O tom, že se pacienti mnohdy v ordinacích brání tvrzením, že je lepší mít kila pro jistotu
, nedávno hovořili kardiologové na jejich kongresu v Brně. Lékaři v této souvislosti připomněli, že v medicíně sice existuje takzvaný paradox obezity, ale ani ten nemůže být argumentem pro to, aby člověk vážil víc, než by měl.
„Paradoxní výhoda vyšší váhy či vyššího tlaku se někdy objevuje například u nemocných s rozvinutým srdečním selháním. Ale není dobrým argumentem, proč si nehlídat tělesnou hmotnost, tlak a cholesterol, dokud jsme zdraví,“ říká Aleš Linhart, místopředseda České kardiologické společnosti.
Na paradox obezity si tuk nestřádejte
Paradox obezity je stav, kdy se pacientům třeba s rozvinutým srdečním onemocněním a s energetickou rezervou uloženou v tuku zdánlivě daří lépe než těm, kteří i kvůli nemoci hubnou, protože v takovém případě ztrácejí kromě tuku i svaly.
Nadváha a lehčí obezita mohou být u některých chronických nemocí trošku výhodná. Zejména u pacientů nad 65 let. Na druhou stranu, jsou pacienti, kteří jsou štíhlí celý život a díky tomu u nich přichází chronická onemocnění později,
potvrzuje Martin Haluzík, předseda České obezitologické společnosti.
Paradox podle lékařů nemůže převážit nad faktem, že nadváha je krokem k obezitě, jež stojí na počátku a je spouštěčem mnoha dějů vedoucích k srdečnímu onemocnění. Ti, kteří si ještě ve zdraví hýčkají tuk do foroty
, tak spíše dospějí k onemocnění srdce, cév a metabolismu, než aby dosáhli zdravotního benefitu.
Záleží i na tempu přibírání
O tom, zda existuje nadváha či obezita, která neškodí metabolismu, se podle lékaře Martina Haluzíka vedou diskuze. On sám ale o tuku navíc jako o zdravotním benefitu nemluví. Pokud někdo má metabolicky zdravou nadváhu, s největší pravděpodobností nejde o trvalý stav, ale jen vývojové stádium. A tedy je i otázkou času, kdy přejde do hmotnosti metabolicky nezdravé,
vysvětluje vědecký ředitel Národního institutu CarDia.
Obezita přitom často přichází plíživě, tedy z každoročního malého přírůstku váhy. Když někdo přibere třeba dvě kila za rok, nic si z toho většinou nedělá. Za deset let je z toho ale dvacet kilogramů nebo víc.
Kromě výsledné váhy je ale důležité také to, jak člověk přibral. Pokud někdo má v mládí BMI 20 a ve věku kolem padesátky se postupně propracoval na 27, přibral hodně a to je špatně, přestože není v pásmu obezity. I tak se ale jedná o metabolicky nezdravý stav,
vysvětluje Haluzík.
Výjimkou jsou lidé, kteří pravidelně sportují a mají více svalů než tuku. Pokud se přidá robustnější postava, mohou se hodnotami BMI posouvat do pásma nadváhy, aniž by to pro ně znamenalo zdravotní rizika.
Nadváha versus obezita
Co je nadváha a co už obezita lze hrubě odhadnout s pomocí BMI. Nadváha se pohybuje zhruba od 25 do 30 BMI. Tato hranice ale může být zkreslená objemem svalů.
Rozdíly totiž vytváří svaly i kondice. Kdo má pravidelný pohyb, je na tom lépe, než ten, kdo má nadváhu, vyjde kopeček nebo do druhého patra a už se zadýchává,
podotýká Martin Haluzík.
I přes všechno uvedené, obecné pravidlo zní: Zejména lidé ve středním věku by neměli mít kila navíc. Ve středním věku, dokud jsme fit a můžeme cvičit, bychom se měli snažit nemít moc kilogramů navíc. Zakládat si tuk na stáří, že jej pak budeme potřebovat, není něco, co bychom doporučovali, protože právě v tomto období můžeme ovlivnit, jak brzy se rozvinou onemocnění související s obezitou,
říká Martin Haluzík.
Nejdéle žijí lidé s nadváhou, ale…
Riziko vzniku hypertenze, cukrovky, dyslipidemie i ischemické choroby srdeční narůstá plynule se stoupající hmotností a tato závislost se zásadně zhorší pro všechny uvedené stavy kolem BMI 27,
uvádí Michal Vrablík, předseda České společnosti pro aterosklerózu.
Záleží ovšem na tom, jaká hmota kilogramy navíc tvoří. Pár kilogramů svalů může být pro zdraví nejspíš prospěšné, ale pár kilogramů tuku spíše škodí,
dodává Vrablík.
Roli v tom, jak si založit spíše na problém než na benefit, hraje také to, kde jsou kilogramy uloženy. Jestliže je nadváha soustředěna v oblasti břicha, což vede vysokému obvodu pasu, jde o mnohem rizikovější situaci, než když jde o rovnoměrnou distribuci nebo spíše ‚gynoidní‘ typ, tedy široké boky,
vysvětluje odborník na vaskulární zdraví.
I on ale hovoří o jednom paradoxu: Nejvyššího věku se dožívají lidé, jejichž možnost je v pásmu mírné nadváhy. Podle lékaře ale ani to nehovoří pro střádání si na co by kdyby
. Mírná rezerva tuku může být ku prospěchu zdraví, ale jen ve vyšším věku.