Hlavní navigace

Když léky na epilepsii nezabírají: lékaři zkoušejí operaci mozku i poslech hudby

4. 10. 2021

Sdílet

 Autor: se svolením FNUSA
Zvládat epilepsii pacientům i lékařům pomáhá náročné předoperační vyšetření, při němž se do hlavy zavede více než deset elektrod. Díky nim mohou lékaři zmapovat, co se při nemoci děje v pacientově mozku. Dokáží proto zjistit, kde je epileptické ložisko a operovat jej. Nebo zkoumat, jaký vliv má na činnost mozku epileptika hudba.

Epilepsie je choroba známá především křečovitými záchvaty, které, jsou-li četnější, značně omezují pacientům život. Odhady hovoří o tom, že v ČR má tuto chorobu až sto tisíc lidí.

Odpověď na to, proč k záchvatům dochází, je potřeba hledat v mozku. Mozkové buňky, zvané neurony, při přijímání a vysílání informací vytvářejí elektrické výboje. Při epilepsii je ale vytvářejí nekontrolovaně. Lékaři hovoří o takzvaných epileptiformních výbojích. Tato anomálie může mít řadu příčin. Někdy za ni může dědičnost, jindy ji způsobí úraz nebo nádorové onemocnění mozku.

Klíč k léčbě epilepsie

Sledování činnosti neuronů je klíčem při léčbě pacientů, kterým nedokáží nemoc ztlumit léky. Takových je až třicet procent. Jejich trápení s častými záchvaty se snaží vyřešit lékaři operací mozku, v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny (FNUSA) také hudbou – zkoumají její vliv na epileptiformní výboje.

Operaci i případné účasti na výzkumu vlivu hudby předchází poměrně náročné vyšetření – lékaři při něm pacientovi do mozku zavedou elektrody. A čekají, až přijde epileptický záchvat. Elektrody jim ukáží, kde je v mozku ložisko, jež záchvaty nemoci způsobuje. Lékaři je pak při operaci dokáží odstranit.

„Elektrody implantujeme v rámci předoperačního došetřování do předem vytipovaných míst v mozku, abychom viděli, co se v těchto oblastech během záchvatu děje, a mohli tato místa poté operovat s mnohem větší jistotou,“ popisuje neurolog Ondřej Strýček z I. neurologické kliniky FNUSA a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Někteří pacienti mají elektrody v hlavě zavedené pár dnů, jiní týden i více. Vždy záleží na tom, jak rychle se epileptický záchvat dostaví.

Náročné vyšetření jen pro dvacet pacientů za rok

V minulých dnech toto náročné vyšetření ve FNUSA podstoupila také pacientka Věra Švandrlíková. Epileptickými záchvaty trpí od dvanácti let. Jenže léky na ně nezabírají a záchvaty přicházejí i několikrát za měsíc. „Mám dvě děti a chci, aby se nebály být s maminkou samy,“ vysvětluje, proč se rozhodla pro chirurgický zákrok. Lékaři jí proto do mozku dočasně zavedli patnáct elektrod. Od té chvíle byla pod nepřetržitým dohledem zdravotníků.


Autor: se svolením FNUSA

Po zavedení elektrod do mozku je pacient pod neustálým dohledem zdravotníků. Na snímku je neurolog Ondřej Strýček z I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU.

„Od operace očekávám, že mi v budoucnu výrazně usnadní život. Nemoc mě omezuje, ať už jde o výběr povolání, nebo partnerské vztahy. Málokdo unese neustálou hrozbu dalšího záchvatu,“ popisuje Věra Švandrlíková.

O vyšetření pomocí elektrod a následnou operaci mozku mají pacienti velký zájem, musí ale čekat. „Lékaři takové sledování provádějí zhruba dvacetkrát ročně,“ informovala mluvčí FNUSA Dana Lipovská.

Vyšetření ale neznamená jen naději spojenou s operací. Ve FNUSA se mohou pacienti díky elektrodám zúčastnit také výzkumu vlivu hudby na epileptické výboje v mozku. Existuje totiž předpoklad, že některá hudba může pomoci předcházet záchvatům nemoci.

A jak takový výzkum vypadá? První den pacienti poslouchají pět odlišných skladeb. Lékař vybere nejvhodnější a její účinek ověřuje následující den co nejpodobnějšími i nejkontrastnějšími skladbami.

Zabírá hlavně Mozart, vadí naopak Haydn

Výzkumný tým vede profesor Ivan Rektor společně s lékařkou Klárou Štillovou. Vědci už dříve ověřovali takzvaný Mozartův efekt. Při něm je považován za možnou terapii některých neuropsychiatrických poruch poslech hudby Wolfganga Amadea Mozarta, zejména pak Sonáty pro dva klavíry D dur, KV 488. Jak se brněnští vědci přesvědčili, Mozartova hudba skutečně epileptické výboje u sledovaných pacientů potlačovala, jinak tomu ale bylo při poslechu Josepha Haydna.

Aktuální výzkum rozšířil záběr i na další hudbu, epileptikům v brněnské FNUSA nyní pouští také filmovou muziku, některé klavírní skladby nebo relaxační hudbu.

Kromě rozdílných reakcí v mozku na různé druhy skladeb si lékaři všimli odlišností mezi poslechem mužů a žen s epilepsií. „Muži jsou senzitivnější na disonanci a vysokofrekvenční oscilace, ženy jsou citlivější na energetické vlastnosti hudby,“ popisuje Ivan Rektor. Výsledky výzkumu autoři publikovali i v prestižním European Journal of Neurology.

Pomáhá i hudba, která se pacientům nelíbí

Výzkumu vlivu hudby na epileptické výboje se zúčastnila také Věra Švandrlíková. „Využíváme toho, že pacientka má v rámci došetřování v mozku zavedené elektrody. Do speciálních těsnících sluchátek jí pouštíme různou hudbu a sledujeme, jak se odráží v počtu epileptiformních výbojů. Jejich počítáním můžeme stanovit, která hudba je pro ni z hlediska redukce výbojů nejvhodnější,“ vysvětluje neurolog Ondřej Strýček.

Nejvíce se jí zamlouvala hudba relaxační. V jejím případě ale na potlačení výbojů nefungovala. „Pacientce nejvíce sedí Mozart, který se jí naopak nelíbí. Není vůbec výjimkou, že to pacienti vnímají takto protichůdně,“ říká Ondřej Strýček. S úsměvem dodává, že následující fázi výzkumu, kdy epileptici budou poslouchat pro ně vhodnou hudbu v domácím prostředí s cílem zjistit, zda omezí kromě epileptiformních výbojů i samotné záchvaty, si někteří hudebně příliš neužijí.

„Jak jsme zjistili díky spolupráci s inženýry z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno, jsou to akustické charakteristiky hudby, které mají na mozkovou aktivitu epileptiků vliv, nikoliv to, zda se dotyčnému hudba líbí, nebo ne,“ dodává Ivan Rektor.

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz.

Vystudovala žurnalistiku a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, začínala jako redaktorka v Deníku, poté na webu TV Nova. Jedenáct let včetně rodičovské pauzy působila v týmu iDNES.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).