Očkovat dítě proti klíšťové encefalitidě, nebo ne? Do povinného očkovacího kalendáře tahle vakcinace nespadá, z očkování obecně má mnoho z nás respekt, někdo i strach. Děti si ale hrají v trávě, běhají po lese a parku, jezdí na tábory. Misky vah se naklánějí různě. Co na ně položit?
Co se dozvíte v článku
Lékařka: Letos je riziko nakažení vyšší
Praktická lékařka pro děti a dorost Hana Cabrnochová potvrzuje, že rodiče často váhají, zda dítě nechat očkovat.
„Rodiče by si ale měli uvědomit, že riziko nákazy letos pravděpodobně stoupne ze dvou důvodů: vědci očekávají kvůli přemnožení hrabošů v loňském roce nárůst populace klíšťat. A mnoho z nás bude trávit letní dovolenou tentokrát v České republice.“
Kvůli koronaviru se totiž moc z nás třeba k moři, kde je riziko napadení klíštětem výrazně nižší, nepodívá. A naše země bohužel drží nepříjemné prvenství v počtu případů nákazy klíšťovou encefalitidou. V České republice je celá čtvrtina zaznamenaných případů v rámci zemí Evropské unie.
V jakém věku nechat dítě očkovat
Děti jsou klíšťaty napadeny v přírodě. Z logiky věci je pak jasné, že u miminka, ležícího v kočárku, se není třeba příliš obávat. Obecně je i možnost očkování zavedena od jednoho roku věku. Podle Hany Cabrnochové se navíc nákaza u nejmenších dětí prakticky nevyskytuje.
„Naopak ale v posledním roce narostl počet případů u dětí ve věkové kategorii pět až devět let,“ upozorňuje lékařka. „Proto doporučuji očkovat hned po dokončení povinného očkování, obvykle mezi třetím a pátým rokem života. Velmi vhodnou chvílí, kdy začít s očkováním dítěte, je pravidelná preventivní prohlídka ve třech, v případě menšího rizika nákazy pak v pěti letech.“
Mýty o klíšťové encefalitidě u dětí
Hana Cabrnochová komentuje častá tvrzení:
Do sedmi let se napadení klíštětem v encefalitidu ani nerozvine.
„Byli bychom rádi, pokud by tomu tak bylo. Realita je ale bohužel jiná. I to je důvod, proč existuje očkování pro děti od jednoho roku věku. Vyšší riziko vážných až fatálních následků v případě klíšťové encefalitidy mají spíše senioři, ale u dětí jsou navíc prokázané následky v podobě poruchy tzv. kognitivních funkcí po prodělaném onemocnění, tedy poruchy soustředění, pozornosti, paměti a podobně.“
Dětský organismus je zbytečné zatěžovat další vakcínou.
„Vakcíny tělo nezatěžují a imunitu neoslabují. Očkovací látky v případě klíšťové encefalitidy pro děti a pro dospělé se liší. Při rozhodování je vždy důležité uvědomit si možná rizika související s tím, že rodiče očkování odloží nebo zcela zavrhnou. Není výjimkou, že pokud někdo onemocní klíšťovou encefalitidou nebo jinou vážnou nemocí, jeho rodina a přátelé se nechají naočkovat. Pro nemocného s trvalými následky je ale již pozdě.“
Daleko víc než encefalitida je rozšířená borrelióza.
„Lymeská borrelióza je rozšířenější, ale zároveň léčitelná antibiotiky a při včasném zachycení zůstávají pacienti bez trvalých následků. V případě klíšťové encefalitidy jsou lékaři odkázáni na mírnění příznaků, nemoc jako takovou ale léčit nemohou. Trvalé následky pak mohou u klíšťové encefalitidy zahrnovat například obrny končetin, bolesti hlavy, poruchy sluchu nebo spánku.“
Očkovat má smysl spíš seniory, děti až naposledy.
„V České republice jsou rizikovou skupinou všichni. Riziko vážného průběhu a trvalých následků je větší u seniorů. I pro dospělé v produktivním věku to ale znamená čtyř- až šestitýdenní rekonvalescenci v případě lehčího průběhu a další komplikace, ať již sociální, nebo finanční. V případě vážného průběhu se může jednat o nutnost léčby v řádu měsíců, samozřejmě též existuje riziko trvalých následků. Proto ve své ordinaci apeluji nejen na očkování dětí, ale i rodičů a prarodičů.“
Město není záruka menšího rizika nákazy
Tříleté a starší dítě se samozřejmě samo pohybuje v čím dál větší míře. Přestává být také pod velkým dohledem matky – odpadá například mazání celého těla, jako tomu je u miminek, koupe se třeba se staršími sourozenci a do pyžama se už oblékne samo. Včasný záchyt, zásadní pro přenos nákazy (viz box níže), tak často není možný. A na to, že žijeme ve městě, a ne třeba v jižních Čechách, už se dávno spoléhat nedá.
„Klíšťata, přenášející klíšťovou encefalitidu, se nyní běžně vyskytují i ve městech – v parcích, zahradách a hřištích. Není tedy již možné říci, že očkování je vhodné pouze pro děti žijící na venkově. Samozřejmě s časem stráveným aktivitami v přírodě roste riziko přisátí nakaženého klíštěte. Já ale ve své ordinaci doporučuji očkování i dětem žijícím ve městě v bytových domech – i pro ty je běžný pohyb na dětském hřišti či v parku,“ vysvětluje Hana Cabrnochová.
Proč je důležité odstranit klíště co nejdříve
- Po každé procházce přírodou i parkem bychom děti měli důkladně kontrolovat, včasné odstranění klíštěte je zásadní.
- Nákaza klíšťovou encefalitidou je totiž přenášena asi po dvou hodinách od přisátí, u lymeské borreliózy je to dokonce dvacet čtyři hodin.
- Děti v batolecím věku jsou stále pod velkým dozorem a kontrolou matky, větší nebezpečí je tedy u těch starších.
Máme se bát komplikací a nežádoucích účinků?
Nežádoucí účinky jsou u očkování stále diskutované téma, často podpořené děsícími příběhy na internetu. Očkování proti klíšťové encefalitidě podle lékařů patří k těm, na které většina dětí reaguje bez jakýchkoli zdravotních komplikací. A jejich pravděpodobnost nesouvisí s věkem. Nemá tedy smysl čekat, než bude dítě starší.
„Za svou praxi jsem u dětí právě po tomto očkování žádné závažné reakce nezaznamenala. Bývá to případně jen bolest v místě aplikace vakcíny. Pokud ale srovnám tento příznak s možným vážným průběhem klíšťové encefalitidy, jedná se o nepříjemnost, kterou stojí za to vydržet,“ komentuje to Hana Cabrnochová. „V příbalové informaci je samozřejmě vyjmenováno další spektrum možných nežádoucích účinků, osobní zkušenosti s nimi ale u ‚svých‘ dětí nemám. Rodičům doporučuji, aby děti dodržovaly po očkování klidový režim s omezením aktivního sportu v den očkování.“
S jakým odstupem od povinných očkování je třeba počítat
Častým dotazem rodičů, kteří očkování zvažují, je i „kam ho vsunout“, když těch povinných je několik, a zda je tedy třeba možné to spojit s nějakou další vakcinací. Hana Cabrnochová doporučuje očkovat s dvoutýdenním odstupem, třeba právě na zmiňovaných preventivních prohlídkách. I když se obvykle vybírají chladnější měsíce roku, očkovat se dá kdykoliv:
„Účinek vakcíny je možné očekávat čtrnáct dní po druhé dávce. Tu přitom aplikujeme nejdříve po dvou týdnech od dávky první, ideálně v měsíčním intervalu,“ popisuje odbornice. V této době už je dítě bezpečně chráněno a je třeba jen hlídat termín pro následné přeočkování.
Odborná spolupráce:
MUDr. Hana Cabrnochová, MBA
Praktická lékařka pro děti a dorost z Prahy, místopředsedkyně České vakcinologické společnosti
