nebo Panamě srovnatelné s Českou republikou. Na vlastní oči jsme viděli jednu osadu, kde lidé často nemají ani přístup k obchodům, jen k jednomu, který vlastní majitel banánové plantáže a kde jsou ceny až o třicet procent vyšší než ve městě, kam to mají hodinu a půl. Problémem je i fakt, že si lidé v pronajatých domech nemohou vařit, takže si musí teplé jídlo nakupovat jen v kantýně, která je opět spravována zaměstnavatelem. Lidé jsou zde zkrátka v pasti, smutné je, že podobná budoucnost pravděpodobně čeká i na jejich děti, pokud to nezměníme.

Jak to můžeme změnit my tady v České republice, daleko od Panamy i Kostariky?

Je důležité, abychom podporovali malé a lokální pěstitele například z Urocalu (o těchto pěstitelích jsme psali v článku Vozí k nám banány bez chemie, poznáte je podle nálepky) koupí jejich fairtradových banánů, které jsou pěstovány v souladu s přírodou a mají etický původ. Neměli bychom se smířit s tím, že velké firmy pěstují banány za pomoci obrovského množství chemie a vykořisťují své zaměstnance.

Takže tím, že si koupím banány za dvacet čtyři korun v akci, tak podporuji tyto vykořisťovatele?

Je to komplexnější. V zásadě ano, podporujete.

Takže bych to dělat neměla?

Samozřejmě není ideální úplně přestat kupovat banány, protože na produkci banánů je závislá spousta lidí. Proto je potřeba, aby se lidé po původu banánů ptali a aby po prodejcích chtěli ty eticky vypěstované.

Na kolik korun mě takový fairtradový banán přijde?

U nás se cena pohybuje od padesáti do devadesáti korun za kilo. Přičemž cena se odvíjí od poptávky, pokud prodejce může nakoupit tunu banánů za nižší cenu, může snížit i cenu koncovou. Například v Německu, kde je povědomí o fairtradových potravinách větší, takové banány lidé kupují často, proto se jejich cena od těch konvenčních příliš neliší. Je ale třeba podotknout, že právě banány jsou velmi často využívány jako lákadlo pro spotřebitele. Levné banány přilákají do obchodů spoustu zákazníků, kteří zde utratí další peníze. Banány jsou tak prodávány za nižší než reálnou cenu produkce. Právě kvůli těmto nízkým cenám jsme ztratili pojem o reálné ceně banánů. Už si vůbec neuvědomujeme, že jde o ovoce, které k nám cestovalo z druhé strany světa. Je třeba mu vrátit punc exotičnosti a luxusu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).