Hlavní navigace

Kdy je kožní nemoc nakažlivá?

Helena Singerová

Na oko odpudivá kožní nemoc, jakou může být lupénka, není nakažlivá a pacientů se štítit nemusíte. Naopak nenápadné bradavice nesou riziko přenosu.

Doba čtení: 3 minuty

Nevzhledná, nepříjemná a otravná, taková je lupénka. Nemocní se mnohdy za své onemocnění stydí. Není divu, jejich kůže je skutečně nehezká a neustále se odlupuje, takže po nemocných zůstávají hromádky šupinek.

Kadeřnice, pokud pacienta rovnou neodmítnou, si před stříháním pro jistotu nasazují rukavice. „Pacienta s lupénkou poznáte snadno. Na kůži má červené skvrny pokryté, jak my trochu poeticky říkáme, stříbrnými šupinkami – ale žádná paráda to opravdu není,“ říká profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Galerie: Lupénka (psoriasis) není nakažlivá

Strach z reakcí okolí

Lupénka je závažné onemocnění, které nepostihuje jen kůži, ale i vnitřní orgány a klouby. Zásadně ubírá člověku produktivitu. „Zátěž je to extrémní, a to i socioekonomická. Pacienti musí trávit hodiny ošetřováním kůže. Měl jsem pacienta, který podstoupil biologickou léčbu. Ta mu pomohla a lupénka začala ustupovat. Jednou přišel ke mně do ordinace a řekl, že nyní vůbec neví, co s volným časem. Tak začal chodit na angličtinu,“ vzpomíná profesor Arenberger a připomíná i vliv na psychiku pacientů. Ti se jednoduše za vzhled své kůže stydí.

Není výjimkou, že se od nich lidé odtahují. „Přestože vypadá odpudivě, je to nepřenosné onemocnění. Psoriatiků (nemocných postižených lupénkou, pozn. aut.) se nemusíte bát, a to ani v případě, kdy se s nimi setkáte třeba v bazénu. Lupénkou se od nikoho nemůžete nakazit,“ zdůrazňuje lékař.

Právě strach z reakcí okolí nutí pacienty s lupénkou zůstávat co nejvíce doma a nevyhledávat společenské akce. Někdy je překážkou i kariérního růstu. Život s lupénkou popisuje pacient Ivo Plný: „Prvních deset let jsem byl na standardní léčbě, která chvíli zabírala a chvíli ne. Promazával jsem se dehtovými mastmi, takže jsem i velmi zapáchal. Mohu potvrdit slova pana primáře – společnosti jsem se raději vyhýbal a jít třeba do bazénu, to mě ani nenapadlo.“ Později podstoupil biologickou léčbu v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a nyní není na jeho těle po lupénce ani stopa. „Dřív jsem tomu musel věnovat mnoho času. Nyní si píchám jednou za dva týdny injekci a každý měsíc chodím na kontroly,“ dodává třiačtyřicetiletý pacient.

Ani ekzém není nakažlivý

Podobně jsou na tom i pacienti s dalšími různými formami kožních potíží, například ekzémů a kopřivky. K přenosu nemůže dojít ani dotekem postižených míst, ani přenosem tělními tekutinami pacienta, jako je například krev nebo sliny.

Nakažlivé nejsou ani další kožní nemoci, jako je třeba akné, které vzniká nadměrnou produkcí mazu v mazových žlázách.

Galerie: Pupínky na obličeji, které byste neměli zaměňovat

Nakažlivé kožní nemoci jsou způsobeny viry a bakteriemi

Kdy se tedy máme obávat a raději se od nemocného držet dál? Nakažlivé kožní nemoci mívají virový nebo bakteriální původ. Patří sem většina dětských nemocí, jako jsou například plané neštovice, spalničky, zarděnky, pátá a šestá nemoc a jiné.  

Z dalších virových onemocnění můžeme jmenovat například bradavice a opary. Z bakteriálních třeba růži.  

Setkáte-li se s člověkem, který má některou ze zmíněných nemocí, nemusíte hned panikařit. Nakažlivost infekčních onemocnění se různí. V některých případech je sice nutná izolace, jindy stačí pouze dodržování základní hygieny. Například na koupališti chránit chodidla vhodným obutím, v domácím prostředí si nepůjčovat ručníky.  

„Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená,“ vysvětluje primář dětského oddělení nemocnice v Kolíně René Hrdlička.