Hlavní navigace

Když zvládnete zavolat dusím se, tak se nedusíte

Pokud se někdo při obědě zakucká, neznamená to, že má během pár vteřin dostat ránu do zad. Kdy se člověk opravdu dusí? Nejdříve je třeba vyhodnotit situaci a až pak případně zasáhnout. Rozdíl je, jestli zachraňujete dospělého, nebo malé dítě.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

„Bouchni ho do zad, on se dusí!“ slyším od vedlejšího stolu – a bez dalšího už se ozve jen herda do zad, kterou dotyčný, jemuž jen trochu zaskočilo, schytal od svých kamarádů. V dobré víře, samo sebou. A to může být rád, že druhou ránu neschytal o polévkový talíř, který měl před sebou.

Ne každé zakuckání je přitom třeba řešit, primární je zjistit, zda se dotyčný vůbec dusí a zda vaši asistenci vůbec potřebuje. Jak potom zasáhnout? Rozdílný přístup vyžaduje první pomoc u dětí a u dospělých.

Může artikulovat? Není to kritické

„Dříve jsme bušili do zad každého, kdo se dusil cizím tělesem, v roce 2005 se ale v doporučeních objevilo sdělení, že veškeré invazivní techniky, tedy údery mezi lopatky a tzv. Heimlichův hmat, se užívají jen tam, kde se jedná o obstrukci (neprůchodnost dýchacích cest, pozn. red.) kritickou,“ vysvětluje Jiří Pokorný, lékař se specializací anesteziologie-resuscitace a urgentní medicína.

Jenže jak poznat, že se u dospělého jedince jedná o stav kritický, a ne jen zaskočení, ze kterého se zvládne tzv. vykašlat sám? Stačí se prostě zeptat – dusíte se?

„Je-li člověk schopen artikulovat, není to kritická obstrukce,“ říká lékař s tím, že tím naše aktivita u dotyčného nemá končit. Máme ho uklidňovat a podporovat v tom, že to zvládne, též ho máme vyzývat ke kašlání. Když to nepomáhá, doporučuje Jiří Pokorný volat záchranku.

Dusí se a neodpovídá? Jednejte!

„Ale když člověk na jednoduchou otázku ‚dusíte se?‘ není schopen odpovědět, sípe, kašle, není schopen se nadechnout, o kritickou obstrukci se jedná,“ vysvětluje lékař správný postup při vyhodnocování možné kritické situace. Co pak?

Dusícího se předkloníme, snížíme jeho těžiště, levou rukou ho chytneme kolem ramen, aby nám nepřepadl, až ho pravou rukou pětkrát udeříme mezi lopatky. První úder bude veden menší silou než ty následující, nikdy ne tak, abychom postiženému posunuli obratle.

„Pokud neuspějete, stoupněte si za dusícího se a zezadu nahmatejte levou rukou jeho pupík, druhou ruku dejte do pěsti, palcová strana pěsti se přiloží do místa, které si předtím zachránce vyhmátl jako kompresní bod. O dusícího se opírejte. Dlaní pravé ruky se opřete o malíkovou stranu pěsti a pak proveďte pět prudkých tlačení do nadbřišku směrem dozadu a nahoru,“ vysvětluje stručně Heimlichův hmat doktor Pokorný.

Pokud se překážku v krku stále nepodařilo uvolnit, pokračujte dál ve střídání pěti úderů mezi lopatky s pěti stlačeními nadbřišku.


Autor: Depositphotos.com

Tzv. Heimlichův manévr nikdy nezkoušejte bez příčiny – na zkoušku na zdravém člověku! Hrozí zde poškození vnitřních orgánů.

Upozornění k Heimlichově hmatu/manévru

  • Nikdy ho neprovádějte u dětí do jednoho roku.
  • Nikdy ho nezkoušejte bez příčiny, na zkoušku na zdravém člověku, hrozí zde poškození vnitřních orgánů.
  • „Pokud poškodíte střevo, játra či žaludek, to lze zašít a lze to akceptovat u kritické obstrukce dýchacích cest, kde jsme neuspěli s vhodnější invazí – pátou ranou mezi lopatky. Je ale neakceptovatelné takové poškození při pouhém zaskočení,“ varuje před špatným vyhodnocením situace Jiří Pokorný.

Jestliže pacient v jakémkoliv okamžiku pomoci ztratí vědomí, řiďte se doporučenými postupy pro resuscitaci, tedy: postiženého podepřete, položte ho na zem, volejte záchrannou službu a zahajte resuscitaci. Pokud si nejste jistí, s postupem vám může poradit pracovník na lince.

 

Dítě vyžaduje jiný přístup

Stejně jako u dospělých, i u dětí musíme nejprve správně vyhodnotit situaci. Zjistit, zda se dítě dusí, či nikoliv. Většího dítěte se zeptáte, ale s malými dětmi se nedomluvíte. „Tam se orientujeme podle efektivity kašle. Děťátko, které se dusí a kašle, nemá kritickou obstrukci. Aby totiž dítě mohlo zakašlat, musí se nadechnout,“ vysvětluje Jiří Pokorný. Když tedy dítě kašle, nemusí být tak zle.

Pakliže ale malé dítě sípe a modrá, vezmeme ho do náruče, zády k sobě. Sedneme si do přední části židle, kolena od sebe. První a třetí prst levé ruky dáme na úhel jeho dolní čelisti, to je místo kde se dolní čelist lomí k uchu. Dítě se v náruči opírá o naše levé předloktí, které následně položíme na stehno, nohu v koleni povolíme, aby šla hlava dítěte dolů. Dáme prsty pravé ruky k sobě a dítě pětkrát plácneme mezi lopatky (první úder je vždy tzv. zkušební, méně intenzivní). „Pokud jsem uspěl, raduji se. Pokud jsem neuspěl, celou situaci opakuji, ale na druhé noze,“ popisuje záchranu dusícího se dítěte lékař.

Jak se zachovat u dítěte, když nic nepomáhá?

Není-li cizí těleso vypuzeno údery mezi lopatky a dítě je při vědomí, postupujeme dle věku. U dítěte do jednoho roku prudce stlačujeme hrudník. U dítěte nad jeden rok prudce stlačujeme nadbřišek. A jak již bylo řečeno: Heimlichův manévr se nikdy neprovádí u dětí do jednoho roku!

tipli

Pokud je dítě s obstrukcí dýchacích cest cizím tělesem v bezvědomí nebo do něj upadá, položte ho na pevnou, rovnou podložku a volejte záchrannou službu. Dítěti maximálně zprůchodněte dýchací cesty, případně se snažte vytáhnout cizí těleso z krku – ovšem jen pokud ho vidíte. Zakloňte mu hlavu, vytáhněte bradu vzhůru a podejte mu pět umělých vdechů. Pokud nedojde ke zlepšení stavu (pohyb, kašel, spontánní dýchání), pokračujte ihned stlačováním hrudníku, aniž byste kontrolovali stav oběhu.

Není dušení jako „dušení“

Kuckání a možné dušení není radno podceňovat, je dobré mít na paměti slova doktora Pokorného: „Pokud se někdo dusí cizím tělesem a já to nezvládnu, tak mám před sebou za pět, sedm minut mrtvolu. Heimlichův hmat je manévr pro život.“ Ale musíte vědět, kdy ho použít, jinak můžete člověka zbytečně zranit.

Odborná spolupráce:

MUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.

Lékař se specializací anesteziologie-resuscitace a urgentní medicína, odborný lektor se zaměřením na poskytování neodkladné péče.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).