Hlavní navigace

Když vám mnich otevírá lahváče

Jana Kuklová

Nad rozsáhlým areálem orvalského opatství se nese vyzvánění kostelních zvonů. Je pět hodin ráno a dvanáct zdejších mnichů se před oltářem klášterního kostela schází k první z mnoha modliteb tohoto dne. Kromě úderů zvonů je ale ve vzduchu ještě přítomná neobvyklá vůně sladu, která snad do kláštera ani nepatří.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Uvařeno v sousedství kostela

Jen pár metrů od monumentálního kostela vystavěného v art deco stylu se ale skutečně vaří klášterní pivo. Belgické opatství Orval je totiž jedním z čtrnácti trapistických klášterů, které se mezi labužníky proslavily výrobou silných svrchně kvašených piv, která oceňují znalci na celém světě.

Trapistický řád vznikl v sedmnáctém století ve francouzském klášteře La Trappe jako reformovaná větev cisterciáckého řádu. Po uzavření klášterů během Velké francouzské revoluce trapisté začali zakládat nové kláštery mimo Francii. Členové tohoto řádu se řídí řeholí svatého Benedikta. Ten už v šestém století křesťanské mnichy nabádal k tomu, aby se řídili heslem Ora et labora. V překladu toto heslo znamená Modli se a pracuj. Podle svatého Benedikta by měl mnich vždy do svého života kromě modlitby zařazovat také manuální práci.


Autor: www.orval.be

Každá komunita trapistických mnichů tak musí fungovat jako ekonomicky soběstačná jednotka. Kromě toho se ale trapisté řídí ještě jedním méně známým nařízením. Podle pravidel tohoto řádu mniši mají pít a jíst to stejné, co konzumují jejich laičtí sousedé. V Belgii, kde se nedaří vínu, se proto mniši v devatenáctém století pustili do výroby piva.

Turisté vítáni

„Trapistický řád je zaměřený na modlitbu. Bratři, kteří vstupují do kláštera, zachovávají relativní mlčení. To znamená, že mluvíme pouze při práci, o práci a při rozhovorech se starším mnichem,“ vysvětluje, proč se okolnímu světu mohou zdát trapisté tak uzavření, jeden z trapistických mnichů. Kromě této odloučenosti od světa je důvodem, proč jsou některá trapistická opatství pro turisty nepříliš atraktivní, také skutečnost, že tyto kláštery vznikaly až v devatenáctém století. Turistům proto opatství nemohou nabídnout nic moc historicky nebo architektonicky zajímavého.

Výjimkou je však Orval. Důkazem jsou davy turistů, které se před branou opatství shromažďují už před devátou hodinou.

V sousedství klášterních budov nově vybudovaných na počátku dvacátého století si lidé mohou prohlédnout ruiny původního opatství, které zde bylo založeno už ve dvanáctém století. I když ani zde se běžní návštěvníci nemohou podívat do kostela ani do samotného pivovaru, neodcházejí z Orvalu tak zklamáni jako z jiných trapistických klášterů, kde se dá stěží nahlédnout skrz bránu na nádvoří.

Belgické pivo v českém skle

Hned vedle pozůstatků starého opatství se v Orvalu dokonce nachází i skromná expozice věnovaná výrobě místního piva. Ve srovnání s nevkusnou a přebujelou výstavou u kláštera Scourmont, kde se vyrábí světoznámé trapistické pivo Chimey, je však tato expozice velmi vydařená.

Ve dvou místnostech je umístěno několik panelů, které návštěvníky stručně a srozumitelně seznamují s historií i procesem výroby orvalského piva.

Českého návštěvníka rozhodně zaujme informace o tom, že elegantní sklenice na nožce, ve kterých se pivo z Orvalu tradičně servíruje, jsou vyrobené z českého křišťálu.

Dvakrát kvašené pivo

Kromě toho se zde zvídaví pijáci piva mohou také dočíst o tom, že místní pivo se na rozdíl od běžného piva vyrábí hned z pěti surovin. Kromě vody, sladu, chmele a kvasinek se v Orvalu do nalahvovaného piva přidává ještě kandovaný cukr. Přídavek cukru v už téměř hotovém chmelovém nápoji odstartuje proces druhotného kvašení, který je pro silná trapistická piva charakteristický.

Orvalské pivo je zajímavé ovšem ještě jedním málo obvyklým výrobním postupem. Před nalahvováním se v průběhu kvašení v pivu jako obrovské sáčky s čajem macerují pytle plné chmelových šištic. Toto chmelení za studena trvá dva až tři týdny a pivu má dodat silnější vůni.

I když pivo vaří po celém světě i jiné kláštery, aby se mohlo nazývat trapistickým, musí splňovat následující tři pravidla: Pivo se musí vařit za zdmi trapistického kláštera samotnými mnichy, nebo aspoň pod jejich dohledem. Výroba piva musí mít v opatství druhotný význam, aby se nestalo, že zastíní duchovní rozměr kláštera. A zisk z prodeje takového piva musí být určen na chod daného opatství a část financí musí jít na charitativní účely.

Klášterní hostel pro gurmány

Pochopitelně ale orvalské opatství není závislé pouze na výdělku z prodeje piva. Trapistické kláštery provozují i další výdělečné činnosti. Jednou z nich je také poskytování ubytování v budovách kláštera. Tento skromný hostel je určen především lidem, kteří hledají duchovní klid a odpočinek. Ubytovat se zde bez ohledu na vyznání ale může každý, kdo bude respektovat několik základních pravidel. Asi nejméně obvyklým z nich je, že hosté během společného jídla nesmí mluvit a po obědě nebo večeři se mají všichni podílet na společném úklidu jídelny.


Autor: www.orval.be

Pokud se s tímto zvykem, který existuje ve všech trapistických klášterech provozujících ubytování, někdo setká poprvé, může se cítit poměrně rozpačitě. V jídelně se k obědu sejde kolem čtyřiceti lidí, kteří spolu neprohodí jediné slovo. Během půl hodiny, která je pro jídlo vyhrazena, se tak jídelnou rozléhá pouze cinkot příborů a tóny klasické hudby. Vlastně je zde ještě jeden neobvyklý zvuk. Sotva všichni po modlitbě zasednou ke stolu, obsluhující mnich začne stoly obcházet a s nezaměnitelným zasyčením každému otevře láhev místního piva.

Nocleh v orvalském klášteře tak představuje jednu ze dvou jediných možných příležitostí, jak ochutnat pivo, které se v Orvalu vaří pouze pro mnichy. „Tomuto pivu mniši v Orvalu říkají zelené pivo. Je to pivo s nízkým obsahem alkoholu, které má na rozdíl od ostatních nasládle chutnajících trapistických piv spíše kyselou chuť,“ vypráví o zeleném pivě výčepní z restaurace vzdálené jen pár kroků od kláštera. Zde je možné si objednat pivní ochutnávkový set zahrnující právě i toto jinak nedostupné pivo.

Tipli listopad

Nocleh mezi zdmi orvalského kláštera přináší ale i další nezapomenutelný gastronomický zážitek. Kromě piva se v Orvalu také vyrábí výborný trapistický sýr. Silné plátky žlutě zbarveného polotvrdého sýra představují nezbytnou součást každé zdejší snídaně a často se tento sýr používá i při přípravě pokrmů servírovaných k obědu a k večeři. Krajíc bílého belgického chleba pokladeného plátky orvalského sýra chutná lépe než snídaně v mnoha luxusních hotelech.

Kromě výborného jídla a jedinečného piva je ale silným lákadlem k přespání v Orvalu také samotná atmosféra vládnoucí po celý den mezi klášterními budovami. V devět hodin nádvoří před kostelem začínají ozařovat měsíční paprsky, lidé po večerní modlitbě ještě chvíli v hloučcích postávají u zurčícího jezírka a v ruinách starého opatství se prochází pár nocležníků vyhledávajících klid starých staveb. Nad celým prostorem vládne mírumilovné ticho, které až ráno naruší vyzvánění zvonů a hluk z klášterního pivovaru.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).