Hlavní navigace

Kdo by na vesnici nakupoval rohlíky

30. 8. 2017

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Malé prodejny potravin mizí. Jejich udržení do budoucna je důležité, ale dotace ani regulace supermarketů nepomohou.

Jedním z předvolebních témat v naší zemi je udržet v malých obcích lokální prodejny potravin. Jejich počet v poslední době zoufale klesá.

Do role spasitelů se však bohužel pasují ti, kteří svými zákazy, regulacemi a nárůstem byrokracie současný stav způsobili, tedy stávající vládní garnitura. Což je poněkud pokrytecké a navíc recept, který je veřejnosti a venkovu nabízen – tedy různé dotační programy – nemůže přinést žádoucí výsledek.

Samotné dotace nestačí

Jen dotace na udržení prodejen potravin v malých obcích totiž nestačí, i když například ministr zemědělství označuje další existenci prodejen za veřejný zájem. Jak plošně veřejný je, je sice otázka, ale lokálním zájmem obyvatel příslušných lokalit prodejna potravin v obci jistě je.

Aby však mohla taková prodejna existovat, musí být splněna naprosto základní podmínka – totiž, aby v ní měl kdo nakupovat a také aby objem nákupů dokázal vesnickou prodejnu uživit. To ale znamená, že lidé v obci musí žít, nejen se jezdit do svých obydlí vyspat. A to znamená mít v lokalitě pracovní příležitosti.

Hospoda, prodejna, škola

Jedinou systémovou cestou ke změně současného stavu je tak podpora rozvoje venkova jako celku, především pak ale rozvoj lokálních služeb, včetně nabídky lokálních zemědělských produktů a potravin z nich vyrobených. Tyto potraviny by také mohly mimo jiné obohatit nabídku tamních prodejen. Dále obecně podpora malého a středního podnikání, pro které poskytuje venkov přirozené prostředí, na rozdíl od městských velkotováren. Ani to ale nestačí.

Galerie: Vesnická prodejna inspekci překvapila. To se jen tak nevidí

I malá obec by měla mít své společenské, sociální a kulturní centrum, což je v našich podmínkách historicky místní hospoda. Stejně tak je ale nutné, aby se omezil odchod mladých lidí do měst, a tedy aby byla v obci škola, školka nebo prostě nějaké zařízení pro malé děti, které by se o ně staralo, zatímco budou rodiče pracovat.

Skutečná pomoc venkovu i malým prodejnám potravin

Každá obec je ale jiná a o tom, jaké příležitosti a služby bude svým občanům poskytovat, by si měli místní lidé rozhodnout sami. K tomu ale potřebují příslušné kompetence a také finanční prostředky, jejichž využití bude místní podmínky respektovat. Udržení prodejen je jednou z možných priorit, stejně tak to ale může být restaurace, školní zařízení nebo projekt vedoucí k tvorbě pracovních míst – a tedy potenciálních zákazníků všech uvedených zařízení.

Pokud tedy chce někdo venkovu, malých obcím a lidem v nich skutečně pomoci, měla by se najít vůle ke změně zákona o rozpočtovém určení daní, který by ponechal více finančních zdrojů právě na malých obcích. Stejně tak by bylo třeba změnit podmínky zemědělských dotací ve prospěch takzvané „diverzifikace zemědělské činnosti“, což není nic jiného než někdejší přidružená výroba, při které vznikala pracovní místa mimo zemědělské podnikání přímo v obci, a „držela“ tak na uzdě odchod lidí za prací do měst.

Základní podmínkou možné existence malých prodejen na vsi přitom je a bude, navzdory vládnímu sociálnímu inženýrství, že lidem ze spádové oblasti se musí nákup v takových prodejnách vyplatit, jinak si nakoupí levněji ve městě, v maloobchodních řetězcích, při cestě domů ze zaměstnání.

Regulace supermarketů vesnickým prodejnám nepomůže

Bonusem při nakupování v místě může být mimo jiné identita – jedinečnost místní nabídky, tedy možnost koupit si produkt, který v městském anonymním supermarketu není k dispozici. To je velká šance pro místní, nejen zemědělské producenty, pro které mohou být lokální prodejny „farmářskými tržišti“ pod střechou. To by mimochodem přispělo i k lepší nutriční hodnotě prodávaných potravin. Kromě toho by to snížilo transportní náklady na rozvoz zboží na malá prodejní místa ze strany velkých potravinářských firem. Pravidelné zásobování malých odběratelských míst je totiž finančně i časově náročné, takže častým reálným výsledkem je ne zrovna čerstvé zboží v ještě přežívajících obecních prodejnách, což opět odrazuje od nákupů v nich.

Teze o regulaci maloobchodních řetězců ať již regulací jejich otevírací doby, nebo nepovolováním dalších marketů, bohužel malým prodejnám nepomůže. Výsledkem budou jen větší fronty v ještě otevřených obchodech. Velké řetězce navíc nepůsobí na vesnici, takže uzavřením velkých ve městech a krachem malých ve vesnicích ztratí část občanů šanci nakoupit kdekoli.

A co se týká dotací, ty nemohou udržet malé prodejny při životě, pokud nebude v místě jejich působnosti dostatečná poptávka po nákupu potravinářského zboží. Výzvou doby je tak podpořit tuto poptávku, a ne sypat peníze někam, kam zákazníci nepřijdou, protože tam nejsou.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).